Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 331/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobce Pozemkového fondu České republiky, sesídlem v Praze 3 - Žižkově, Husinecká 1024/11a, IČ 45797072, proti žalovanému J. Č., zastoupenému JUDr. Jiřím Lehečkou, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Sokolovská 980, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. září 2008, č. j. -77, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci potvrdil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 5. září 2007, č. j. -32, ve výroku ve věci samé, kterým bylo určeno vlastnictví České republiky a správa žalobce k pozemkům v něm konkrétně uvedeným (dále rovněž jen „předmětné pozemky“), není přípustné podle ustanovení (dále též jen „“), protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatel brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky platnosti kupních smluv, jimiž nabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům, s ohledem na ustanovení , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, tvrdě, že v době jejich uzavření nebyl dlužníkem Fondu národního majetku České republiky (dále rovněž jen „FNM“). Pokud nezaplatil kupní cenu majetku, který na něj měl být převeden FNM podle smlouvy o prodeji privatizovaného majetku ze dne 1. února 1998, č. Z 039/98, bylo to proto, že kupní cena se měla stát splatnou až po předání majetku. K tomu však nikdy nedošlo a proto mu nevznikla povinnost k zaplacení kupní ceny. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu rovněž vady, které mohly mít za následek nesprávné posouzení věci, protože provedl rozsáhlé dokazování, na jehož základě dospěl k rozdílnému závěru o skutkovém stavu, než soud prvního stupně, vedoucí k odlišnému právnímu posouzení, ač na místě bylo v takovém případě zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Tím porušil zásadu dvojinstančnosti řízení. K pochybení rovněž došlo, pokud mu odvolací soud neposkytl poučení ve smyslu ustanovení , o důkazní povinnosti k tvrzení, že nebyl dlužníkem FNM, protože tím porušil zásadu rovnosti účastníků řízení. Tyto dovolací důvody však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Výtka dovolatele, že došlo k vadám řízení, které měly za následek nesprávné právní posouzení věci, a tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, v níž spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nemůže přípustnost dovolání založit. Z ustanovení se totiž podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Nic takového však dovolací soud neshledal. Dovolatel totiž zcela pominul, že v odvolacím řízení platí zásada neúplné apelace a odvolací soud projednával jeho odvolání za situace, kdy se v průběhu řízení před soudem prvního stupně k žalobě nevyjádřil a bez omluvy nedostavil k jednání, a nemohl tak v odvolacím řízení uplatňovat nové skutečnosti a důkazy ve smyslu ustanovení (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2002, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2002).

Za tohoto stavu by tedy zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelem vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem. O takovou situaci však dle názoru dovolacího soudu nejde. Dospěl-li totiž odvolací soud na základě skutkového stavu zjištěného již soudem prvního stupně, podle něhož byl žalovaný ke dni 15. listopadu 2002 dlužníkem FNM (a ani doplnění dokazování před odvolacím soudem k jiným skutkovým zjištěním nevedlo), že toho dne uzavřené kupní smlouvy, jimiž žalovaný nabyl předmětné pozemky, jsou neplatné pro rozpor se zákonem [a to s ustanovením z. č. )], vedoucí k určení, že jejich vlastníkem že Česká republika, nelze mu vytknout, že by tyto otázky řešil v rozporu s hmotným právem. Jak bylo již shora uvedeno, právní posouzení v této věci vyšlo ze zjištěného skutkového stavu, kdy žalovaný se pasivitou v řízení před soudem prvního stupně připravil o možnost uplatnit svou procesní obranu, a v tomto směru lze odkázat na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2009, sp. zn. (vydaného v řízení, jehož účastníci byli totožní), od nichž nemá dovolací soud důvod se odchýlit.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy dovolání ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl [ věta první a ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalobci v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. května 2010

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu