Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1952/2002

-96

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou dne 4.5.1999 domáhala se žalobkyně vydání rozsudku, jímž soud přivoluje k výpovědi z nájmu bytu žalovaných, blíže popsaného v petitu. Podáním ze dne 14.12.2000 požádala žalobkyně o připuštění změny žaloby v tom smyslu, že požadovala vyklizení předmětného bytu žalovanými, a to s tím, že účastníci uzavřeli dne 25.9.2000 dohodu o zrušení nájmu bytu, v níž se žalovaní zavázali předmětný byt vyklidit nejpozději do dne 15.10.2000.

Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 18.1.2001, č.j. -17, připustil změnu žaloby ze dne 14.12.2000.

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11.6.2001, č.j. -28, žalobě vyhověl. Vyšel ze zjištění, že žalobce má právo hospodaření k domu, v němž se nachází předmětný byt. Nájemkyní předmětného bytu byla matka žalovaných, po její smrti přešlo nájemní právo na oba žalované, kteří se stali společnými nájemci bytu na dobu neurčitou. Dne 25.9.2000 uzavřela žalobkyně s oběma žalovanými dohodu o skončení nájmu předmětného bytu s tím, že nájem bytu zaniká dnem 30.9.2000 a žalovaní se zavazují předmětný byt vyklidit nejpozději do 15.10.2000. Věc posoudil s ohledem na ochranu vlastnického práva žalobkyně podle § 126 odst. 1 o.z. Dále dovodil, že vyklizení předmětného bytu nebylo vázáno na provedení úprav v novém bytě. Soud prvního stupně neshledal ani podmínky pro použití § 3 odst. 1 o.z.

K odvolání prvního žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9.1.2002, č.j. -65, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé a ve výroku III. o nákladech řízení. Současně změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení tak, že žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči prvnímu žalovanému. Po skutkové stránce převzal zjištění soudu prvního stupně, k nově navrhovaným důkazům prvního žalovaného nepřihlédl, neboť by to bylo v rozporu s ustanovením Soud prvního stupně při jednání dne 11.6.2001 výslovně poučil účastníky podle o povinnosti uvést rozhodné skutečnosti a nabídnout k jejich prokázání důkazy před vyhlášením rozsudku. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s právním hodnocením soudu prvního stupně podle o.z., a to i se zřetelem k o.z.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dne 22.4.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení ve spojení s Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten spatřoval v tom, že vzhledem k chybějící judikatuře je třeba zaujmout stanovisko k výkladu právních norem, upravujících jednotlivé odvolací důvody a institut neúplné apelace. Tvrdil, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle dovolatele tato vada spočívá v tom, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustanovením Dále poukazoval na skutečnost, že soud prvního stupně se nezabýval otázkou absolutní neplatnosti dohody o skončení nájmu bytu z úřední povinnosti. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 11.6.2001, tedy za účinnosti ve znění po novele provedené Odvolací soud proto důsledně postupoval rovněž podle ustanovení tohoto předpisu. Tomu odpovídá, že i Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle těchto předpisů.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

O takový případ v posuzované věci nejde.

S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení. Pak ovšem dovolací soud nemohl přezkoumávat námitky skutkové povahy uplatněné v dovolání, nýbrž svou pozornost soustředil pouze na otázku, zda způsob výkladu ustanovení o.z. odpovídá ustálené judikatuře.

Jde o řízení sporné, a protože nejde o žádnou z výjimek vyjmenovaných v ustanovení , platí pro uplatňování skutečností nebo důkazů, které účastník řízení neuplatnil před soudem prvního stupně, omezení vyplývající z ustanovení (tzv. neúplná apelace). Podle tohoto ustanovení skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže: a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) odvolatel nebyl řádně poučen podle ; e) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.

Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v této věci vcelku přehledně a srozumitelně vyplývá, první žalovaný uplatnil až v odvolacím řízení návrhy na provedení dalších důkazů. K těmto novým návrhům nemohl odvolací soud se zřetelem na režim tzv. neúplné apelace přihlížet, neboť nejde o žádný z případů, kdy to platná právní úprava obsažená v ustanoveních pod písmeny a) až e) dovoluje. Bylo na žalovaném, aby skutečnosti, na nichž hodlá postavit svou obranu vůči žalobou uplatněnému nároku, uvedl před soudem prvního stupně a nabídl o nich důkazy. Dne 11.6.2001 soud prvního stupně výslovně poučil účastníky podle o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v Po tomto poučení účastníci výslovně prohlásili, že žádné další důkazy nenavrhují. Odvolací soud tedy správně dovodil, že nové důkazní návrhy jsou novými návrhy ve věci, které však mohl uplatnit první žalovaný pouze v řízení před soudem prvního stupně a zpochybněním věrohodnosti důkazů provedených soudem prvního stupně není návrh prvního žalovaného na doplnění dokazování provedením dalších důkazů. Odvolací soud postupoval správně, když v souladu s ustanovením k těmto novým důkazním návrhům nepřihlédl.

Rozhodnutí odvolacího soudu tak neřeší otázku, která by z pohledu dovolacího soudu činila jeho rozhodnutí, které by mělo po právní stránce zásadní význam.

Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle tvrdil dovolatel, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud postupoval v rozporu s ustanovením Na základě výše uvedeného tomuto tvrzení dovolatele nelze přisvědčit.

Dovolací soud proto za použití dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a První žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. listopadu 2002

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu