Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2679/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. ledna 2007, č. j. -210, kterým byl potvrzen rozsudek ze dne 4. dubna 2006, č. j. -136, jímž Okresní soud

ve Svitavách vyhověl žalobě o nahrazení vůle žalované uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu ve zde citovaném znění, není přípustné podle

a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v

po právní stránce zásadní význam.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod uvedený v , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno (srovnej znění ); při úvahách o přípustnosti dovolání podle proto musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Bez významu jsou tudíž výhrady, jimiž žalovaná sice brojí proti právnímu posouzení věci (konkrétně proti závěru, že jí podle smlouvy ze dne 3. 8. 2004 vznikla povinnost uzavřít se žalobkyní do 31. 8. 2005 kupní smlouvu), nicméně jsou založeny výlučně na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud právní posouzení věci založil. Konkrétně jde v prvé řadě o výtku, že odvolací soud pochybil, jestliže vzal z obsahu smlouvy ze dne 3. 8. 2004 za prokázané, že si účastnice sjednaly termín, do kterého mělo dojít k uzavření realizační (kupní) smlouvy. Oproti odvolacímu soudu žalovaná prosazuje názor, že smlouva o budoucí smlouvě neobsahuje její příslib uzavřít se žalobkyní do 31. 8. 2005 kupní smlouvu. Dovolací soud již v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. jeho rozsudek ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000 či rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002) dovodil, že zjišťuje-li soud (a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák.) obsah smlouvy, resp. činí-li z obsahu smlouvy, případně z dalších pramenů, zjištění o tom, co bylo smluvními stranami ujednáno, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Činil-li proto odvolací soud závěr, že účastnice si ve smlouvě o budoucí smlouvě sjednaly termín, v němž uzavřou kupní smlouvu, dospíval ke skutkovému zjištění. Teprve dovozoval-li z tohoto zjištění a dalších skutkových závěrů, že smlouva, kterou účastnice uzavřely 3. 8. 2004, obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o budoucí smlouvě podle § 50a obč. zák. a žalované podle ní vznikla povinnost uzavřít se žalobkyní do 31. 8. 2005 kupní smlouvu, formuloval závěry právní. Stejný charakter jako výše zmíněná dovolací námitka má i výhrada žalované, že odvolací soud nesprávně vycházel ze zjištění, že zmařila přijetí zbývající části kupní ceny tím, že zásilku obsahující částku 1,000.000,- Kč, kterou jí žalobkyně prostřednictvím pošty zaslala do trvalého bydliště, odmítla převzít a na její bankovní účet nebyla částka připsána z důvodu jeho blokace. Ani touto námitkou žalovaná ve skutečnosti nebrojí proti správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž předestírá svůj – od závěru odvolacího soudu odlišný – skutkový závěr, že žalobkyně jí zbylou část kupní ceny nezaplatila, resp. že ona svým chováním nezmařila přijetí nabídnutého plnění, na jehož podkladě dospívá také k odlišném právnímu posouzení věci. Oběma zmíněnými námitkami tak žalovaná ve skutečnosti v dovolání napadla správnost skutkových (nikoli právních) závěrů odvolacího soudu a uplatnila tak dovolací důvod podle , který ovšem přípustnost dovolání podle , jak bylo výše vyloženo, založit nemůže.

Přípustnost dovolání nemohou založit ani výtky žalované, že řízení „je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“ a spočívá ve vadném procesním postupu odvolacího soudu, který jí předvolal k jednání bezprostředně před jeho konáním a předvolání jí zaslal do léčebny v L., kde v té době „byla v procesu léčebných procedur“. Dovolací důvod uvedený může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; vady řízení samy

o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nemohou založit, nejsou-li bezprostředním důsledkem řešení právních otázek procesní povahy, na nichž by napadené rozhodnutí spočívalo (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením

SJ 132/2004, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. , nález Ústavního soudu

ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006,

sp. zn. či ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ). V souzené věci dovolací námitky k výkladu procesního předpisu nesměřovaly a k nápravě tzv. zmatečnostních vad řízení slouží primárně žaloba pro zmatečnost (srov. § 229 a násl.

).

V rámci způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v žalovaná brojí proti závěru odvolacího soudu, že smlouva o budoucí kupní smlouvě je platným právním úkonem. Prosazuje názor, že neplatnost této smlouvy způsobuje především „nedostatečně vymezené příslušenství prodávaných nemovitostí bez vyjádření jeho ceny“. Nejvyšší soud již v rozsudku sp. zn. ze dne 26. 7. 2000 dovodil, že účelem smlouvy o smlouvě budoucí není vklad kupní smlouvy

a proto postačuje, aby předmět této smlouvy byl označen tak, aby byl nezaměnitelný s jiným předmětem. Účastnice si ve smlouvě dohodly, že žalovaná převede na žalobkyni kupní smlouvou dům čp. 272 na pozemku sp. 2253 a pozemky č. 2253 a 1939/41 spolu se všemi součástmi a příslušenstvím. Sama skutečnost, že příslušenství není vyspecifikováno rovněž svoji cenou, nečiní předmět budoucího prodeje neurčitým a lze proto přisvědčit závěru odvolacího soudu, že z hlediska specifikace předmětu smlouva, kterou účastnice uzavřely 3. 8. 2004, obstojí.

Proti závěru odvolacího soudu, že smlouva ze dne 3. 8. 2004 je platná, brojí žalovaná dále námitkou, že v době jejího uzavření proti ní byla vedena exekuce prodejem nemovitostí a nebyla tudíž podle oprávněna s nimi disponovat. Pomíjí však přitom skutečnost, že v rámci řízení, a to ani před soudem prvního stupně, ani před soudem odvolacím, žádná tvrzení v tomto směru (tj. ohledně exekuce na svůj majetek) neuváděla.

Podle nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Za nové jsou považovány všechny skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v a 211a v řízení před odvolacím soudem.

Protože posledně zmíněná dovolací námitka vychází z nových skutečností, není dovolací soud podle oprávněn se jí zabývat. Pro úplnost však lze připomenout, že uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě nelze mít za dispozici s majetkem, kterou má na mysli Smlouvou o budoucí kupní smlouvě se zakládá mezi subjekty smluvní (kontraktační) povinnost, tj. povinnost uzavřít v budoucnu kupní smlouvu. Nejde o dispozici se samotnou věcí, o její zcizení, nýbrž o příslib zcizení.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 2.000,- Kč (, ve spojení s , a ), z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč ( a 3 ) a z částky 437,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o daní z přidané hodnoty ( ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 7. října 2009

JUDr. Ivana   Z l a t o h l á v k o v á , v. r.

předsedkyně senátu