Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3666/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. b. d. \"M.\" T., zastoupenému advokátem, o navrácení užívacího práva k bytu a o náhradu škody 100.000,- Kč a 1.000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. září 2006, č. j. -230, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Teplicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. září  2004, č. j. -190, zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost vrátit žalobci užívací právo k „bytu č. 802/1042 na adrese T., T. 1279/21“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) a zaplatit mu – z titulu náhrady škody – částky 100.000,- Kč a 1.000.000,- Kč; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. září 2006, č. j. -230, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud především dovodil, že dohoda o převodu členských práv a povinností uzavřená dne 12. března 1980 mezi A. F. jako převodkyní a členkou S. b. d. \"M.\" T. (dále též jen „bytové družstvo“) a žalobcem jako nabyvatelem (dále jen „Dohoda“) je absolutně neplatná podle věty druhé , , ve znění účinném ke dni uzavření Dohody (dále jen „obč. zák.“). Podle názoru odvolacího soudu je tomu tak proto, že Dohoda byla uzavřena bez souhlasu nejen manžela převodkyně jako společného nájemce předmětného bytu a člena bytového družstva, nýbrž i manželky nabyvatele. Následně rovněž dovodil, že nestal-li se žalobce – v důsledku neplatnosti Dohody – členem bytového družstva, nemohlo mu vzniknout ani právo osobního užívání předmětného bytu, neboť předpokladem vzniku tohoto práva byla podle Vzorových stanov dohoda o odevzdání a převzetí bytu sjednaná mezi bytovým družstvem a jeho členem. Z uvedených důvodů uzavřel, že nárok „na vrácení užívacího práva“ k předmětnému bytu není opodstatněný. Podle názoru odvolacího soudu není důvodný ani uplatněný nárok na náhradu škody, a to proto, že žalobce netvrdil (a tudíž ani neprokazoval) existenci zákonných předpokladů odpovědnosti za škodu.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (nezastoupen advokátem) dovolání, které předal k poštovní přepravě dne 5. prosince 2006 (dále jen „dovolání z 5. prosince 2006“). S dovoláním se ztotožnil advokát, který mu byl pro dovolací řízení na jeho žádost ustanoven usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. února 2007, č. j. -278 (viz podání na č. l. 282 spisu). Ustanovený advokát pak dovolání z 5. prosince 2006 doplnil vlastním podáním ze dne 31. května 2007, které bylo předáno k poštovní přepravě dne 1. června 2007 (dále jen „doplněk dovolání“).

Žalovaný se k dovolání prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 21. září 2006, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srov. čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Předně je zapotřebí konstatovat, že mohou-li účastníci jen po dobu trvání lhůty k dovolání měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají ( ), nemohl dovolací soud přihlížet k dovolacím námitkám uplatněným v doplňku dovolání, neboť ten byl podán k poštovní přepravě až dne 1. června 2007, tj. po uplynutí lhůty k dovolání (v tomto případě mohlo být řádné dovolání podáno ve dvouměsíční lhůtě počítané od 27. března 2007, kdy byl žalobci pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. února 2007, č. j. -278, ustanoven pro dovolací řízení advokát). Jde-li o uplatněné dovolací důvody a jejich obsahovou konkretizaci, mohl tudíž dovolací soud – s přihlédnutím k uvedenému – vycházet pouze z dovolání z 5. prosince 2006, s nímž se ustanovený advokát ztotožnil.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c/

Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle

K včasným dovolacím námitkám obsaženým v dovolání z 5. prosince 2006 lze uvést následující. Dovolací soud zastává názor, že – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – napadl dovolatel pouze výrok rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně „vrácení užívacího práva“; současně dovolací soud nepřehlédl, že v dovolání z 5. prosince 2006 dovolatel uplatnil – opět s přihlédnutím k obsahu tohoto dovolání – pouze dovolací důvod podle (jehož prostřednictvím soudům obou stupňů vytkl, že „nebyly provedeny všechny důkazy, které by prokázaly jeho tvrzení, naopak zde byly vyzdviženy pouze důkazy předkládané žalovaným“, že „byl v době převodu členských práv k předmětnému bytu již rozvedený“ a že „nebyl vyslechnut on, jeho matka, případně další svědci“). Dovolatel však přehlédl, že k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. k uplatněným vadám podle , (a také k vadám uvedeným v , a b/ a ) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

Nad rámec uvedeného lze dodat, že v souzené věci jde o řízení sporné, v němž účastníky tíží povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení ( ). Z obsahu spisu se však nepodává, že by dovolatel před vyhlášením rozhodnutí soudu prvního stupně (či za podmínek upravených v ustanovení v řízení odvolacím) označil důkazy, jejichž neprovedení soudům obou stupňů v dovolání vytkl, a to přesto, že byl v řízení poučen podle a Navíc nelze ani opomenout, že rozhodné skutečnosti byly v řízení zjištěny z jiných provedených důkazů, jak vyplývá z rozhodnutí soudů obou stupňů.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení věty první, , a a zavázal žalobce k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , 7 písm. d/ ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 342,- Kč představující 19 % DPH ( ).

O odměně a dalších nárocích advokáta, který má ve smyslu vůči státu nárok na hotové výdaje a odměnu za zastupování (popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty) podle , ve znění pozdějších předpisů, je příslušný rozhodnout soud prvního stupně.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 24. září 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu