Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3849/2008

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 218.710,- Kč, dané součtem dílčích kupních cen sjednaných a zaplacených podle čtyř kupních smluv z roku 2003 (podrobněji viz rozsudek soudu prvního stupně); těmito smlouvami bylo převedeno na žalobce žalovaným sedm pozemků, zastavěných stavbami ve vlastnictví žalobce. Vlastnictví k pozemkům však žalobce nabyl, jak nyní tvrdil, ze zákona podle § 879c obč. zák. (na základě derogačního nálezu Ústavního soudu), nikoli z – neplatných - kupních smluv.

Okresní soud v Ostravě svým rozsudkem ze dne 12. 12. 2007, č.j. -48, rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 218.710,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud v Ostravě rozsudkem shora označeným potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a zavázal též žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, zejména stran účinků obč. zák. ve vztahu k , který byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. . Dovodil, že došlo k obnovení stavu založeného ustanovením obč. zák. (v důsledcích zpětně k datu 1. 7. 2001), a to na základě citovaného nálezu. Neuvedení podmínky vypořádání při zániku trvalého užívání nezakládá absolutní neplatnost hospodářských smluv o trvalém užívání pozemků, jak argumentoval žalovaný.

Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem. Otázku pro věc určujícího zásadního právního významu vymezil zejména ve vztahu k (ne)platnosti hospodářských smluv o trvalém užívání pozemků z let 1978 a 1982. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání vyjádřil. Ztotožnil se plně ze závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované nevyhověl.

Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený svým zaměstnancem s právnickým vzděláním, podal dovolání v zákonné lhůtě. Žalovaný dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení , odst. 3 a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, podřazoval pod ustanovení

Dovolání není přípustné.

Ústavní soud svým nálezem ze dne 9. 3. 2004, sp.zn. , zrušil část druhou , o změně zákona o majetku státu. Nejvyšší soud je vázán plenárním nálezem Ústavního soudu, a to i jeho odůvodněním, kde je zřejmý názor, že zrušením části druhé čl. II , se obnoví stav založený ustanoveními c/, d/ a e/ . V souladu s tímto nálezem Nejvyšší soud rozhodoval již dříve v obdobných věcech, a to nejen v rozsudku sp. zn. , jak píše odvolací soud, ale i v rozhodnutích sp. zn. , , , a dalších.

Vedle citovaných věcí lze plně odkázat zejména na rozsudek sp. zn. , v němž je řešena obdobná skutková a shodná právní problematika. V této věci žalobce, též spotřební družstvo J., také sjednal kupní smlouvy o převodu pozemků (dříve v trvalém užívání) v letech 2003 a 2004 se státem poté, co do transformace práva trvalého užívání pozemků v polovině roku 2001 zasáhl – neplatně, viz nález ÚS z roku 2004 – zákonodárce. Také v této věci došlo k deklaraci absolutní neplatnosti všech smluv (dovolacím soudem) podle § 39 obč. zák. Stalo se tak na základě převzetí zásadních tezí a interpretace nálezu Ústavního soudu, který v závěru odůvodnění přiznává svému derogačnímu postupu zpětný účinek. Znamená to, že státu vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši kupních cen a je povinen je vrátit.

Kromě odkazu na podrobnosti odůvodnění citovaného rozsudku Nejvyšší soud konstatuje, že vůdčí teze jeho rozhodnutí jsou svou podstatou a zejména důsledky shodné s těmi, které popsal v odůvodnění svého rozsudku nyní odvolací soud. Nejvyšší soud přijímá též argumentaci odvolací instance ohledně právní relevance hospodářských smluv o trvalém užívání pozemků z let 1978 a 1982.

V judikatorně náležitě prozkoumané a po stránce hmotněprávní správně rozhodnuté věci tedy nelze nalézt zásadní právní význam ve smyslu Dovolací soud proto dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

Protistraně nevznikly v řízení žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 8. září 2009

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu