Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4086/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. 4. 2007, č. j. -66, potvrdil ve vztahu k žalované rozsudek ze dne 20. 9. 2005, č. j. -41, jímž Okresní soud v Chebu uložil žalované a A. V. (původní druhá žalovaná) společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 23.696,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná jako řidička automobilu, k němuž nebylo sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a jehož provozovatelem byla A. V., zavinila dopravní nehodu a odpovídá tak za škodu podle obč. zák. spolu s provozovatelkou, odpovědnou podle obč. zák.; je proto povinna nahradit plnění, které žalobkyně na náhradě škody zaplatila poškozenému z dopravní nehody podle , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), ve znění účinném do 30. 4. 2004.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a jež odůvodňuje podle Namítá, že žalovaným v tomto řízení může být jen ten, komu vznikla povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tedy jen A. V. jako vlastník vozidla. Žalovaná není v tomto řízení pasivně legitimována, proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, neboť otázka odpovědnosti řidiče v řízení o nároku Č. k. p. podle § 24 odst. 7 zákona není odvolacími soudy rozhodována rozdílně a judikatura je v této oblasti konstantní. Skutkové podstaty uvedené v § 420 obč. zák. a § 427 obč. zák. stojí vedle sebe a v případě vzniku škody může odpovídat jak provozovatel, tak řidič. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) vzhledem k ustanovení bodu 12., čl. II., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, o dovolání rozhodl podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen ), a po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení - dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12., část věty za středníkem ), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, které mají zásadní význam pro rozhodovací praxi soudů vůbec. O takový případ se zde nejedná. Nejvyšší soud ČR již v rozhodnutích ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. , ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. , a ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. , vyjádřil názor, že osobou bez pojištění odpovědnosti [ve smyslu zákona] je vedle osoby, která nesplní povinnost uzavřít pojistnou smlouvu ve smyslu zákona, i osoba, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla, u něhož nebyla taková pojistná smlouva uzavřena. Č. k. p. (žalobkyně), která má podle a zákona právo postihu vůči každému, kdo odpovídá za škodu a za koho plnila, proto svědčí toto právo i vůči žalované řidičce, která odpovídá za škodu vzniklou při provozu vozidla.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou, takže dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle věty první a odmítl.

Kromě toho důvodem pro odmítnutí dovolání je i ustanovení , neboť rozsudek odvolacího soudu se týká nároku v celkové výši 23.696,- Kč, sestávajícího z věcné škody ve výši 21.196,- Kč (po částečném uhrazení částky 1.800,- Kč ze strany žalované) a poplatku za vyřízení pojistné události ve výši 2.500,- Kč. Ačkoliv se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže škodné události, mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , publikované pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. , publikované pod č. 55 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000). Za situace, kdy u nároku na náhradu poplatku za vyřízení pojistné události bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením , aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou samostatných nároků uvedenou limitní částku přesahuje.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z limitované sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2.832,50 Kč podle bodu 5, , a , ve znění účinném od 1. 9. 2006, a z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle , ve znění účinném od 1. 9. 2006, obojí zvýšené o DPH 19 % podle , tedy celkem 3.727,70 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna 2009

JUDr. Petr  Vojtek , v. r.

předseda senátu