Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2804/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce  V. Č., zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., advokátem, proti žalovanému P. F., zastoupenému opatrovníkem JUDr. J. K., advokátem, o zaplacení částky 300.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 2008, č. j. -68, takto:

I.       Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne         27. března 2007, č. j. -43, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 300.000,- Kč s 6% úrokem od 26. května 2005 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 1.000,- Kč.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. (dále jen „ “) – ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že směnka, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá, je neplatná z důvodu neurčitě vymezeného platebního místa, když z údaje „v trvalém bydlišti“ není zřejmé, „čí trvalé bydliště má být místem placení směnky“. Mělo-li by jím být, pokračoval odvolací soud, na směnce vyznačené bydliště výstavce, bylo by takto určené platební místo v rozporu s domicilem, adresa uvedená              u umístěnce („P 4 C., ul. Ž.“) pak zase nesplňuje požadavek, aby platební místo bylo vymezeno alespoň s přesností obce. Na závěru, že „neurčitost v platebním místu směnky“ způsobuje její neplatnost, přitom nic nemění, jak nesprávně dovozoval žalobce, ani ustanovení čl. I. , které „platí“ jen v případě, není-li na směnce uveden žádný údaj „její splatnosti“ (správně platebního místa).

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení a , , ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. bod 12. přechodných ustanovení obsažených v čl. II., části první, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) [dále jen „ “] odmítl jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že závěr o neplatnosti směnky (pro rozpornost a neurčitost platebního místa), který odvolací soud učinil, vycházeje z konkrétních údajů na směnce, je významný právě a jen pro projednávanou věc a postrádá potřebný judikatorní přesah. Přitom zmíněný závěr Nejvyšší soud neshledává rozporným ani s hmotným právem (ustanovením čl. I. ), ani s dosavadní judikaturou. Nejvyšší soud totiž již v rozsudku ze dne 28. června 2006,  sp. zn. (jenž je veřejnosti k dispozici na jeho internetových stránkách) dovodil, že údaj místa, kde má být placeno, je nezbytnou náležitostí vlastní směnky s tím, že nelze akceptovat uvedení místa placení způsobem alternativním a že nesmí jít o „údaj rozporný“. Neurčité vymezení platebního místa má tak za následek neplatnost směnky a nikoli to, že k takovému údaji, ač se na směnce nachází, nebude přihlíženo [srov. shodně také důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. ledna 2007, sp. zn. a ze dne 25. února 2009, sp. zn. (obě rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici  na internetových stránkách Nejvyššího soudu)].

Právní posouzení věci odvolacím soudem není v rozporu ani se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. a ze dne 30. června 2005, sp. zn. , když vychází – v porovnání s těmito rozhodnutími – z odlišného skutkového stavu.

Námitkou, podle níž je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (spočívající podle dovolatele v tom, že soudy nižších stupňů žalobce nepoučily podle ustanovení o možnosti posoudit věc jinak), je pak uplatňován dovolací důvod podle ustanovení , který u dovolání, jež může být přípustné jen podle , nemá dovolatel k dispozici     (k tomu srov. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006,    sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006,  pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ).

Důvod připustit dovolání podle ustanovení proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. července 2009

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu