Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 996/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. J. Š. zastoupenému advokátem, o zaplacení 630.000,- Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2004, č. j. - 412, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16. dubna 2003, č. j. - 380, kterým tento soud zrušil směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Hradci Králové dne 17. prosince 2001, č. j. Sm 254/2001 – 57, ve výrocích I., II. a IV.

Odvolací soud přitakal skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně. Při opakování důkazu žalovanou směnkou odvolací soud zjistil, že jako místo placení je na směnce uvedeno „P.“. Dále je na směnce obsažena doložka „Splatno u“ a rukou vyplněný údaj „ing. J. K.“.

Odvolací soud uzavřel, že směnka není domicilována, neboť ve smyslu čl. I. zákona. č. , zákona směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) není učiněna splatnou u třetí osoby. Na druhé straně ovšem není možno nahlížet na výše uvedenou směnečnou doložku jako na nenapsanou. Obsahem této doložky je nepochybně údaj o místě placení směnky, přičemž tímto místem jsou R. Jelikož však na jiném místě směnky je uvedeno, že místem placení je P., uvedl odvolací soud, nezbývá než konstatovat, že žalovaná směnka obsahuje rozpor ohledně jejího platebního místa. Není tedy postaveno najisto, zda platebním místem žalované směnky je P. či R.

Odvolací soud dospěl k závěru, že za této situace, kdy pro určení platebního místa směnky není možno podpůrně aplikovat ustanovení čl. I. (údaj o platebním místě na směnce zcela chybí), je žalovaná směnka zcela neplatná z důvodu absence jednoznačného údaje o platebním místě, přičemž tento údaj je esenciální náležitostí směnky (. čl. I. ) a v daném případě platební místo směnky nelze určit ani způsobem podle čl. I. .

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen „“), co do důvodu na ustanovení , jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále na ustanovení , jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel namítá rovněž rozpor s hmotným právem. Jako otázku zásadního právního významu označil posouzení, zda je-li na směnce uvedeno jak místo placení, tak domicil a tyto údaje jsou ve vzájemném rozporu, způsobuje to neplatnost směnky.

V odůvodnění dovolání uvádí, že odvolací soud ze skutečnosti, že je na směnce vlastní jako místo placení uvedena „P.“ a dále obsažena doložka „Splatno u“ „ing. J. K.“, dovodil nesprávný závěr, že směnka je neplatná z důvodu absence jednoznačného údaje o platebním místě. Dovolatel namítá, že tuto směnku nelze považovat za domicilovanou, neboť nebyla v souladu s ustanovením ve spojení s ustanovením učiněna splatnou u třetí osoby a domicilační doložku je tak třeba považovat za nenapsanou, přičemž má za to, že místem placení je P. Dále argumentuje tím, že nelze-li na domicilační doložku nahlížet jako na nenapsanou a je-li obsahem této směnečné doložky nepochybně místo placení směnky, přičemž tímto místem jsou R., pak „domicilem“ dal žalovaný jako výstavce směnky jasně najevo, kde se má platit. Tento údaj má dle dovolatele charakter bližší specifikace platebního místa, přičemž R. je nutno považovat za místo platební a jinde uvedené platební místo „P.“ za omyl, pokud je s údajem „R.“ v rozporu. Poukazuje dále, že tyto dva údaje nelze chápat ve vzájemném rozporu, když R. patří pod P., tudíž R. jsou pouze bližším údajem k místu placení, k reálnému proplacení směnky mělo dojít v R.

Dovolatel má dále za to, že se odvolací soud v důsledku svého nesprávného právního názoru nezabýval otázkou započtení a namítá, že k započtení dojít nemohlo.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí ve věci.

Dovolání není přípustné.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle za použití argumentů spojených s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) totiž nemá judikatorní přesah, přičemž z povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.

Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky akcentující existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci tj. výhrada, podle níž se odvolací soud nezabýval námitkou zániku žalované pohledávky započtením.

Přípustnost dovolání – podle přesvědčení Nejvyššího soudu – není způsobilá založit ani výhrada dovolatele, jejímž prostřednictvím zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu co do neplatnosti žalované směnky z důvodu neurčitosti platebního místa.

Za situace, kdy odvolací soud založil svůj závěr o neplatnosti směnky na posouzení konkrétních údajů na směnce, ze které se žalobce domáhá plnění postrádá právní závěr odvolacího soudu potřebný judikatorní přesah, když je významný právě jen pro projednávanou věc. Přitom sám dovolatel založil dovolání na tom, že dovolacímu soudu nabízí dvě možné varianty řešení, podle nichž buďto směnka není domicilována, neboť nebyla učiněna splatnou u třetí osoby, když domicilační doložka platí za nenapsanou anebo směnka domicilovaná je, potom k proplacení směnky mělo dojít v platebním místě, kterým jsou R., patřící pod P. Již z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné. Pro úplnost je třeba uvést, že v judikatuře není sporu o tom, že obsahuje-li směnka více platebních míst vedle sebe, je neplatná (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. ) a je neplatná i v případě rozporu mezi platebním místem a domicilem (viz. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. ).

Oprávněná není ani námitka dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem. Sám dovolatel žádný konkrétní rozpor s hmotným právem netvrdí, a ani dovolací soud žádný takový rozpor neshledal.

Podle ustanovení proto dovolání přípustné není.

Jelikož dovolání žalobce není ve smyslu ustanovení přípustné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle ustanovení a odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. ledna 2007

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu