Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3575/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného B., s. p. „v likvidaci“, zastoupeného advokátem, proti povinnému J. B., zastoupenému opatrovnicí J. S., pro 12.105,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2006, č. j. -37, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 10. 2004, č. j. -27, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zastavil podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), výkon rozhodnutí (nařízený podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 29. 5. 1996, sp. zn. , usnesením ze dne 25. 8. 2000, č. j. -9), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že jelikož na všech zjištěných místech byl soupis movitých věci bezúspěšný a oprávněný nesdělil okresnímu soudu jiné místo, kde by byly umístěny věci povinného, byl dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , oprávněný namítá, že nebyl uvědomen o datu provádění soupisu a ani mu nebyl předán protokol o bezvýslednosti soupisu, čímž se odvolací soud vůbec nezabýval. Poukázal na nesrovnalost v datech, kdy podle odůvodnění soudu prvního stupně vykonavatel dožádaného soudu dne 30. 3. 2004 nenalezl žádné postižitelné věci, ačkoli dožádání je ze dne 22. 4. 2004. Navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , ve znění účinném před 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. přechodných ustanovení ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž pouze důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Případná existence vad řízení (které ovšem dovolací soud zkoumat nemohl) založit přípustnost dovolání způsobilá není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. ). K vadám řízení sice dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti, tedy i když v dovolání uplatněny nejsou, avšak pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (, věta druhá, ). Taková situace však v dané věci nenastala.

Oprávněný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, avšak jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci dovoláním otevřené právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, neboť není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Závěr odvolacího soudu, že v případě bezvýslednosti výzvy podle soud výkon rozhodnutí zastaví, je správný a vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Smyslem  je „odklidit“ výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, jestliže se ukázalo, že tento typ výkonu rozhodnutí není způsobilým prostředkem k uspokojení oprávněného (viz Důvodovou zprávu k novele , provedené ). Jelikož zákonná úprava je v tomto směru jednoznačná a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti, nelze napadené usnesení shledat zásadně významným po právní stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. ).

Jen pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že není správná námitka oprávněného týkající se nezaslání protokolu o bezvýslednosti soupisu, neboť žádné ustanovení soudu tuto povinnost neukládá. Naopak je povinností  oprávněného, aby po výzvě soudu (tj. v projednávané věci vyrozuměním ze dne 1. 7. 2004 na , doručeným uložením na poště dne 26. 7. 2004) v určené lhůtě označil jiné místo, kde má povinný své věci a kde lze výkon rozhodnutí úspěšně provést. Pokud tak neučiní nebo na jím označeném místě bude soupis bezvýsledný, soud výkon rozhodnutí podle zastaví.

Dovolatel navíc všemi svými námitkami (neuvědomění o provádění soupisu, nezaslání protokolu o bezvýslednosti soupisu, nesprávné datum provedení pokusu o soupis věcí resp. datum dožádání soudu) uplatňuje výhradně vady řízení, jež však přípustnost dovolání (jak již bylo řečeno) podle založit nemohou.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (, věta první, ), dovolání podle ustanovení a jako nepřípustné odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, povinnému, jenž by jinak měl podle , a , věty první, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. července 2009

JUDr. Miroslava  J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu