Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1320/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. d., a.s., zastoupené advokátem, proti povinnému J. G., zastoupenému opatrovnicí L. F., vyšší soudní úřednicí Okresního soudu v Karviné, pro částku 9.198,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2002, č. j. -38, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 6. března 2002, č.j. -31, jímž okresní soud (poté, co zjistil, že povinný na shora uvedené adrese již asi osm let nebydlí) zastavil výkon rozhodnutí podle ustanovení , a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podala oprávněná, zastoupená advokátem, včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje (pouze) z ustanovení , a jímž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jejího názoru totiž „…skutečnost, že povinný je toho času neznámého pobytu, nezbavuje soud povinnosti provést soupis věcí v bytě, ve kterém je povinný trvale hlášen.“ Pro dovolatelku „je nepřijatelné, aby se vykonavatel spokojil s tvrzením třetí osoby, že v bytě se nenacházejí věci povinného a od provedení soupisu věcí upustil…“, namísto toho, aby soupis provedl a případně poučil osoby uplatňující své právo k věcem o možnosti podání vylučovací žaloby. Jestliže soudní vykonavatel – ač tak měl učinit – soupis věcí neprovedl, podle dovolatelky „ nepostupoval v souladu s příslušnými předpisy,“ a naopak ustanovení zneužil.

Protože soud prvního stupně ve věci rozhodl po 1.1.2001, odvolací soud správně aplikoval , , ve znění , a se zřetelem k bodu 17. hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, rozhodoval podle v tomto znění (dále jen ) i Nejvyšší soud o dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení , odst. 3 – jež podle platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení ) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci samé (kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Tak tomu však v souzené věci není; oprávněná (jíž je - má-li být dovolání přípustné podle - k dispozici pouze dovolací důvod dle ) sama ani – posuzováno podle obsahu spisu – nenamítá, že by v rozporu s hmotným (či procesním) právem, případně s judikaturou, bylo samotné rozhodnutí odvolacího soudu, resp. že by jím byla řešena otázka dosud nejudikovaná. Jediná její - relevantní - námitka nesměřuje proti právnímu závěru odvolacího soudu (že nepodařilo-li se sepsat žádnou postižitelnou věc, bylo za splnění dalších předpokladů uvedených v řízení nutno zastavit), nýbrž proti tomu, že soud soupis věcí neprovedl. Tato výtka je ovšem uplatněním dovolacího důvodu upraveného v ustanovení , podle něhož lze dovolání podat, je-li řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci (kterémužto závěru odpovídá i samotná formulace užitá v dovolání, namítá-li oprávněná výslovně, že soud „nepostupoval“ v souladu s příslušnými předpisy). K takovéto vadě sice dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti, tedy i když v dovolání uplatněna nebyla, avšak pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; její případná existence (kterou ovšem dovolací soud zkoumat nemohl) založit přípustnost dovolání způsobilá není.

Je-li dovolání v dané věci nepřípustné, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat zkoumáním jeho důvodnosti (včetně toho, co bylo příčinou bezvýslednosti soupisu) - bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první, odst. 6 části věty za středníkem a usnesením odmítl.

Podle ustanovení , a odmítne-li dovolací soud dovolání, je dovolatel povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady. Jelikož povinnému, jenž by měl právo na náhradu nákladů, prokazatelné náklady (podle obsahu spisu) nevznikly, rozhodl dovolací soud tak, jak je shora uvedeno.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. prosince 2002

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu