Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

64 A 13/2026 - 79

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci

navrhovatelé: a) I. T.

b) Ing. R. T.

oba zastoupeni advokátem Mgr. Pavlem Procházkou

sídlem Lidická 2006/26, 602 00 Brno

proti

odpůrci: obec Holubice

sídlem Holubice 61, 683 51 Holubice

zastoupené advokátem Mgr. Davidem Zahumenským

třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno 602 00

o návrhu na zrušení (části) opatření obecné povahy – územního plánu obce Holubice schváleného usnesením zastupitelstva obce ze dne 13. 11. 2025

takto:

I. Návrh se zamítá.

II. Každý z navrhovatelů je povinen zaplatit odpůrci náhradu jedné poloviny z celkových nákladů řízení, které činí 18 405 Kč, k rukám jeho zástupce Mgr. Davida Zahumenského, advokáta, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Navrhovatelé požádali v červnu 2024 Městský úřad Slavkov u Brna jako stavební úřad o vydání společného povolení na stavbu „Holubice – ocelová hala“ na pozemku p. č. X v k. ú. X (dále je vždy míněno toto katastrální území). Stavební úřad žádost v září 2024 zamítl, protože tentýž městský úřad jako dotčený orgán územního plánování vydal k záměru záporné závazné stanovisko. Soulad záměru s územním plánem posuzoval prvostupňový dotčený orgán ještě ve vztahu k tehdy účinnému územnímu plánu obce Holubice z roku 2003 (ve znění jeho poslední změny č. 8). Hlavním důvodem negativního posouzení byl střet záměru navrhovatelů s územní rezervou pro rozšíření dálnice D1, která kolem Holubic prochází.

2. Navrhovatelé podali proti zamítavému rozhodnutí stavebního úřadu odvolání, a to v listopadu 2024. Krajský úřad Jihomoravského kraje jako odvolací orgán požádal nadřízený dotčený orgán územního plánování (jiný odbor téhož krajského úřadu) o potvrzení či změnu závazného stanoviska Městského úřadu Slavkov u Brna. Nadřízený dotčený orgán vydal potvrzující závazné stanovisko, ale učinil tak až 7. 1. 2026. Mezitím, konkrétně dne 5. 12. 2025, nabyl účinnosti nový územní plán obce Holubice (ten, který navrhovatelé v nynější věci napadají). Nadřízený orgán územního plánování zhodnotil soulad záměru jak s předchozím, tak s novým územním plánem, a dospěl k závěru, že záměr navrhovatelů je nepřípustný podle obou těchto územních plánů. Na základě toho Krajský úřad Jihomoravského kraje jako odvolací orgán ve stavebním řízení odvolání navrhovatelů zamítl rozhodnutím ze dne 10. 2. 2026.

3. Proti tomu brojili navrhovatelé žalobou podanou Krajskému soudu v Brně dne 23. 3. 2026 (vedena pod sp. zn. ). Se žalobou spojili dva incidenční návrhy. V prvním z nich požadovali zrušení (části) opatření obecné povahy – účinného územního plánu obce Holubice schváleného usnesením zastupitelstva obce ze dne 13. 11. 2025. Druhým incidenčním návrhem se navrhovatelé domáhali neaplikace opatření obecné povahy, konkrétně že se předchozí územní plán obce Holubice schválený usnesením zastupitelstva obce ze dne 25. 7. 2003 nepoužije pro posouzení jejich záměru „Holubice – ocelová hala“ v řízení vedeném u Městského úřadu Slavkov u Brna pod sp. zn. SU/294472024/FOR, a to v rozsahu textového a grafického vymezení plochy – koridoru dopravní infrastruktury – silniční doprava (rozšíření dálnice D1 Slatina – Holubice, zkapacitnění včetně MUK (územní rezerva), ozn. RK6.12.

4. Žaloba obsahovala ve všech třech částech jen velmi obecné důvody. Navrhovatelé avizovali, že ji doplní do jednoho měsíce, což učinili dne 23. 4. 2026.

5. Krajský soud se rozhodl vyčlenit oba incidenční návrhy k samostatnému projednání (stalo se tak usnesením ze dne 4. 5. 2026, č. j. ). Návrhu na zrušení nového, nyní účinného územního plánu Holubice přidělil soud sp. zn. a návrhu na neaplikaci starého, již neúčinného územního plánu pak sp. zn. . Právě první uvedený návrh na zrušení nyní účinného územního plánu obce Holubice je předmětem nynějšího posouzení.

II. Argumentace navrhovatelů

6. Navrhovatelé požadují, aby soud napadený územní plán zrušil buď jako celek, nebo eventuálně v rozsahu textového a grafického vymezení plochy změn v krajině označené K.12 určené pro plochy přírodních priorit s označením MU.p na jejich pozemku p. č. X. V původním návrhu namítali porušení právních předpisů v procesu přijímání územního plánu, a dále zásah do svého ústavně zaručeného práva vlastnit majetek zařazením jejich pozemku do výše uvedené plochy.

7. V doplnění návrhu navrhovatelé nejprve shrnují že jejich pozemek je v katastru nemovitostí evidován jako „ostatní plocha“ se způsobem využití „jiná plocha“ a není zemědělsky obhospodařován. Nachází se v severní části území obce, kam jsou směřovány veškeré výrobní aktivity. Těsně sousedí s plochami lehké výroby, přičemž navazuje na stávající výrobní areál (vrakoviště). Jeho dopravní napojení na komunikaci ve vlastnictví obce Holubice je bezproblémové. Podle původního územního plánu (účinného do 1. 1. 2021) byl zařazen do ploch „krajinné zóny produkční pro zemědělskou produkci s převažující velkovýrobní technologií“ a do funkčního typu „orná půda“. Podmíněně přípustná zde byla výstavba objektů zemědělské prvovýroby, pokud nedojde ke změně krajinného rázu. Dále zde byla vymezena plocha územní rezervy pro budoucí mimoúrovňovou křižovatku Holubice a v těsné návaznosti plocha krajinné zeleně.

8. V souvislosti s přípravou nového územního plánu navrhovatelé žádali změnu využití svého pozemku na plochu pro lehkou výrobu nebo skladové prostory, protože měli a stále mají záměr vybudovat zde malou montovanou halu zejména pro skladování zemědělské techniky a zemědělské produkce. V současné době techniku a zemědělskou produkci skladují v centru obce Holubice za svým rodinným domem. Namísto toho zde územní plán vymezil plochu změn v krajině (K.12) pro plochy smíšené nezastavěného území  přírodní priority (MU.p). Důvodem má být ochrana území Bojiště bitvy u Slavkova, ochrana krajinného rázu, posílení přírodní složky v území s nedostatkem zeleně a pohledové odclonění výrobní zóny Nad nádražím. Přitom sousední plocha lehké výroby (Z.44), která byla převzata z platného územního plánu, byla naopak rozšířena a její nová část je navrhována na dosavadní návrhové ploše pro krajinnou zeleň.

9. Proti navrhovanému způsobu využití svého pozemku podali navrhovatelé připomínky a požadovali zařazení svého pozemku do navazující plochy lehké výroby Z.44. Odpůrce připomínku zamítl a opřel to o omezení spočívající v ochranném pásmu dálnice D1. Navrhovatelé však podali žádost na Ministerstvo dopravy o závazné stanovisko k záměru stavby ocelové haly na svém pozemku, a to právě z hlediska ochranného pásma pozemní komunikace. Stanovisko z července 2023 bylo kladné. V září 2023 jej zaslali odpůrci na vědomí emailem prostřednictvím pana starosty. Odpůrce však ze svého stanoviska neustoupil. Schválil územní plán s regulativem pro plochy MU.p, podle nějž jsou zde nepřípustné stavby, zařízení a jiná opatření pro bydlení, výrobu, zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, ochranu přírody a krajiny, rekreaci a cestovní ruch, ekologická a informační centra.

10. První návrhový bod spočívá v tom, že odpůrce měl při vydání napadeného územního plánu postupovat podle stavebního zákona z roku 2021 (nový stavební zákon), protože k opakovanému veřejnému projednání územního plánu došlo až 30. 4. 2025. Datum opakovaného veřejného projednání bylo zveřejněno na úřední desce dne 17. 3. 2025, tedy po 1. 7. 2024, kdy nabyl účinnosti nový stavební zákon. Odpůrce přesto nesprávně aplikoval na přijímání napadeného územního plánu stavební zákon z roku 2006 (starý stavební zákon). Aplikace nesprávného právního předpisu je podle navrhovatelů sama o sobě důvodem pro zrušení územního plánu v celém rozsahu.

11. Ve druhém návrhovém bodě navrhovatelé namítají porušení principu proporcionality ve vztahu ke svému právu vlastnit majetek. Přijaté opatření není vhodné, neboť nemůže vést k naplnění cílů stanovených v jeho odůvodnění. Není zřejmé, jak má být na pozemku navrhovatelů zajištěna ochrana území Bojiště bitvy u Slavkova a ochrana krajinného rázu, když v dané lokalitě je situována dálnice D1, areál vrakoviště a zpevněné plochy. Stejně tak není navrhovatelům zřejmé, jak má být dosaženo posílení přírodní složky v území s nedostatkem zeleně a pohledového odclonění výrobní zóny Nad nádražím. Z hlediska potřebnosti existuje podle navrhovatelů šetrnější způsob omezení jejich vlastnického práva – plocha zeleně mohla být vymezena pouze na severní části jejich pozemku směrem k dálnici D1, zatímco na zbývající části by mohli realizovat svůj záměr. Takto je ostatně řešena i sousední plocha Z.44. Konečně z hlediska minimalizace zásahu navrhovatelé opakují, že jejich pozemek je do plochy K.12 zahrnut celý, v důsledku čehož převažuje zásah do jejich vlastnických práv nad přínosem opatření pro veřejnost.

12. Obdobně navrhovatelé argumentují i u třetího návrhového bodu, v němž poukazují na diskriminaci. Zatímco plocha lehké výroby Z.44 byla rozšířena, přičemž jen severní část pozemků, které ji tvoří, se nachází v ploše K.12, pozemek navrhovatelů je do ní zahrnut celý.

13. Čtvrtý návrhový bod poukazuje na nepřezkoumatelnost odůvodnění územního plánu, které je podle navrhovatelů strohé, obecné a nic neříkající. Není jasné, zda se má výrobní zóna Nad nádražím odclonit od dálnice D1, nebo od obce Holubice. V odclonění výrobních ploch od dálnice nevidí navrhovatelé žádný smysl. Stejně tak vágní je zdůvodnění toho, proč byla rozšířena plocha Z.44. Bez bližšího vysvětlení se uvádí, že tak bude lépe odpovídat mapě katastru nemovitostí, což ovšem není z hlediska veřejného zájmu relevantní důvod.

14. V návaznosti na to kritizují navrhovatelé v pátém návrhovém bodě odpůrce za to, jakým způsobem vypořádal jejich námitky. Odpůrce měl provést test proporcionality a vysvětlit jeho jednotlivé kroky. Místo toho reagoval na námitky obecně a odvolal se na kontinuitu s předchozím územním plánem. Přitom však ten umožňoval navrhovatelům zastavět svůj pozemek stavbami pro zemědělskou prvovýrobu, zatímco nynější územní plán to neumožňuje. Odpůrce také tvrdil, že navrhovatelé nevyužívají svůj pozemek pro zemědělské účely, ti tam ale již delší dobu skladují různé zemědělské příslušenství apod. Odpůrce se také ve vypořádání námitek odchyluje od toho, jak odůvodňoval zřízení plochy K.12 v návrhu územního plánu.

15. Konečně poslední návrhový bod stručně poukazuje na to, že smyslem územního plánování není konzervace existujícího stavu, nýbrž vytváření předpokladů pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území. Měl by být zachován již existující způsob využití území. V tom spatřují navrhovatelé rozpor s principem kontinuity územního plánování.

III. Argumentace odpůrce

16. Odpůrce v první řadě tvrdí, že návrhové body uplatnili žalobci opožděně. I pro incidenční přezkum opatření obecné povahy totiž platí obecné pravidlo, že jakmile jsou jednou návrhové body formulovány – přičemž navrhovatelé je uvedli již v původním návrhu, byť velmi obecně – nelze již návrh rozšiřovat o další návrhové body. V nynější věci, kdy navrhovatelé byli již v okamžiku podání námitek k návrhu územního plánu zastoupeni týmž advokátem, nejsou dány žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele, které by umožňovaly z aplikace tohoto pravidla slevit.

17. Pokud jde o procesní pochybení, ve svém prvním vyjádření k návrhu ještě odpůrce zastával názor, že zcela správně aplikoval stavební zákon z roku 2006, protože první veřejné projednání návrhu územního plánu se konalo dne 22. 5. 2024, tady ještě za účinnosti starého stavebního zákona. Ve svém druhém vyjádření však odpůrce sám upozornil na aktuální rozsudek Nejvyššího správního soudu, podle kterého je rozhodující fakt, že opakované veřejné projednání se konalo až po dni nabytí účinnosti stavebního zákona z roku 2021. Apeloval však na soud, aby věc neposuzoval čistě formálně, ale aby ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu zkoumal, zda se tato vada nějak projevila ve výsledném opatření obecné povahy. Podle odpůrce by i v případě, že by se opakované veřejné projednání konalo podle nového stavebního zákona, nedošlo k žádné věcné změně. Navíc odpůrce poukázal i na svou dobrou víru vyplývající z tehdejší metodiky Ministerstva pro místní rozvoj a komentářové literatury, která zastávala jiný názor, než jaký následně zaujal Nejvyšší správní soud. Odpůrce se v této souvislosti dovolává svého ústavně zaručeného práva na samosprávu.

18. Pokud jde o princip kontinuity, odpůrce poukazuje na to, že ani podle předchozího územního plánu nebylo možné na pozemku žalobců realizovat skladovací halu, a to bez ohledu na územní rezervu pro dálnici. Pozemek totiž svou největší částí spadal do plochy orná půda (Po)/zóna erozního ohrožení (III) s funkčním využitím „plochy krajinné zóny produkční, orná půda“ a celý se nacházel v nezastavěném území [takto tomu bylo až od roku 2019, do té doby se tento pozemek téměř celý nacházel v ploše krajinné zeleně (Ek)]. Podmíněně přípustná zde byla jen výstavba objektů zemědělské prvovýroby. Stran výkladu tohoto pojmu odkazuje odpůrce na celou řadu zdrojů, zejména na starý i nový stavební zákon, na jednotný standard ke stavebnímu zákonu, na rozsudek Krajského soudu v Praze (č. j. ) a na internetové stránky dvou státních orgánů, a to Ústředního kontrolního a zkušebního u zemědělského a Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Dovozuje z nich, že prvovýroba je chápána jako přímé pěstování plodin nebo chov. Typickými stavbami pro prvovýrobu tedy budou přístřešky nebo seníky a podobné stavby nezbytné pro obhospodařování dané zemědělské půdy. Navrhovatelé přitom sami ve svých námitkách potvrdili, že jejich pozemek neslouží zemědělské výrobě. V plánované hale chtěli skladovat zemědělské stroje (sami uvádějí, že „mimo jiné“), které přitom, jak sami uvádějí, aktuálně mají kde parkovat. To není dostatečný důvod pro výstavbu v nezastavěném území. Ostatně, navrhovatelé si sami museli být překážky v podobě předchozího územního plánu vědomi, neboť se dožadovali, aby jim nový územní plán vymezil na pozemku plochu určenou přímo pro lehkou výrobu a skladování. Nedožadovali se plochy zemědělské všeobecné (AU) s možností výstavby zemědělských staveb. Dobře věděli, že jedině funkční využití určené pro výrobu a skladování by jim umožnilo realizovat jejich záměr skladovací haly.

19. K otázce diskriminace odpůrce vysvětlil, že mírné rozšíření plochy Z.44 bylo vedeno snahou o její smysluplné zarovnání podle hranice pozemku p. č. 1407/3, na kterém se nachází pozemní komunikace. Odpovídá to i skutečnému využívání dané plochy. Naopak, vymezit jako zastavitelný pozemek navrhovatelů by bylo urbanisticky naprosto nelogické, neboť tento pozemek je obklopen nezastavěným územím. Proto byl zařazen do plochy smíšeného nezastavěného území (K.12), přírodní priority lokalita Nad nádražím (MU.p). Jakmile by jej odpůrce jako zastavitelný vymezil, musel by tak učinit i u dalších pozemků, musel by řešit jejich budoucí dopravní napojení a obsluhu kanalizací a vodovodem, na čemž neexistuje veřejný zájem, ani na tom nemá zájem samotná obec.

20. Odpůrce dále ve svém vyjádření zdůraznil, že plocha K.12 není nějakým izolovaným řešením, selektivně použitým pro jeden malý pozemek, ale jedná se o součást širší koncepce zelených pásů kolem velkých pozemních komunikací (zejména dálnice D1 a silnice E50) procházejících územím obce. Zeleň pomáhá snižovat extrémně negativní dopady provozu z těchto komunikací na obyvatele obce, a zároveň pomáhá bojovat s dopady změny klimatu, konkrétně se suchem a půdní erozí. Je také třeba vzít v úvahu, že Holubice jsou silně poznamenány rozvojem skladovacích hal, zejména v severní části území.

21. Pokud jde o námitku, že záměr označilo za přípustný ve svém stanovisku Ministerstvo dopravy, tento státní orgán nemůže nařizovat obci, jaké funkční využití má k tomu kterému pozemku přiřknout ve svém územním plánu. Důvodem pro nezařazení pozemku navrhovatelů mezi plochy pro průmysl nebylo ochranné pásmo dálnice, ale zejména environmentální důvody.

22. Závěrem odpůrce požádal, aby mu v případě úspěchu soud přiznal náhradu nákladů řízení, neboť je malou obcí, která nedisponuje odborným aparátem pro svoji obhajobu v soudním řízení. Vystupování před soudem přesahuje rámec obvyklé úřední činnosti odpůrce a náklady na právní zastoupení tak považuje za účelně vynaložené.

IV. Řízení před krajským soudem

23. Ve věci proběhlo dne 29. 7. 2026 na žádost navrhovatelů ústní jednání podle , (dále jen „ “). Obě strany při něm setrvaly na svých stanoviscích.

24. Navrhovatelé znovu zdůraznili, že použití neplatného právního předpisu (starého stavebního zákona) by mělo vést ke zrušení napadeného územního plánu samo o sobě. Případy použití chybného právního předpisu, na které poukazoval odpůrce, kdy soudy tento nedostatek „odpustily“, se od jejich kauzy liší tím, že v nich nebyl použit již zrušený právní předpis, nýbrž předpis platný. Na dotaz soudu navrhovatelé doplnili, že dopady použití starého stavebního zákona na svá práva spatřují ve dvou ohledech. Za prvé, při vyhotovení územního plánu nebyl dodržen jednotný standard (který obnáší digitalizaci, strojově čitelné zpracování, vložení do geoportálu atd.). Odpůrce tak sice navrhovatelům předběžně přislíbil, že by mohl vyhovět jejich návrhu na změnu územního plánu v budoucnu, taková změna už ale bude muset být zpracována v jednotném standardu a bude pro žadatele drahá. Za druhé, podle nového stavebního zákona by mohli k návrhu územního plánu podávat připomínky všichni, včetně rodinných příslušníků a dalších podporovatelů navrhovatelů, a to v delší časové lhůtě.

25. Odpůrce na jednání zopakoval svůj postoj, že ve lhůtě jednoho měsíce od podání mohli navrhovatelé doplnit o nové důvody pouze žalobu, nikoliv nyní projednávaný incidenční návrh na zrušení opatření obecné povahy. K otázce použití nesprávného právního předpisu doplnil, že svou námitku podali navrhovatelé na prvním veřejném projednání návrhu územního plánu, kdy se ještě zcela správně postupovalo podle starého stavebního zákona. Opakované veřejné projednání se už navrhovatelů věcně netýkalo, navíc se ho účastnili a nijak se proti jeho výsledku nebránili. Konečně odpůrce upozornil, že napadený územní plán je vydán v jednotném standardu, jen ne podle jeho zcela poslední verze.

26. Na jednání provedl soud dokazování následujícími důkazními prostředky (šlo o y účastníkům známé, proto jim je soud pouze předložil k nahlédnutí podle in fine ):

a) Závazné stanovisko Ministerstva dopravy k záměru ocelové haly navrhovatelů ze dne 24. 7. 2023

b) Mapy a ortofotomapy lokality, které soud obstaral ze serveru Mapy.com.

27. Zbývající důkazní návrhy soud zamítl z následujících důvodů:

c) Email starostovi obce Holubice ze dne 19. 9. 2023 měl prokázat, že navrhovatelé obci zaslali výše zmíněné stanovisko Ministerstva dopravy, to však nebylo mezi stranami sporné.

d) Evidencí zemědělského podnikatele předloženou při jednání soud nedokazoval, neboť odpůrce nepopíral, že navrhovatel a) zemědělsky podniká.

e) Návrh na změnu funkčního způsobu využití pozemku navrhovatelů ze dne 1. 11. 2019 neměl podle soudu souvislost s předmětem řízení.

f) Ohledání na místě samém shledal soud nadbytečným, neboť stávající způsob využití pozemku navrhovatelů nehrál v posouzení věci roli, jak soud níže vysvětlí.

V. Posouzení věci krajským soudem

28. Návrh není důvodný.

29. Stručně řečeno, krajský soud návrh na zrušení územního plánu obce Holubice zamítl zejména proto, že na stanoveném funkčním pozemku navrhovatelů neshledal ze strany obce nic svévolného, šikanózního ani diskriminačního. Naopak, podle krajského soudu jde o součást širší koncepce zeleně v obci, do níž pozemek navrhovatelů logicky zapadá. Stanovit takovouto koncepci je výsostným právem územní samosprávy a otázkou jejího politického rozhodnutí.

30. Nyní se soud konkrétně vypořádá s návrhovými body.

31. Nejprve je třeba říci, že krajský soud po zralém zvážení dospěl – na rozdíl od odpůrce – k názoru, že navrhovatelé v doplnění návrhu nepřišli s novými návrhovými body, ale pouze konkretizovali ty, které – pravda, velmi obecně – načrtli v návrhu (šlo o porušení právních předpisů v procesu přijímání územního plánu, a dále o zásah do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek zařazením pozemku navrhovatelů do plochy K.12). Proto se s nimi soud věcně vypořádá.

32. Pokud jde o první návrhový bod, navrhovatelé mají pravdu v tom, že odpůrce v procesu přijímání územního plánu opravdu použil nesprávný právní předpis. Opakované veřejné projednání se konalo až za účinnosti současného stavebního zákona z roku 2021 a podle něj tedy měl následně odpůrce proces přijímání územního plánu dokončit. Takto je potřeba vykládat přechodné ustanovení § 323 odst. 9 stavebního zákona z roku 2021, jak vyplývá z aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2026, č. j. ).

33. Přesto krajský soud neshledal důvod napadený územní plán kvůli použití nesprávného právního předpisu zrušit. Použití nesprávného právního předpisu nepředstavuje vadu řízení ani nemůže být bez dalšího důvodem nepřezkoumatelnosti napadeného správního aktu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009, č. j. , č. 1926/2009 Sb. NSS, NATO HQ, bod 21). Proto rozhodně nemůže být tato vada důvodem ke zrušení napadeného opatření obecné povahy sama o sobě, jak se mylně domnívají navrhovatelé.

Naopak platí, že „použití právního předpisu nebo jeho ustanovení, která na věc nedopadají, je důvodem zrušení přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu (rozsudku krajského soudu), mohloli mít za následek nesprávné posouzení pro věc rozhodujících skutkových či právních otázek obsažených v námitkách. Soud nezruší takové rozhodnutí, u něhož je možné bez rozsáhlejšího doplňování řízení dospět k závěru, že i přes užití práva, které na věc nedopadá, by výsledek řízení při užití odpovídajícího práva byl týž“ (srov. výše citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci NATO HQ, výrok II).

34. V nynější věci navrhovatelé nic takového v návrhu netvrdili. A ani na ústním jednání (resp. v písemném vyjádření, které soudu na jednání předložili) se jim nepodařilo krajský soud přesvědčit, že by použití stavebního zákona z roku 2006 mohlo mít jakýkoliv vliv na výsledek řízení, resp. na výsledek procesu přijímání napadeného územního plánu. Obě tvrzení navrhovatelů o údajném dotčení jejich práv hodnotí krajský soud jako nekonkrétní. Za prvé, připomínky k návrhu územního plánu mohl i podle předchozí právní úpravy podat kdokoliv. Navíc navrhovatelé – i kdyby uvedli konkrétně, kdo z jejich rodinných příslušníků či „podporovatelů“ byl na svém právu připomínkovat návrh územního plánu zkrácen – by ani nebyli oprávněni hájit v soudním řízení práva jiných osob, nýbrž pouze svá vlastní. Oni sami zodpovídali za to, aby v jejich námitkách byly uvedeny všechny argumenty, které považovali za relevantní. Za druhé, ani u (ne)vyhotovení návrhu územního plánu v jednotném standardu navrhovatelé neupřesnili, jak přesně je to poškodilo (procesně či jinak). Setrvali u obecné výtky, že se jim v podkladech hůře orientovalo, aniž by zmínili byť jen jedinou výhradu proti návrhu územního plánu, kterou se jim v důsledku toho nepodařilo včas uplatnit. Jediný konkrétní následek, na který navrhovatelé poukazovali – tedy zdražení další změny územního plánu – má nastat až v budoucnu a v rámci dalšího, zcela samostatného procesu pořizování územního plánu.

35. Stručně lze dodat, že stěžejní střet mezi představou navrhovatelů a odpůrce o budoucím využití sporného pozemku se skutečně odehrál v návaznosti na první veřejné projednání návrhu územního plánu, kdy odpůrce ještě zcela správně postupoval podle stavebního zákona z roku 2006. Ani z tohoto pohledu se tak nejeví vada spočívající v tom, že podle téhož právního předpisu odpůrce celý proces následně i dokončil, jako vada, jež by mohla práva navrhovatelů jakkoliv zasáhnout.

36. Dále se krajský soud bude zabývat namítanou nepřezkoumatelností napadeného opatření obecné povahy a vypořádání vznesených námitek. Odpůrce podle krajského soudu v tomto ohledu nepochybil.

37. Z textové části územního plánu obce Holubice vyplývá, že v zásadách pro uspořádání krajiny hraje posilování podílu zeleně a přírodních ploch klíčovou roli – většina zásad se týká právě tohoto tématu. Odpůrce nehodlá dále rozšiřovat ornou půdu, ale naopak posilovat podíl rozptýlené zeleně a trvalých travních porostů v krajině, realizovat zalučnění, vysazovat aleje podél komunikací a cest a doplňovat břehové porosty, posilovat podíl stromové zeleně v ulicích, zvyšovat podíl zeleně v záhumencích a vytvářet tím přechodovou zónu mezi zastavěným územím a intenzivně obhospodařovanou krajinou, a konečně též realizovat nové remízy a účelové komunikace s doprovodnou zelení, stejně jako nejrůznější protierozní opatření (str. 16 textové části). Konkrétně plochy změn K.11K.15 jsou vymezeny pro posílení přírodních prvků v řešeném území, a to ve formě krajinné zeleně (str. 17, 20 textové části).

38. Z odůvodnění textové části územního plánu je dále zřejmé, že odpůrce si již od počátku vytyčil jako cíl minimalizovat stávající i potenciální negativní vlivy na zdravé životní podmínky svých obyvatel a na životní prostředí (hluk, exhalace) a zajišťovat pohodu bydlení v sídle, přičemž jako významný faktor eliminující prašnost a zlepšující kvalitu ovzduší označil různé formy zeleně (str. 5 odůvodnění, body 12,13, dále str. 15, 31 odůvodnění). Proto jsou respektovány stávající plochy zeleně, včetně zeleně ochranné a izolační, a chybějící zeleň je nutno doplnit, takže podmínky využití území umožňují umisťování sídelní zeleně i v rámci dalších ploch s rozdílným způsobem využití (str. 29, 32 odůvodnění). Tuto koncepci odpůrce naplnil vymezením řady ploch zeleně, jež mají sloužit k odclonění obytné zástavby od dopravních ploch, zejména od dálnice D1, silnice I/50 a železnice (str. 45, 68 odůvodnění, dále viz též hlavní výkres, z něhož je umístění takových ploch patrné). Další prioritou pak má být ochrana území Bojiště bitvy u Slavkova, jehož hodnota spočívá mj. i v celkovém krajinném obrazu (str. 11 odůvodnění).

39. Ve vztahu k plochám MU.p, kam spadá i pozemek navrhovatelů, odpůrce uvedl, že sem spadají mj. postagrární lada či plochy extenzivně využívané, které již částečně zarostly náletovou vegetací, případně byly v nedávné minulosti hospodářsky obhospodařované, v současné době však vykazují stav druhově pestrých remízů a dřevin rostoucích mimo les. Tyto plochy zahrnují mj. i prvky ÚSES a stavby jsou zde obecně nepřípustné, neboť narušují vzájemnou propojenost systému ÚSES a vnášejí do ní nepřírodní prvky (str. 59, 65 odůvodnění). Konkrétně u plochy K.12 odpůrce uvedl, že se nachází na orné půdě na severovýchodě katastrálního území a vymezuje se pro realizaci krajinné zeleně z důvodu posílení přírodních prvků na území obce a pohledového odclonění výrobní zóny Nad nádražím od dálnice D1. Plocha byla vymezena již v platném územním plánu, nově je však upraven její rozsah tak, aby lépe odpovídala mapě katastru nemovitostí. Vymezení plochy vytváří podmínky pro posílení environmentálního pilíře. Navazuje na ni další plocha smíšená nezastavěného území – přírodní priority K.13, která odděluje stávající vrakoviště od volné krajiny a má tak ochrannou a izolační funkci (str. 61, 84 odůvodnění).

40. Konečně rozsáhlé námitky navrhovatelů vypořádal odpůrce tak, že nejprve shrnul dosavadní regulaci pozemku navrhovatelů v územním plánu tak, že byl kontinuálně od jeho vydání zařazen do nezastavěného území. V letech 2003 až 2019 se dokonce ze dvou třetin nacházel v ploše krajinné zeleně. Teprve poté byl z větší části převeden do plochy orné půdy, avšak navrhovatelé ho zemědělsky nevyužívali. Návrh územního plánu funkční určení pozemku jako nezastavěného zachovává a kontinuálně tak navazuje na dosavadní územní plán. Další obsáhlou argumentaci odpůrce lze stručně shrnout tak, že dlouhodobým konceptem odpůrce je posílit v území přírodní prvky a chránit veřejné zdraví. Plocha K.12, která zahrnuje celou řadu pozemků, je součástí této koncepce, nikoliv izolovaným řešením pro jeden malý pozemek. Ponechání zelené plochy okolo dálnice tedy směřuje v první řadě k ochraně veřejného zdraví na území obce. Cílem není ochrana plochy Z.44 proti dopadům z provozu na dálnici – jde o to, že všechna nezastavěná území a zelené plochy v souhrnu napomáhají snižovat extrémně negativní dopady dálničního provozu na obyvatele Holubic. Další důvody jsou environmentální, a to boj s dopady změny klimatu, konkrétně se suchem a půdní erozí (nezastavěné plochy okolo dálnic pomáhají snižovat okolní teploty). K realizaci opatření proti suchu obec zavazuje mj. i Politika územního rozvoje a priority územního plánování Jihomoravského kraje. Odpůrce naopak zdůraznil, že důvodem pro vymezení plochy K.12 nebylo ochranné pásmo dálnice. Proto zde nehrálo žádnou roli závazné stanovisko Ministerstva dopravy, které se nadto týká konkrétního záměru, nikoliv přijímaného územního plánu. Odpůrce dále zdůraznil, že vymezování nových zastavitelných ploch nemůže pokračovat donekonečna. Pokud by pozemek navrhovatelů určil k zastavění, musel by tak učinit i u sousedních srovnatelných pozemků. Přitom odpůrce nemá žádný zájem na nové výstavbě, kterou by v daném místě nebylo možné připojit na kanalizaci a byla by odkázána na individuální zásobování vodou. Obec se nachází v oblasti ohrožené suchem a realizace vrtů ohrožuje podzemní vody (str. 110115 rozhodnutí o námitkách).

41. Krajský soud toto odůvodnění nepovažuje za obecné, strohé a nic neříkající, ale naopak za obsáhlé, koncepční a konkrétní. Lze v něm skutečně nalézt drobný nesoulad ohledně toho, co od čeho má vlastně navržená plocha K.12 odclonit, ale ten je odstranitelný výkladem. Z hlediska čistě pohledového se plocha K.12 skutečně nachází přímo mezi dálnicí D1 a průmyslovou plochou Z.44, která je již nyní zčásti využívána k průmyslovým účelům (mj. jako vrakoviště). Vůči ploše Z.44 tedy bude plnit roli pohledové clony. Zároveň však západní část plochy K.12 má potenciál odclonit od dálnice D1 též východní okraj zástavby obce Holubice. Společně s dalšími plochami zeleně (zejména Z.17, Z. 35 a Z.36) tak může tvořit clonu izolující obec celkově od hluku a exhalací z dopravy na dálnici D1. Jde tedy o součást širší koncepce zeleně, a takto je třeba plochu K.12 vnímat a hodnotit.

42. Pokud jde o vypořádání námitek, test proporcionality sice odpůrce neprovedl úplně vzorově, nicméně všechny jeho podstatné prvky fakticky naplnil. Podrobně popsal veřejné zájmy, které vymezením plochy K.12 sledoval a jejichž závažnost vzal v úvahu. Krajský soud považuje za zcela zřejmé, že tyto zájmy lze vymezením přírodní plochy v daném místě naplnit. Ve vztahu k ochraně veřejného zdraví to již soud popsal výše. Pokud jde o ochranu Bojiště bitvy u Slavkova, odpůrce nemůže nic udělat s tím, že toto území je již částečně znehodnoceno průmyslovými areály. I tak ale může mít svůj význam pro návštěvníky tohoto území, když je odpůrce odcloní krajinnou zelení od dálnice D1, a to jak z pohledově, tak z hlediska hluku.

43. K zásahu do vlastnického práva navrhovatelů, které logicky leží na druhé misce vah, se odpůrce postavil tak, že nejde o zásah nikterak významný, neboť už předchozí územní plán zde od roku 2003 počítal s krajinnou zelení a jen ve své verzi účinné od roku 2019 zde na několik let umožnil zemědělskou výrobu. (Zmínka odpůrce, že navrhovatelé jej takto nevyužívali, není pro jeho další argumentaci nijak důležitá, navíc evidentně směřuje k zemědělskému obhospodařování pozemků, nevylučuje tedy jejich využití k parkování zemědělské techniky a skladování plodin tvrzené navrhovateli.) Možnost výstavby související se zemědělskou výrobou sice odpůrce ve vypořádání námitek výslovně nezmiňuje, nicméně srozumitelně a přesvědčivě vysvětluje, proč (jakoukoliv) výstavbu nadále v daném místě nemůže umožnit. Musel by takové oprávnění přiznat vlastníkům celého pásu srovnatelných pozemků v jižní části plochy K.12, kde ovšem jakákoliv výstavba není z řady důvodů vhodná (chybějící kanalizace, nutný individuální zdroj vody) a snížení podílu krajinné zeleně by se dostávalo do rozporu s celkovou koncepcí územního plánu. Odpůrce by tím popřel naplňování oněch veřejných zájmů, které si vytyčil – zejména odclonění dopravních staveb od obytné zástavby a boj se suchem a půdní erozí. Z toho je zřejmé, že odpůrce jiné možné řešení s menším dopadem na práva navrhovatelů zvažoval, avšak dospěl k odůvodněnému názoru, že není akceptovatelné.

44. V jednání odpůrce nespatřuje krajský soud ani žádnou diskriminaci či nerovné zacházení. Odpůrce v napadeném územním plánu dobře vysvětlil, v jakých ohledech se plocha Z.44 liší od plochy K.12. Plochu Z.44 odpůrce převážně přebral z dosavadního územního plánu. Tato plocha bezprostředně navazuje na stávající výrobní areál a je určena k rozšíření průmyslové zóny. Má doplnit a uzavřít urbanistickou strukturu na severním okraji sídla. Plocha je dobře dopravně dostupná, bez dopadu na obytné území.

45. Je pravda, že odpůrce v napadeném územním plánu tuto plochu také mírně rozšířil, avšak zdůvodňuje to snahou, aby byl optimálně využitý celý pozemek (str. 41, 84 odůvodnění). Z výkresové části je přitom zcela zřejmé, o co odpůrci šlo. Severní část plochy Z.44 je lemována stávající cestou – nejspíše účelovou komunikací – ke které dosavadní plocha průmyslové zóny „nepřiléhala“ (mezi cestou a okrajem zóny byla relativně úzká mezera). Odpůrce v novém územním plánu plochu Z.44 pouze rozšířil tak, aby se ke stávající cestě „přimkla“. To se krajskému soudu jeví jako zcela logický krok, který nevykazuje žádné známky svévole nebo bezdůvodného vycházení vstříc konkrétnímu vlastníkovi pozemku. Oproti tomu pozemek navrhovatelů není zcela zjevně pro připojení ke stávající průmyslové zóně vhodný, neboť je obklopen dalšími nezastavěnými pozemky a zcela logicky a integrálně zapadá do plochy přírodních priorit K.12. Z pohledu plochy Z.44 se tento pozemek nachází za onou zmiňovanou cestou či účelovou komunikací. Odpůrce má tak zcela jistě pravdu v tom, že pokud by na požadavek navrhovatelů přistoupil, musel by z důvodu rovného zacházení řešit jiný způsob využití a možné připojení k průmyslové zóně i u dalších pozemků zařazených nyní v ploše K.12, které taktéž leží těsně za onou stávající cestou.

46. Odpůrce podle krajského soudu neporušil ani princip kontinuity územního plánování. Požadavek na kontinuitu územního plánování není absolutní a nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Rozhodně tedy nezaručuje naprostou neměnnost územního plánu. Nelze totiž přehlížet protichůdný princip dynamiky územního plánování, jenž požaduje reagovat na aktuální podněty a potřeby. Opačný přístup by znamenal vyprázdnění práva obce regulovat rozvoj zástavby na svém území (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010, č. j. , ze dne 28. 1. 2015, č. j. , nebo ze dne 2. 11. 2022, č. j. ). V nynější věci odpůrce svůj zájem na zrušení dosavadní (již tak velmi zúžené) možnosti výstavby na pozemku navrhovatelů důkladně a koncepčně zdůvodnil. Princip dynamiky územního plánování tak v daném případě převážil nad principem kontinuity.

47. Krajský soud závěrem podotýká, že se vůbec nezabýval argumentací odpůrce, že ani předchozí územní plán by navrhovatelům neumožnil realizovat na svém pozemku záměr ocelové haly, neboť jde fakticky o halu skladovací, nikoliv o stavbu pro zemědělskou prvovýrobu. Především, posouzení konkrétního záměru není a nemůže být předmětem nynějšího řízení. Čerpat v tomto ohledu nelze ani z dosavadních výsledků řízení o záměru, protože ze závazných stanovisek orgánů územního plánování obou stupňů ke stavbě ocelové haly nevyplynulo z hlediska souladu s předchozím územním plánem nic víc, než že takovému záměru brání vymezená územní rezerva pro rozšíření dálnice D1. Ohledně souladu záměru s dosavadním funkčním využitím dané plochy stanoveným v předchozím územním plánu se v těchto stanoviscích neříkalo ani slovo. Veškeré úvahy samotného odpůrce týkající se této otázky tedy nelze brát jinak než jako jeho vlastní vývody. Pro posouzení návrhu nicméně nebyly tyto úvahy vůbec důležité, protože bez ohledu na to, jaký záměr mají ve skutečnosti navrhovatelé v úmyslu realizovat, nelze pominout, že přinejmenším v hypotetické rovině předchozí územní plán nějakou výstavbu pro zemědělské účely na jejich pozemku připouštěl. Nebylo tedy možno tvrdit, že by napadený územní plán, který takovou možnost nově zcela vylučuje, do jejich práv vůbec nezasáhl. Naopak, bylo třeba posoudit přiměřenost takového zásahu do vlastnického práva navrhovatelů. To ale odpůrce učinil a podle krajského soudu jeho úvahy nevybočily ze zákonných mezí. A v takovém případě je pak už stanovení konkrétního způsobu využití daného pozemku v územním plánu předmětem politické diskrece místní samosprávy.

VI. Náklady řízení

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , podle něhož nestanovíli tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu těch nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který úspěch ve věci neměl.

49. Navrhovatelé před soudem neuspěli (soud návrh zamítl), proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrce měl ve věci úspěch, proto mu náleží náhrada nákladů řízení, neboť odpůrce se nechal v řízení zastoupit advokátem. Náklady na právní zastoupení považuje krajský soud za účelně vynaložené, jelikož odpůrce je obcí, která nevykonává působnost orgánu územního plánování [napadenou změnu územního plánu pořizoval Městský úřad Slavkov u Brna prostřednictvím kvalifikované osoby]. Lze tudíž důvodně přepokládat, že odpůrce nezaměstnává žádné osoby odborně způsobilé hájit územní plán v soudním řízení (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. , č. 3228/2015 Sb. NSS, bod 29, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2020, č. j. , č. 4077/2020 Sb. NSS, bod 27).

50. Krajský soud proto odpůrci přiznal náhradu nákladů řízení, a to v rozsahu, jaký odpůrcův zástupce požadoval na jednání, tj. za 3 úkony právní služby ve smyslu , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – šlo o převzetí a přípravu zastoupení [ advokátního tarifu], vyjádření k návrhu [ advokátního tarifu] a účast na soudním jednání dne 29. 7. 2026 nepřekračující 2 hodiny [ advokátního tarifu]. Za jeden úkon náleží podle bodu 5 aplikovaného na základě advokátního tarifu odměna ve výši 4 620 Kč. Zástupci dále náleží paušální náhrada hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 450 Kč za každý úkon. Protože zmocněný advokát je plátcem DPH, zvyšuje se tento nárok o částku 1 065 Kč odpovídající dani ve výši 21 %, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle , o dani z přidané hodnoty, a to na 6 135 Kč za jeden úkon. Celkem tedy za všechny úkony 18 405 Kč (3 x 6 135 Kč).

51. Náklady musí odpůrci nahradit navrhovatelé, kterých je v tomto případě více. Navrhovatelé ale netvoří nerozlučné společenství ( , ), neboť každý z nich by mohl vést řízení o návrhu i bez účasti dalších spoluvlastníků a každý z nich by mohl za sebe vzít návrh zpět. Nelze jim proto uložit povinnost k náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně. Každý z navrhovatelů je tudíž povinen nahradit odpůrci jen poměrnou část z celkové částky nákladů. Jelikož navrhovatelé jsou dva a jejich vlastnické podíly na pozemku, o nějž v této věci šlo, jsou stejné, uložil soud každému z navrhovatelů, aby uhradil odpůrci právě jednu polovinu celkových nákladů soudního řízení, které svým návrhem vyvolali.

52. Obecná třídenní lhůta pro splnění povinnosti uložené soudem ( ) by pro účely úhrady nákladů soudního řízení správního nebyla přiměřená, protože rozsudky správních soudů nabývají právní moci již okamžikem doručení ( ). Proto ji soud prodloužil na jeden měsíc.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, máli stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 29. 7. 2026

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu