Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 A 53/2026 - 41

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Richarda Galise a Miroslava Makajeva ve věci

navrhovatelky: AMK Trans Servis s.r.o., IČO: 03751007

sídlem Nová Ves 213, 277 52 Nová Ves

zastoupená advokátem Mgr. Robinem Mlynářem

sídlem Teplého 2786, Pardubice

proti

odpůrkyni: obec Nová Ves

sídlem Nová Ves 154, 277 52 Nová Ves

zastoupená advokátem JUDr. Davidem Záhumenským

sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno

o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu Nová Ves, vydané usnesením zastupitelstva obce Nová Ves ze dne 12. 11. 2025, č. 7/8/2025,

takto:

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce odpůrkyně.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Navrhovatelka vlastní pozemky p. č. XA až XB a XC až XD v katastrálním území Nová Ves u N. Podle původního územního plánu odpůrkyně (ve znění změny č. 3) byly tyto pozemky zahrnuty do plochy BV – obytná zástavba venkovského typu, lokalita č. 1. Nový územní plán odpůrkyně z roku 2021 na pozemcích navrhovatelky vymezil plochu P – přírodní, prvek územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“) v podobě lokálního biocentra LBC 208 a veřejně prospěšné opatření U40 s možností vyvlastnění.

2. Navrhovatelka brojila proti novému územnímu plánu návrhem na zrušení opatření obecné povahy, jemuž soud rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, č. j. – 86 (dále jen „zrušující rozsudek“), vyhověl a výše uvedenou regulaci na navrhovatelčiných pozemcích zrušil.

3. Odpůrkyně následně vydala v záhlaví uvedené opatření obecné povahy (dále jen „změna č. 1 územního plánu“), kterým na navrhovatelčiných pozemcích opět vymezila plochu P – přírodní, lokální biocentrum LBC 208 a veřejně prospěšné opatření U40 s možností vyvlastnění.

Návrh

4. Návrhem podle a násl. , (dále jen „“), se navrhovatelka domáhá zrušení změny č. 1 územního plánu v rozsahu textové a grafické části vymezující na jejích pozemcích plochu P – přírodní, veřejně prospěšné opatření U40 a lokální biocentrum LBC 208.

5. Navrhovatelka tvrdí, že ještě před nabytím pozemků odpůrkyni informovala o tom, že je zamýšlí využít za účelem rozšíření svého areálu. Neprodleně poté zahájila kroky k umístění konkrétního záměru. K tomuto záměru bylo v roce 2019 vydáno souhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování ve smyslu , o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „“), podle něhož byl navrhovatelčin záměr v souladu s tehdy platným územním plánem.

6. Navrhovatelka poukazuje na to, že odpůrkyně po zrušení územního plánu zdejším soudem přijala stejnou regulaci jejích pozemků. Jde tedy o „materiální obnovení téhož zásahu“ do vlastnického práva navrhovatelky. Odpůrkyně si byla vědoma toho, že rozhoduje o stejné lokalitě. Byla proto povinna odůvodnit novou regulaci mimořádně konkrétně a přesvědčivě. Změna č. 1 územního plánu znemožňuje navrhovatelce smysluplné využití pozemků a zároveň vytváří podklad pro budoucí omezení či odnětí vlastnického práva.

7. Navrhovatelka namítá, že odpůrkyně nerespektovala závěry zrušujícího rozsudku. Soud výslovně požadoval, aby případná nová regulace byla konkrétně, věcně a přezkoumatelně odůvodněna, respektovala kontinuitu územního plánování a obsahovala skutečné poměření veřejného zájmu s vlastnickým právem navrhovatelky. Odpůrkyně tyto požadavky splnila pouze formálně, neboť vydala stejnou regulaci, kterou pouze rozsáhleji, avšak stále obecně odůvodnila. Odpůrkyně byla povinna vysvětlit nikoliv jen obecnou potřebnost ÚSES nebo ochrany krajiny, ale nezbytnost zatížení konkrétních pozemků navrhovatelky v konkrétním rozsahu včetně „kumulace tří nejtvrdších vrstev regulace“. Odpůrkyně však jen reprodukovala obecné úvahy o regionálním biokoridoru RK 1119, metodice ÚSES a klimatické změně. Navrhovatelka tak pokládá napadenou změnu č. 1 územního plánu za nepřezkoumatelnou. Ani nyní neobsahuje konkrétní, ověřitelné a individualizované důvody stran toho, proč musí být právě její pozemky zahrnuty do plochy P a proč na nich má být zřízeno lokální biocentrum a veřejně prospěšné opatření. Odpůrkyně nevysvětlila, proč nelze cílů ochrany krajiny dosáhnout z hlediska navrhovatelčiných práv méně invazivním způsobem. Chybí úvaha o alternativách, rozsahu zásahu a konkrétní újmě navrhovatelky, kterou by bylo možné poměřovat s veřejným zájmem. Odpůrkyně přitom o jejím stavebním záměru věděla od roku 2018. Odpůrkyně rovněž neodůvodnila, proč po zrušujícím rozsudku opět přijala již jednou zrušenou regulaci. Odkaz na aktualizované vymezení biokoridoru RK 1119 v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje (dále jen „zásady územního rozvoje“) nemůže sám o sobě nahradit individuální poměření zásahu, neboť z nich neplyne povinnost vymezit LBC 208 v tomto rozsahu a v této podobě tak, aby zasahovalo do navrhovatelčiných pozemků.

8. Podle navrhovatelky je odůvodnění i vnitřně rozporné. Odpůrkyně staví svou argumentaci na nutnosti respektovat regionální biokoridor RK 1119 a zásady územního rozvoje, zejména na požadavku chránit tyto plochy a koridory ÚSES před změnami využití, které by snížily jejich ekologickou stabilitu apod. Současně však změna č. 1 územního plánu v ploše změny č. 22 rozšiřuje a upřesňuje dopravní koridor přeložky silnice II/608 (označený jako „DN01“) a mění rozsah veřejně prospěšné stavby D01 pro tuto přeložku. Odpůrkyně tedy na jednu stranu odmítá jakékoliv hospodářské či stavební využití pozemků navrhovatelky s odkazem na ochranu regionálního biokoridoru, avšak na druhou stranu umožňuje přivést do dotčeného krajinného prostoru novou dopravní zátěž.

9. Vnitřně rozporné je i odůvodnění plochy změny č. 1, protože odpůrkyně tvrdí, že poloha biocentra LBC 208 před přechodem RBK 37 přes dálnici D8 na již zarůstajících plochách se jevila jako jediná vhodná k umístění biocentra, ale zároveň připouští, že došlo k posunu biocentra, protože se původní plocha stala nevyužitelnou, a že teprve změnou č. 1 územního plánu se rozsah LBC 208 mění na přibližně 8,1 ha pro zajištění optimální konstrukce dle metodiky ÚSES. Z takového odůvodnění nelze zjistit, zda šlo o korekci dřívější chyby, nové posouzení území, mechanické převzetí požadavků zásad územního rozvoje nebo dodatečnou racionalizaci předem zvoleného zásahu. Ze stavu území přitom vyplývá, že se v území mezi vydáním (později zrušeného) územního plánu a jeho změny č. 1 nezměnily okolnosti natolik, aby samy o sobě odůvodňovaly tentýž zásah. Navrhovatelka též považuje za zavádějící tabulku změn, která u plochy změny č. 01 uvádí jako stávající využití plochu P, ač byla tato regulace soudem zrušena.

10. Navrhovatelka se rovněž domnívá, že odpůrkyně se nedostatečně vypořádala s jejími námitkami. Navrhovatelka uplatnila konkrétní výhrady proti rozsahu a umístění biocentra LBC 208, opětovnému vymezení plochy P, veřejně prospěšnému opatření U40, disproporcionalitě a nerovnému zacházení. Odpůrkyně se však s jejími námitkami nevypořádala individualizovaně.

11. Dle navrhovatelky odpůrkyně tvrdí, že jen respektuje zásady územního rozvoje, ale ve skutečnosti na navrhovatelčiných pozemcích kumuluje další regulaci, která dalece přesahuje pouhé zpřesnění nadřazeného koridoru. Veřejně prospěšné opatření U40 považuje za pouhý důsledek vymezení ÚSES, ačkoliv jde o samostatnou vrstvu zásahu do vlastnického práva. Neodůvodnila ani ekologickou nezbytnost regulace.

12. Navrhovatelka má za to, že změna č. 1 územního plánu nepřiměřeně zasáhla do jejího vlastnického práva. Kombinace plochy P, lokálního biocentra LBC 208 a veřejně prospěšného opatření U40 představuje mimořádně intenzivní zásah. Fakticky vylučuje stavební a hospodářsky smysluplné využití dříve zastavitelných pozemků. Umožňuje budoucí omezení či odnětí vlastnického práva pro realizaci veřejně prospěšného opatření. Odpůrkyně neprokázala, že právě pozemky navrhovatelky musí být zahrnuty v lokálním biocentru LBC 208 v navrženém rozsahu a že by jiné řešení nevedlo k naplnění zásady minimalizace zásahů do vlastnických práv. Neposoudila možné méně omezující alternativy a nepoměřila konkrétní újmu navrhovatelky s deklarovaným veřejným zájmem. Nelze současně tvrdit, že jakékoliv využití navrhovatelčiných pozemků je v rozporu s ochranou ÚSES, a přitom „bez srovnatelně přísného poměření“ připustit jiný významný zásah do téhož území. Nelze také odůvodnit nejtvrdší zásah do vlastnického práva pouhým odkazem na zásady územního rozvoje, pokud samy neurčují konkrétní rozsah LBC 208 či nutnost vymezení veřejně prospěšného opatření U40 právě na navrhovatelčiných pozemcích. Odpůrkyně nevysvětlila, proč nepostačí méně zatěžující řešení, např. jiné tvarové upřesnění prvku, menší rozsah biocentra nebo vypuštění „vyvlastňovací vrstvy U40“.

13. Navrhovatelka dále namítá porušení zásady kontinuity územního plánování. Odpůrkyně nepopsala žádnou relevantní změnu okolností nebo věcnou nesprávnost původní zastavitelné plochy. Navrhovatelka opakuje, že pozemky byly před rokem 2021 zastavitelnou plochou BV, na což navázala konkrétním záměrem, projektovou přípravou a územním řízením. Odpůrkyně uplatňovala kroky, které vedly k oddálení či blokaci záměru. Změna č. 1 územního plánu tuto kontinuitu (opět) přerušuje. Nevysvětluje, proč má být navrhovatelka „nucena nést celé břemeno nového řešení ÚSES“. Je třeba posuzovat změnu ze zastavitelné plochy na nynější regulaci. Zrušení územního plánu zablokovalo přípravu záměru na další čtyři roky, neboť tak dlouho trvalo odpůrkyni vydání změny č. 1 územního plánu. Navrhovatelka též odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2025, sp. zn. . Odpůrkyně nepoměřila konkrétní procesní stav navrhovatelčina stavebního záměru a ani již vynaložené přípravné kroky s potřebou vymezit biocentrum a veřejně prospěšné opatření na pozemcích navrhovatelky. Nebýt účelových kroků odpůrkyně, která zdržovala územní řízení, byl by záměr povolen. Odpůrkyně měla po pravomocném zrušení části územního plánu postupovat podle § 55 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 a bezodkladně rozhodnout o pořízení změny územního plánu nebo o pořízení nového územního plánu.

14. Navrhovatelka též namítá nerovné zacházení. Opakuje, že odpůrkyně nevysvětlila, podle jakých jednotlivých kritérií stanovila rozsah biocentra, plochy P a veřejně prospěšného opatření. Povinností odpůrkyně je prokázat, že srovnatelné pozemky a části koridoru posuzovala podle srovnatelných kritérií a že rozdílný přístup má objektivní důvod. Tvrzení odpůrkyně, že navrhovatelka neuvedla konkrétní výhrady k novému odůvodnění, je nepřijatelné. Navrhovatelka výslovně namítala totožnost nové regulace s regulací zrušenou, absenci proporcionality, absenci nových okolností, excesivní vymezení a nerespektování závěrů zrušujícího rozsudku.

15. Nezákonnost a nepřiměřenost vymezení veřejně prospěšného opatření U40 je odvozená od vadného vymezení biocentra. Nejde navíc o pouhý doprovodný prvek. Odpůrkyně neodůvodnila, proč je k založení prvku ÚSES nezbytná možnost vyvlastnění a nestačí „jiné právní či faktické nástroje“.

Vyjádření odpůrkyně

16. Odpůrkyně navrhuje zamítnutí návrhu. Změna č. 1 územního plánu dle odpůrkyně doplňuje regulaci do tzv. „bílého místa“ vzniklého po zrušení územního plánu zrušujícím rozsudkem. Domnívá se, že dostála požadavkům soudu. Navrhovatelka podle odpůrkyně nevysvětlila, proč by měly být důvody, které odpůrkyni k regulaci vedly, nesprávné nebo nepodložené. Její argumentace je jen okopírováním námitek bez reakce na odůvodnění změny č. 1 územního plánu. Samotné námitky navrhovatelky pak byly sice dlouhé, ale značně obecné.

17. Odpůrkyně poukazuje na to, že dle zásad územního rozvoje v době účinnosti změny č. 1 územního plánu vedl přes pozemky navrhovatelky biokoridor RK 1119, který ji značně omezoval na vlastnickém právu, ale nebránila se mu. Na tuto skutečnost odpůrkyně odkázala již v rámci rozhodnutí o námitkách. Odpůrkyně dále obsáhle cituje z odůvodnění samotné změny č. 1 územního plánu a rozhodnutí o námitkách navrhovatelky.

18. Odpůrkyně uznává, že u plochy změny č. 01 by mohla být uvedena poznámka, že ve vztahu k navrhovatelčiným pozemkům jde o funkční využití před zrušujícím rozsudkem. Její absence ale nezasahuje do práv navrhovatelky ani ji nemohla uvést v omyl (navrhovatelka podala námitky). Odůvodnění přitom reflektuje i výslovně zmiňuje zrušující rozsudek. Námitku vnitřních rozporů odůvodnění plochy změny č. 01 pokládá odpůrkyně za nepříliš srozumitelnou. Má nicméně za to, že odůvodnění změny č. 1 územního plánu vysvětluje, proč došlo k posunu lokálního biocentra LBC 208 (trasa biokoridoru nebyla územním plánem v roce 2011 vymezena správně a nyní je v souladu se zásadami územního rozvoje i faktickým stavem). Územní plán před změnou č. 1 navíc vycházel z jiné podoby zásad územního rozvoje, které odlišně vymezovaly biokoridor RK 1119. K posunu tedy vedla kombinace několika důvodů: korekce dřívější chyby, uvedení do souladu se zásadami územního rozvoje a zohlednění stavu v území.

19. Stran veřejně prospěšného opatření U40 odpůrkyně uvádí, že navrhovatelčina argumentace je stručná podobně jako její námitky. Odpůrkyně doslovně cituje z odůvodnění rozhodnutí o námitkách, které má za vyčerpávající. Navrhovatelka ani nezpochybňuje některé důvody nevymezení pozemků navrhovatelky jako stavebních (že nerozvíjením na sever odpůrkyně naplňuje koncepční „zelené cíle“ a že přes pozemky vede biokoridor RK 1119, jsou nezastavěné, a naopak se na nich vyskytuje zeleň a cenná zemědělská půda). Navrhovatelka v námitkách nebrojila proti řešení přeložky silnice II/608, proto se k tomu odpůrkyně nemohla vyjádřit. Tento obchvat nemůže prvky ÚSES ohrozit. Už dnes vedou přes biokoridor RK 1119 pozemní komunikace se značnou dopravní zátěží; vymezením veřejně prospěšné stavby D01 se na této situaci nic nemění. Z hlediska biokoridoru je lhostejné, zda přes něj pojedou auta, která přijedou přes obchvat nebo přes centrum obce. Převážil tak veřejný zájem na snížení dopravy v obci.

Posouzení věci

20. Soud ověřil, že je návrh včasný, navrhovatelka je aktivně procesně legitimována a jsou splněny všechny další procesní předpoklady. Poté přezkoumal změnu č. 1 územního plánu v napadeném rozsahu a v mezích uplatněných návrhových bodů ( ). Při přezkoumání územního plánu vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání ( ). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, s čímž odpůrkyně výslovně souhlasila a u navrhovatelky se má za to, že souhlasila ( ). Nařízení jednání nebylo zapotřebí ani za účelem provedení důkazů. Vedení biokoridoru RK 1119 přes pozemky navrhovatelky je spolehlivě doloženo snímky, které jsou součástí textové části odůvodnění změny č. 1 územního plánu (viz str. 11 a 53); trasa tohoto biokoridoru je na nich navíc totožná jako na snímcích, jimiž navrhovatelka navrhovala provést důkaz (viz str. 5 návrhu), soud ji tedy má za nespornou. Není tedy ani důvod provádět dokazování grafickou částí zásad územního rozvoje. Samotná změna č. 1 územního plánu (včetně rozhodnutí o námitkách a dalších částí), námitky navrhovatelky i závazné stanovisko orgánu územního plánování jsou součástí správního spisu, jímž se dokazování zásadně neprovádí. Zrušující rozsudek je soudu znám z jeho činnosti. Důkazy týkající údajného blokování územního řízení o záměru navrhovatelky odpůrkyní soud stejně jako dříve nepokládá za relevantní pro posouzení věci (viz bod 48 zrušujícího rozsudku a níže bod 52; navrhovatelka nadto ani neuplatňuje žádná konkrétní tvrzení, která by měla být těmito důkazy prokázána a ani je nespecifikuje). Vlastnické právo k pozemkům navrhovatelky není sporné, nebyl tedy ani důvod k dokazování listem vlastnictví. Součástí změny č. 1 územního plánu (a tedy i správního spisu) jsou i mapové podklady (ortofotomapy) spolehlivě zachycující stav relevantního území v rozhodné době (viz str. 53 a 54 textové části odůvodnění), tj. v době vydání změny č. 1 územního plánu ( ), je tedy nadbytečné provádět dokazování mapovými podklady, nadto až z dubna 2026, tj. po vydání změny č. 1 (které navíc navrhovatelka ani nedoložila).

21. Soud úvodem pro pořádek konstatuje, že odpůrkyně v procesu přijímání změny č. 1 územního plánu použila nesprávný právní předpis. S ohledem na to, že opakované veřejné projednání se konalo až dne 16. 6. 2025, tj. poté, co nabyl účinnosti , stavební zákon (dále jen „“), měla podle přechodného ustanovení tohoto zákona dokončit projednání změny č. 1 a následný schvalovací proces podle tohoto zákona (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu, dále jen „NSS“, ze dne 11. 6. 2026, č. j. – 57). Odpůrkyně namísto toho postupovala podle stavebního zákona z roku 2006. Tato vada však v daném případě nemůže vést ke zrušení změny č. 1 územního plánu, neboť použití stavebního zákona z roku 2006 nemá žádný vliv na posouzení návrhových bodů (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 28. 7. 2009, č. j. – 87, č. 1926/2009 Sb. NSS, a obdobně bod 33 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2026, č. j. – 79).

22. Navrhovatelčiny námitky míří zejména proti tvrzené nepřezkoumatelnosti změny č. 1, nepřiměřenosti regulace a souvisejícímu porušení kontinuity územního plánování. Na posuzování těchto otázek se přitom nic nezměnilo ani v poměrech stavebního zákona z roku 2021. Žádný vliv na ně nemá ani otázka, zda měla odpůrkyně o námitkách vydat rozhodnutí (jež je součástí odůvodnění změny č. 1 územního plánu), jak předpokládal ( ve spojení s , ), anebo je „jen“ vypořádat jako připomínky v odůvodnění změny č. 1 územního plánu, jak stanoví ( ve spojení s ). Klíčové pro posouzení (ne)přezkoumatelnosti totiž je, zda se na ně dostalo navrhovatelce dostatečné odpovědi, bez ohledu na její formu. Proto soud ani nepokládal za nezbytné se k této otázce vyjadřovat. I podle stavebního zákona z roku 2021 pak platí, že lze vymezit plochy změn v krajině [ a ]; že mezi veřejně prospěšná opatření patří mj. opatření nestavební povahy sloužící k vytváření prvků ÚSES (); že zásady územního rozvoje jsou závazné pro územní plán (), který přebírá (a je-li to účelné i zpřesňuje) jejich věcná řešení (, tedy i věcné řešení regionálního biokoridoru); a že v územním plánu lze vymezit veřejně prospěšná opatření, pro která lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit [], včetně toho, že vymezení takového opatření otvírá možnost vyvlastnění [].

23. Soud dodává, že ve věci nelze aplikovat § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021, neboť navrhovatelka mohla uplatnit námitky proti napadené části změny č. 1 územního plánu při veřejném projednání konaném dne 15. 1. 2024, tedy ještě před účinností stavebního zákona z roku 2021 (viz opět rozsudek NSS č. j. – 57). V návrhu územního plánu k opakovanému veřejnému projednání sice došlo (zjevně v reakci na aktualizaci zásad územního rozvoje, která změnila rozsah a trasu biokoridoru RK 1119, viz dále) k rozšíření plochy P, biocentra LBC i veřejně prospěšného opatření U40 směrem na sever a západ, ovšem navržená regulace navrhovatelčiných pozemků zůstala nedotčena oproti návrhu k veřejnému projednání. Napadená část změny č. 1 tedy nebyla předmětem opakovaného veřejného projednání (viz § 103 odst. 3 stavebního zákona z roku 2021 a podobně § 53 odst. 2 věta poslední stavebního zákona z roku 2006, viz též např. bod 31 rozsudku NSS ze dne 27. 1. 2023, č. j. – 54, a rozsudek zdejšího soudu ze dne 16. 12. 2014, č. j. – 50, č. 3212/2015 Sb. NSS).

24. Před vlastním posouzením návrhu soud připomíná, že i v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části dle a násl. je (až na výjimky) vázán uplatněnými návrhovými body (viz věta první a usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 12. 2023, č. j. – 57, č. 4562/2024 Sb. NSS, body 33 až 35). Míra precizace návrhových bodů tak do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se navrhovatelce u soudu dostane. Čím je návrhový bod obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není namístě, aby soud za navrhovatelku spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které návrh podporují (viz např. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. – 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, a bod 18 rozsudku NSS ze dne 12. 3. 2026, č. j. – 78).

25. Soud se shoduje s odpůrkyní, že uplatněné návrhové body jsou velmi obecné. Přestože je návrh rozsáhlý, je argumentačně velmi chudý: navrhovatelka převážně jen různými slovy opakuje námitku nepřezkoumatelnosti (tedy nedostatečného odůvodnění regulace jejích pozemků). Změna č. 1 územního plánu přitom nepřezkoumatelná není (viz dále) a s vlastními důvody navrhovatelka nevede téměř žádnou konkrétní polemiku. Není na soudu, aby chybějící argumenty a tvrzení za navrhovatelku domýšlel. Výše uvedené platí rovněž ve vztahu k (první) námitce týkající se nerespektování zrušujícího rozsudku. I v tomto ohledu bylo na navrhovatelce, aby konkretizovala, v čem přesně si odpůrkyně počínala v rozporu s tam uvedenými závěry. Navrhovatelka ovšem jen obecně poukazuje na požadavky soudu na to, aby nová regulace byla řádně odůvodněna a aby respektovala zásadu kontinuity územního plánování a obsahovala poměření veřejného zájmu s vlastnickým zájmem navrhovatelky. I zde se tedy návrhové body redukují v podstatě jen na velmi obecnou námitku nepřezkoumatelnosti a nedodržení těchto zásad. Tyto námitky jsou již obsaženy v ostatních návrhových bodech a soud je i tímto způsobem vypořádá.

26. Na tomto místě soud jen poznamenává, že nezakázal odpůrkyni přijmout stejnou regulaci (viz výslovně bod 69 zrušujícího rozsudku). Pouze požadoval, aby ji odpůrkyně dostatečně odůvodnila a dodržela zásady proporcionality, resp. kontinuity územního plánování. Soud navíc tehdy vycházel z odlišného skutkového stavu, neboť se v mezidobí změnilo vymezení regionálního biokoridoru RK 1119 v zásadách územního rozvoje (viz výřezy z jejich grafické části v bodě 62 zrušujícího rozsudku vs. na str. 53 textové části odůvodnění změny č. 1 územního plánu), který nyní již bez pochyb vede přes pozemky navrhovatelky. Neuplatní se tedy zejména závěry zrušujícího rozsudku o tom, že nedošlo ke změně ve vymezení regionálního biokoridoru RK 1119 (bod 60) a že biokoridor RK 1119 nepřiléhá k zastavěnému území (body 62 a 63). V tomto ohledu je podstatné i to, že soud vytknul odpůrkyni především nedostatečné vypořádání námitek navrhovatelky, což vedlo ke zrušení příslušné části územního plánu pro nepřezkoumatelnost (viz např. body 55 a násl. a 68). Změna č. 1 územního plánu je ovšem samostatným opatřením obecné povahy, a nikoliv výsledkem stejného procesu jako dříve přezkoumávaný územní plán. Povinností odpůrkyně tedy nebylo vypořádat se znova (a lépe, tj. v intencích právního názoru soudu vysloveného ve zrušujícím rozsudku) s námitkami, které navrhovatelka vznesla proti územnímu plánu, nýbrž s těmi, které navrhovatelka uplatnila při projednání změny č. 1 (viz rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2011, č. j. 2 Ao 6/2011 – 210). Závěry zrušujícího rozsudku soudu tak nelze mechanicky přenášet na nynější věc i z důvodu, že způsob a rozsah odůvodnění rozhodnutí o námitkách, resp. územního plánu vždy odpovídá konkrétním vzneseným námitkám: „detailnost, rozsah a relevance argumentů, které podatel pro účely splnění této povinnosti formuluje, nutně předurčuje míru podrobnosti, s níž je příslušný správní orgán povinen rozhodnutí o dané námitce odůvodnit“ (viz bod 28 rozsudku NSS ze dne 8. 6. 2020, č. j. – 96, či bod 78 rozsudku NSS ze dne 10. 9. 2026, č. j. – 101). Ty byly přitom v daném případě jen velmi obecného rázu.

27. Jak již bylo výše naznačeno, soud nepokládá změnu č. 1 územního plánu (včetně rozhodnutí o námitkách navrhovatelky) za nepřezkoumatelnou.

28. Odpůrkyně se detailně věnovala důvodům vymezení plochy změn v krajině K02 (která byla na pozemcích navrhovatelky také vymezena, viz výkres základního členění území; a to i v územním plánu před změnou č. 1) a plochy změny č. 01 (tj. plochy vymezené mj. i na pozemcích navrhovatelky) na str. 7, 10 a 11 textové části odůvodnění změny č. 1 územního plánu. K ploše změn v krajině K02 (plocha přírodní P a lokální biocentrum LBC 208), uvedla, že je vymezena z důvodu změny vedení ÚSES v zásadách územního rozvoje v oblasti Mělnicka, konkrétně pro vedení regionálního biokoridoru RBK 1119 jako odbočky od nadmístního biokoridoru NRBK K57 T směrem k regionálnímu biocentru Na Škarku. Plocha slouží k založení lokálního biocentra LBC 208 a navazuje na biokoridor vedoucí ekoduktem přes dálnici D8.

29. Přímo k ploše změny č. 01 dále odpůrkyně poukázala na to, že je zde současně vymezeno veřejně prospěšné opatření U40, plocha přírodní P (u které dochází ke změně rozsahu) a lokální biocentrum LBC 208 (částečně funkční). K jeho umístění uvedla, že tento prvek ÚSES je navržen jako biocentrum, protože do regionálního biokoridoru RBK 37, respektive RBK 1119 musí být dle Metodiky vymezování ÚSES Ministerstva životního prostředí z března 2017 (dále jen „metodika ÚSES“) kvůli jeho délce vkládána lokální (tzv. vložená) biocentra posilující jeho funkčnost. Poloha před přechodem RBK 37 přes dálnici D8 na již zarůstajících plochách se jevila jako jediná vhodná k umístění biocentra. Územní plán obce upřesňuje vedení RBK 37 (který je součástí zásad územního rozvoje) v podrobnosti katastrální mapy a doplňuje prvky biocenter v souladu s požadavky metodiky ÚSES. Plochy původně umístěného biocentra LBC 208 měly v minulosti různé využití a staly se pro tuto funkci nevyužitelné. Biocentrum bylo původně navrženo jako zemědělský půdní fond, poté došlo ke změně využití (v roce 2015) a byly zde provozovány deponie, skládky materiálu a další činnosti zřejmě související s jižně umístěnou novostavbou. Tyto činnosti (tolerované stavebním úřadem) znehodnotily území původně navrženého biocentra tak, že bylo v návrhu nového územního plánu nezbytné aktualizovat jeho vymezení tak, aby mohlo dále plnit svůj účel. Došlo tedy k jeho posunu na nejbližší plochy se spontánně rostoucí zelení nacházející se u remízu západně od původní polohy. Biocentrum tak nebylo vymezeno zcela nově, ale pouze změnilo těžiště a posunulo se zčásti západním směrem. K posunu těžiště došlo v návaznosti na metodiku ÚSES, která požaduje vymezování prvků ÚSES tak, aby respektovaly stávající stav a byly vymezeny zejména na plochách přírodě blízkých a nedotčených lidskou činností. LBC 208 je tak umístěno na plochách mimo skládky a další lidské aktivity, navíc se spontánně rostlou zelení jako základem pro jádro biocentra.

30. Změna č. 1 územního plánu mění rozsah LBC 208 na plochu přibližně 8,1 ha tak, aby byla zajištěna jeho optimální konstrukce dle metodiky ÚSES (vepsaná kružnice r = 70 m) a zejména zajištěn soulad s vymezením ÚSES v zásadách územního rozvoje ve znění aktualizace č. 8. Ze zákresu průběhu regionálního biokoridoru RK 1119 v zásadách územního rozvoje je zjevné, že RK 1119 je veden v přímé návaznosti na hranici zastavěného území obce, resp. místní komunikaci na pozemku p. č. XE. V ploše změny č. 01 je veden přes pozemky p. č. XA až XF a p. č. XC až XD. Zároveň je ze zákresu zjevné, že vedení RK 1119 přes pozemky p. č. XG, XH, XI a XJ již není s ohledem na fyzický stav území možné. Proto je vedení RK 1119 upřesněno co nejblíže jeho osy po severním okraji uvedených pozemků. Obě části regionálního biokoridoru jsou propojeny vloženým LBC 208. Regionální biokoridor RK 1119 je tak ve změně č. 1 územního plánu tvarově upřesněn v měřítku podrobnosti územního plánu. Vymezení LBC 208 je definováno základem biocentra (stávající spontánně rostoucí zeleň), morfologickou situací a prostorem přirozené údolnice (dle linie soustředěného odtoku). Koresponduje se skladbou fragmentů zeleně na terénních hranách a zlomech údolí Bakovského potoka a v prostoru Š. směrem na L. Odpůrkyně připojila i zákres aktualizace polohy biocentra LBC 208 zobrazující jeho původní i nynější polohu včetně polohy spontánně rostoucí zeleně (jádra biocentra), znehodnocených ploch a regionálního biokoridoru RK 1119:

[OBRÁZEK]

31. Na str. 21 textové části odůvodnění se odpůrkyně ještě stručně věnovala krajinné infrastruktuře. Uvedla, že změna č. 1 upravuje vymezení prvků LBC 208, RBK 37, RBK 38-1 pro zlepšení ekologické stability území a uvedení do souladu s aktualizovaným vedením ÚSES dle zásad územního rozvoje. K veřejně prospěšnému opatření U40 na str. 22 dodala, že veřejná prospěšnost vyplývá z potřeby založení prvku dosud nefunkční části ÚSES – LBC 208, který je vložen do regionálního biokoridoru RK 1119 Podmoklina – K 57, včetně lokálních biocenter vložených, vymezeného zásadami územního rozvoje. Veřejná prospěšnost vyplývá z potřeby zajištění funkčnosti prvku ÚSES. Rozsah vyplývá z vymezené plochy či koridoru odpovídajícího prvku ÚSES.

32. Navrhovatelka podala proti návrhu změny č. 1 územního plánu námitky. Soud pro pořádek podotýká, že odůvodnění návrhu změny č. 1 územního plánu bylo v době podání námitek navrhovatelky mírně odlišné, neboť ještě neobsahovalo zmínky o změně trasy regionálního biokoridoru RK 1119 (k té zjevně došlo až po veřejném projednání) a obsahovalo i odlišný obrázek (zejm. s odlišnou trasou biokoridoru RK 1119 a užším vymezením biocentra LBC 208; biocentrum ovšem i tehdy zahrnovalo pozemky navrhovatelky včetně některých pozemků v jejich okolí).

33. Navrhovatelka poukazovala na to, že má zájem na svých pozemcích realizovat stavbu 12 parkovacích stání pro návěsové soupravy, zpevněných ploch a komunikace, a to v neveřejném areálu, kterých by se nacházel naproti jejímu stávajícímu areálu. K tomuto záměru získala i závazné stanovisko orgánu územního plánování. Odpůrkyně příslušné územní řízení obstruovala, aby nedošlo k povolení záměru před přijetím územního plánu z roku 2021. Po zrušujícím rozsudku nemohla pokračovat v povolovacím řízení, protože její pozemky byly v režimu bez územního plánu. Odpůrkyně nereflektovala kritiku soudu a přijala de facto totožnou regulaci. Navrhovatelka koupila své pozemky v červenci 2019 jako stavební, neboť byly v předchozím územním plánu zařazeny do ploch BV. Změnou č. 1 územního plánu jí byla znemožněna jakákoliv stavební činnost včetně umístění výše uvedeného záměru, na jehož přípravu vynaložila „v rovině projektové a právní“ řádově statisíce korun. Došlo k mimořádně intenzivnímu zásahu do jejího vlastnického práva, nadto bylo na jejích pozemcích vymezeno veřejně prospěšné opatření U40 s možností vyvlastnění bez objektivních důvodů. Textová část návrhu obsahuje chybu, neboť uvádí, že stávající využití navrhovatelčiných pozemků je plocha P, což je zavádějící. Dochází také k diskriminaci navrhovatelky. Dle odůvodnění má být regionální biokoridor RK 1119 upraven v souladu se zásadami územního rozvoje tak, aby přesněji sledoval severní část zastavěného území obce. Podle navrhovatelky však je ze situace širších vztahů patrné, že tento biokoridor není na navrhovatelčiných pozemcích vymezen v takovém rozsahu, v jakém jej obsahuje návrh změny č. 1 územního plánu. Je tak vymezen excesivně, aniž by odpůrkyně postupovala shodně u jiných částí tohoto biokoridoru. Návrh byl dle navrhovatelky také neproporcionální, protože ze zásad územního rozvoje neplyne, že by bylo nutné rozšiřovat plochu LBC 208 k tomu, aby byla zachována funkce regionálního biokoridoru RK 1119. Plocha LBC 208 ani není nijak významná. Jedná se o dlouhodobě obhospodařovanou ornou půdu, která jen stěží naplní definiční znaky biocentra ve smyslu Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Návrh přináší zcela neúměrné omezení, neboť zcela popírá vlastnická práva. Vylučuje další využití pozemků, přestože navrhovatelka již učinila kroky k realizaci svého záměru (zahájila povolovací řízení). Pozemky navrhovatelky zdaleka nemají nejkvalitnější půdu. Omezení výstavby nemůže být proporcionální, jestliže se zároveň vymezují zastavitelné plochy na pozemcích s nejvyšší mírou ochrany. Biokoridor RK 1119 by bylo podle navrhovatelky možné vymezit i o něco severněji, čímž by se také dosáhlo jeho cíle.

34. Odpůrkyně navrhovatelčiným námitkám nevyhověla. Uvedla, že důvodem pro zrušení předchozí regulace zrušujícím rozsudkem bylo její nedostatečné odůvodnění. Soud také vyslovil, že legitimním důvodem pro to, aby navrhovatelčiny pozemky nebyly nadále zastavitelné, je ochrana životního prostředí prostřednictvím zpřesňování požadavků zásad územního rozvoje vytvářením lokálních biocenter. Odpůrkyně se tak zaměřila především na zkvalitnění odůvodnění, neboť byla nadále přesvědčena, že zvolila vhodnou regulaci, pouze pochybila při vysvětlení její potřebnosti. Zdůraznila, že k novému zdůvodnění regulace se navrhovatelka nevyjádřila a její námitky zůstaly jen v obecné rovině. Poukázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 11. 2022, č. j. – 53, jehož požadavky musela rovněž zohlednit. Plyne z něj, že zpřesnění vymezení trasy biokoridoru by mělo zahrnovat pouze takové úpravy, které se budou překrývat s trasou v zásadách územního rozvoje. Lze připustit, že místy bude koridor například užší nebo že se v důsledku zpřesnění zákresu mírně odchýlí. Nelze však připustit, aby byla trasa měněna. Odpůrkyně v návaznosti na to dovodila, že se nemohla odchýlit od vedení samotného biokoridoru (což nelze ztotožnit se vkládáním biocenter) a nevést jej přes pozemky navrhovatelky, neboť právě vymezení biokoridoru odchylně od zásad územního rozvoje bylo důvodem zrušení části územního plánu soudem v tomto (druhém) případě. Soud také v tomto rozsudku konstatoval, že umístění lokálního biocentra je plně v kompetenci obce a bylo na ní, aby vymezila na základě metodiky ÚSES (de facto ale zásad územního rozvoje) vyžadovaná vložená biocentra do regionálního biokoridoru. Tomuto požadavku odpůrkyně dostála, neboť vysvětlila, proč vymezila LBC 208 právě nynějším způsobem. Navrhovatelka přitom ve svých námitkách nespecifikovala, proč nesouhlasí s principy, na jejichž základě odpůrkyně zvolila lokalitu pro LBC 208. Odpůrkyně dále poukázala na to, že zásady územního rozvoje vymezují regionální biokoridor RK 1119 (jehož součástí je vložené biocentrum LBC 208) přímo přes pozemky navrhovatelky. K tomu připojila výřez oblasti z grafické části zásad územního rozvoje i zobrazení v oblasti v mapové aplikaci. Dle odpůrkyně je nelogické, aby zde bylo možné realizovat výstavbu parkoviště pro 12 návěsů, což by bylo i v přímém rozporu s požadavky zásad územního rozvoje pro rozhodování o změnách v území (které odcitovala).

35. Zásady územního rozvoje stanoví jako úkol pro územní plánování vymezovat v plochách a koridorech ÚSES konkrétní biocentra, včetně vložených lokálních biocenter. Vymezení LBC 208 uvnitř biokoridoru RK 1119 je tak v souladu se zásadami územního rozvoje. Vedle toho také odpůrkyně sleduje zájem na tom, aby se nerozvíjela do volné krajiny směrem na sever, čímž naplňuje i „zelené“ cíle popsané v koncepci. Odpůrkyně připojila rovněž ortofotomapy lokality z Google Maps a Mapy.com. Z nich dovodila, že vedení biokoridoru v původním územním plánu (po jeho změně č. 2) bylo nevyhovující (a odkázala odůvodnění plochy změn č. 01). Naopak na navrhovatelčiných pozemcích je možné vymezit biocentrum, protože se na nich nachází spontánně rostoucí zeleň i cenné zemědělské půdy a tyto pozemky jsou rovněž přímou součástí biokoridoru. Dále odpůrkyně připojila výřez grafické části územního plánu z roku 2001, v němž vyznačila tehdejší vedení biokoridoru a navrhovatelčiny pozemky. Trasa biokoridoru byla podle odpůrkyně změnou č. 2 původního územního plánu (z roku 2011) změněna a nebyla vymezena správně. Do vymezeného prvku ÚSES totiž zasáhlo vymezení lokality č. 01 ve změně č. 2 (ač byl v jejím odůvodnění deklarován opak). Změna č. 1 nynějšího územního plánu tak napravuje předchozí pochybení a regulaci v území uvádí do souladu s faktickým stavem i se zásadami územního rozvoje. Ochrana biokoridoru před zastavěním a vymezení prvku ÚSES vedou k tomu, aby byl biokoridor funkční, což směřuje k naplnění veřejného zájmu spočívajícího v ochraně životního prostředí. Ochrana ÚSES vede i k řešení nepříznivých důsledků změny klimatu, zejm. vyššího rizika dlouhodobě trvajícího sucha. Navrhovatelka dle odpůrkyně nespecifikovala, čím přesně se cítí diskriminována, lze to tedy jen odhadovat. Vymezení lokálních biocenter je věcí samospráv s ohledem na místní znalost. Odpůrkyně řádně vyhodnotila, kde konkrétně je vhodné do RK 1119 vložit lokální biocentrum. I bez vložení biocentra by navrhovatelčiny pozemky odpůrkyně nemohla ponechat jako zastavitelné, neboť by to bylo v rozporu s vedením RK 1119 v zásadách územního rozvoje. Zopakovala, že metodika ÚSES požaduje vymezování prvků ÚSES tak, aby respektovaly stávající stav a byly vymezeny zejména na přírodě blízkých plochách nedotčených lidskou činností. Tomu nyní LBC 208 vyhovuje tím, že je umístěno na plochách mimo skládky a další lidské aktivity, a navíc se spontánně rostlou zelení jako základem pro jádro biocentra. Ke zřízení veřejně prospěšného opatření U40 pak odpůrkyně uvedla, že navrhovatelčina námitka je značně nekonkrétní. Odkázala na § 170 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006 s tím, že zřízení LBC 208 slouží právě k založení prvku ÚSES. Veřejná prospěšnost vyplývá z potřeby zajištění funkčnosti prvku ÚSES a rozsah z vymezené plochy odpovídajícího prvku ÚSES (tj. RK 1119). Bez VPO by vymezení nefunkčního lokálního biocentra zůstalo jen na papíře a nemohlo by dojít k založení prvků ÚSES a naplnění požadavků zásad územního rozvoje a cílů vymezení plochy P. I Krajský úřad Středočeského kraje jako orgán ochrany přírody a krajiny ve stanovisku ze dne 12. 1. 2024 požadoval respektování regionálního systému ekologické stability, konkrétně biokoridoru RK 1119 a zachování jeho funkčnosti.

36. Z výše podaného shrnutí je zřejmé, že se odpůrkyně odůvodnění regulace pozemků navrhovatelky věnovala velmi podrobně; a naopak námitky navrhovatelky byly značně obecné. Není především pravda, že by odpůrkyně odůvodnila regulaci navrhovatelčiných pozemků jen v obecné rovině. Z celkového odůvodnění (soud připomíná, že odůvodnění rozhodnutí o námitkách je nutné vnímat ve vzájemné souvislosti s odůvodněním samotného územního plánu, viz např. rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2026, č. j. – 42), je v prvé řadě patrné, že přímo přes pozemky navrhovatelky (tj. v návaznosti na hranici zastavěného území, resp. místní komunikaci) vede regionální biokoridor RK 1119 vymezený v zásadách územního rozvoje (což odpůrkyně doložila i odpovídajícími výřezy z jejich grafické části a mapové aplikace). To je změna oproti stavu v roce 2021. Odpůrkyně byla povinna jej jednak převzít a zpřesnit v územním plánu a jednak zásady územního rozvoje vyžadovaly, aby odpůrkyně postupovala v souladu s metodikou ÚSES a do biokoridoru vkládala lokální biocentra. V tomto ohledu se odpůrkyně řídila i závěry zdejšího soudu vyslovenými v rozsudku č. j. – 53, který (zjednodušeně) dovodil, že zatímco trasa vedení regionálního biokoridoru vyplývá ze zásad územního rozvoje a odpůrkyni ji přísluší pouze zpřesnit, popř. zúžit (ale nikoliv měnit); tak u biocenter je na ní, aby řádně vyhodnotila a zdůvodnila, kam je v rámci biokoridoru vloží (přičemž se musí řídit metodikou ÚSES, neboť takový požadavek obsahují zásady územního rozvoje).

37. Odpůrkyně přitom vyhodnotila, že právě lokalita, ve které se nachází i pozemky navrhovatelky, je dle metodiky ÚSES vhodná pro lokální biocentrum. Vysvětlila (a doložila ortofotomapami i dalšími mapami, viz výše bod 29), že v těsné blízkosti pozemků navrhovatelky se nachází spontánně rostoucí zeleň a cenné zemědělské půdy, což v souladu s metodikou ÚSES představuje vhodné „těžiště“ („jádro“) biocentra, neboť se jedná o plochu přírodě blízkou a relativně nedotčenou lidskou činností. O vhodnou lokalitu se jednalo i z hlediska morfologické situace a odtokových poměrů (přirozená údolnice). Naproti tomu původní umístění jádra biocentra již bylo nevhodné, protože v těchto místech vznikly deponie, skládky materiálu a byly provozovány další lidské činnosti, které je znehodnotily. Doplnila, že lokalita č. 1 (tj. zastavitelná lokalita navrhovatelčiných pozemků) byla změnou č. 2 původního územního plánu vymezena chybně, neboť zasáhla do již vymezeného prvku ÚSES (trasy biokoridoru). Změna č. 1 územního plánu tak současně napravuje toto pochybení. Odpůrkyně dále vysvětlila, že metodika ÚSES požaduje, aby biocentrum mělo rozsah minimálně vepsané kružnice o poloměru 70 metrů, z čehož vyplývá, proč bylo nezbytné do něj zahrnout i pozemky navrhovatelky (soud poznamenává, že v návrhu k veřejnému projednání je tato kružnice i graficky znázorněna a je jednoznačně patrné, že se uvnitř nachází téměř celé pozemky navrhovatelky). Její pozemky se navíc nachází přímo v rámci regionálního biokoridoru RK 1119, do nějž je odpůrkyně dle zásad územního rozvoje povinna biocentra vkládat. Poukázala na to, že navrhovatelčin záměr by byl i v přímém rozporu se zásadami územního rozvoje (konkrétně s požadavky pro rozhodování v území pro plochy a koridory ÚSES), a nebylo by jej tak možné realizovat již z tohoto důvodu. Vedle toho také poznamenala, že vymezením biocentra a plochy P (tj. plochy neumožňující výstavbu) sleduje rovněž nerozšiřování výstavby do volné krajiny. K námitkám navrhovatelky stran nemožnosti zastavění jejích pozemků dodala, že to vyplývá už ze zásad územního rozvoje a skutečnosti, že je přes ně veden regionální biokoridor. Funkčnost biokoridoru vyžaduje ochranu před zastavěním. Odpůrkyně se věnovala i důvodům vymezení veřejně prospěšného opatření U40. Popsala, že postupovala v souladu s § 170 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006. Veřejně prospěšné opatření s možností vyvlastnění je zapotřebí k založení LBC 208 jakožto prvku ÚSES a k zajištění jeho funkčnosti.

38. Odpůrkyně tedy řádně vysvětlila i doložila (zejm. ortofotomapami a dalšími grafickými a mapovými podklady), proč zvolila jádro biocentra právě v blízkosti pozemků navrhovatelky (zejm. existence spontánně rostoucí zeleně); proč bylo nutné je přesunout z původního umístění (pozemky znehodnocené lidskou činností, chyba při vymezení lokality č. 1 ve změně č. 2 původního územního plánu); proč bylo nezbytné pozemky navrhovatelky zahrnout do biocentra v celém rozsahu (dle metodiky ÚSES vyšla z vepsané kružnice o poloměru 70 metrů od jádra biocentra a také z rozsahu regionálního biokoridoru, do nějž se biocentra mají umisťovat); proč zde vymezila plochu P (stavební činnost zde není možná z důvodu zajištění funkčnosti prvků ÚSES a nedovolují ji ani zásady územního rozvoje), a nikoliv některou ze zastavitelných ploch, jak se dožadovala navrhovatelka; a proč bylo zapotřebí vymezit i veřejně prospěšné opatření s možností vyvlastnění (založení a zajištění funkčnosti biocentra – jinak by zůstalo jen „na papíře“). Objasnila i důvody změny oproti předchozí regulaci, tj. proč nesledovala kontinuitu územního plánování.

39. Z odůvodnění je i dostatečně zřejmé, proč jiná, méně zatěžující regulace nebyla možná, resp. nebylo možné vést „biokoridor“ severněji (jádro biocentra je přímo vedle, resp. zčásti i na pozemcích navrhovatelky, jeho rozsah pak byl stanoven dle metodiky ÚSES a regionálního biokoridoru, nezastavitelnost i veřejně prospěšné opatření je dáno zajištěním funkčnosti lokálního biocentra i regionálního biokoridoru v souladu se zásadami územního rozvoje). Navrhovatelka v námitkách ostatně ani nenavrhla žádnou jinou, konkrétní alternativu (mimo obecné zmínky o možnosti vést „biokoridor“ severněji), která by byla způsobilá dosáhnout sledovaných cílů regulace (zejm. ochrana životního prostřednictvím vymezováním ÚSES) – a nečiní tak ani nyní v návrhu. Odpůrkyně tak neměla povinnost se k nim ani vyjadřovat.

40. Podobně je tomu v případě údajné absence poměřování újmy navrhovatelky s veřejným zájmem. I zde odpovídá odůvodnění změny č. 1 obecnosti námitek navrhovatelky. Ta víceméně poukazovala jen na to, že jí vymezení biocentra spolu s plochou P znemožní výstavbu (zejm. záměru parkoviště pro návěsy, pro který již získala závazné stanovisko a investovala do jeho přípravy finanční prostředky). Z odůvodnění v této souvislosti plyne, že nemožnost zástavby byla jednak předurčena již zásadami územního rozvoje (vymezením regionálního biokoridoru přes pozemky navrhovatelky) a jednak pramení z toho, že biocentrum bylo dle metodiky ÚSES nutné umístit do lokality pokud možno přírodě blízké, což bylo právě v těsné blízkosti pozemků navrhovatelky, a s určitým minimálním poloměrem. Na dílčí (a obecné) argumenty navrhovatelky ohledně toho, že plocha biocentra byla vymezena excesivně (nad rámec zásad územního rozvoje) či že nesplňuje definiční znaky biocentra tak bylo odpovězeno. To platí i o námitce, že jinde (navrhovatelka ani nespecifikovala kde) byly zastavitelné plochy údajně vymezeny na cenné zemědělské půdě, neboť z odůvodnění je zřejmé, že tento argument se s ním zcela míjí. Důvody nezastavitelnosti pozemků navrhovatelky totiž nesouvisely s ochranou zemědělského půdního fondu. Stejně tak je z odůvodnění zřejmé, proč nelze biokoridor RK 1119 (popř. biocentrum) umístit severněji: odpůrkyně vysvětlila, že se od trasy dle zásad územního rozvoje nemůže odchýlit i proč bylo nutné biocentrum umístit právě tam, kde je. Žádné jiné konkrétní argumenty v rámci námitky nepřiměřenosti navrhovatelka nevznesla. Ač soud uznává, že na změnu vedení regionálního biokoridoru nemohla navrhovatelka ještě ve svých námitkách reagovat, nic to nemění na dostatečnosti odůvodnění a na tom, že ve vztahu k vlastnímu vymezení biocentra prakticky nijak nepolemizovala s principy, dle kterých proběhlo, jak odpůrkyně správně upozornila. Poměření veřejného zájmu na ochraně životního prostředí a vymezování ÚSES se zásahem do vlastnického práva navrhovatelky tak odpůrkyně provedla. Pouze vyznělo jednoznačně v neprospěch navrhovatelky.

41. Prakticky totéž musí soud konstatovat ohledně údajného nedostatečného odůvodnění vymezení veřejně prospěšného opatření s možností vyvlastnění. I zde navrhovatelka jen velmi obecně namítla, že bylo vymezeno „bez objektivních důvodů“. Odpůrkyně jí tak se stejnou obecností odvětila, že takový postup předpokládá § 170 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2006 [nyní § 80 odst. 2 písm. g) a § 170 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 2021] a že veřejně prospěšné opatření slouží k založení a zajištění funkčnosti prvku ÚSES (a souvisejících cílů plochy P), který určuje i rozlohu tohoto opatření. Jestliže sama navrhovatelka nenavrhla žádné jiné „právní či faktické nástroje“, které by představovaly menší zásah do jejích práv než veřejně prospěšné opatření a vedly by k založení a funkčnosti biocentra, neměla odpůrkyně povinnost je za ni domýšlet.

42. Navrhovatelka upozorňuje na údajnou „vnitřní rozpornost“ odůvodnění spočívající v tom, že odpůrkyně se snaží na jednu stranu chránit plochu biokoridor RK 1119 a na druhou stranu do jeho prostoru přivádí dopravu přeložkou silnice II/608 označenou jako „DN01“ (navrhovatelka zjevně míní veřejně prospěšnou stavbu D01). Soud poznamenává, že ve skutečnosti nejde o námitku nepřezkoumatelnosti (tj. formální vnitřní rozpornosti odůvodnění, jak ji navrhovatelka pojímá), ale věcné nevhodnosti vymezení biocentra z důvodu současného vymezení veřejně prospěšné stavby D01. Týká se tedy proporcionality přijaté regulace. Tuto námitku ovšem navrhovatelka v procesu projednání územního plánu neuplatnila, přestože tak učinit mohla. Dílčí změna trasy regionálního biokoridoru v zásadách územního rozvoje, ke které došlo po veřejném projednání, totiž nic nezměnila na tom, že na navrhovatelčiných pozemcích bylo již v návrhu pro veřejné projednání vymezeno biocentrum LBC 208, jehož ochrana byla důvodem vymezení plochy P (tj. plochy neumožňující výstavbu), a že v tomto návrhu byla vyznačena i veřejně prospěšná stavba D01. Soud připomíná, že mu nepřísluší hodnotit proporcionalitu přijaté regulace v první linii. Může pouze posoudit, jak se s touto otázkou vypořádal v odůvodnění opatření obecné povahy odpůrce, který je zpravidla povinen tak učinit pouze na základě námitky či připomínky uplatněné v procesu přijímání opatření obecné povahy (viz např. rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2026, č. j. – 106, bod 69). Jestliže tedy navrhovatelka tuto konkrétní výhradu proti proporcionalitě regulace nevznesla, ač tak učinit mohla, soud se jí nyní nemůže poprvé zabývat a provést poměření (veřejných) zájmů na ochraně životního prostředí (prvku ÚSES) a dopravní infrastruktuře obce (viz např. rozsudek NSS ze dne 8. 6. 2020, č. j. – 96, body 35 a 36, či rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2018, č. j. – 41, body 27 a 28). Zcela nad rámec a v mezích naprosté obecnosti této námitky lze jen doplnit, že soud neshledává žádný zjevný střet obou prvků regulace. Soud souhlasí s odpůrkyní, že veřejně prospěšná stavba D01 (tj. přeložka silnice II/608) má pouze odvést dopravu mimo centrum obce. Jak je patrné z hlavního výkresu či výkresu veřejně prospěšných staveb a opatření, doprava tak stále bude proudit skrze trasu biokoridoru RK 1119.

43. Soud nespatřuje ani žádnou vnitřní rozpornost v úvahách odpůrkyně o nezbytnosti posunu biocentra. Z odůvodnění je jasně zřejmé, že šlo jak o „korekci dřívější chyby“, která nastala v důsledku vydání změny č. 2 původního územního plánu (vymezení lokality č. 1 v rozporu s existujícím prvkem ÚSES), tak o skutkové změny, které způsobily, že původní umístění biocentra již bylo nevhodné (znehodnocení lidskou činností, zejm. skládkami), a bylo třeba jeho jádro přesunout na nynější místo (nejvíce přírodě blízké). Současně došlo i ke změně trasy regionálního biokoridoru, který nyní vede zcela přes pozemky navrhovatelky. Navrhovatelka tvrdí, že se stav území v době vydání změny č. 1 územního plánu nezměnil oproti stavu v době jeho vydání v roce 2021. To je možné – na tom ovšem odůvodnění změny č. 1 nestojí. Odpůrkyně zjevně odkazovala na změny v území, které se udály ještě před vydáním územního plánu v roce 2021 (výslovně hovořila o změně využití z dřívějšího zemědělského půdního fondu v roce 2015 vedoucí k provozování deponií, skládek a dalších činností souvisejících zřejmě s jižně umístěnou novostavbou), které už tehdy odůvodňovaly přesun biocentra a přijetí regulace v roce 2021 (později soudem zrušené). To navrhovatelka nikterak nezpochybňuje.

44. Poukazuje-li navrhovatelka na tabulku na str. 8, kde je i u jejích pozemků jako „stávající využití“ uvedena plocha P, lze jí přisvědčit v tom, že takový popis je skutečně nepřesný (podobně jako na str. 10 odůvodnění u plochy změny č. 01). Správně by zde mělo být zmíněno, že v rozsahu navrhovatelčiných pozemků byla plocha P zrušena zrušujícím rozsudkem. Soud ovšem ve shodě s odpůrkyní nemá za to, že by tento dílčí nedostatek odůvodnění mohl mít jakýkoliv vliv na zákonnost změny č. 1 územního plánu a zkracoval práva navrhovatelky (dle ustálené judikatury může soud ke zrušení části územního plánu přistoupit pouze tehdy, byl-li zákon porušen v nezanedbatelné míře, tj. intenzitě zpochybňující zákonnost vydaného opatření obecné povahy, viz např. rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2023, č. j. – 54, bod 24; obdobně viz věta druhá ). Z odůvodnění je současně patrné, že odpůrkyně, nevycházela z toho, že se regulace pozemků navrhovatelky nemění, naopak detailně vysvětlovala (viz výše), proč je nezbytné i na jejích pozemcích vymezit biocentrum, plochu P a veřejně prospěšné opatření. Současně je zjevné, že i sama navrhovatelka věděla, že její pozemky jsou neregulované, což hodlá odpůrkyně změnit. Nebyla tedy touto nepřesností uvedena v omyl (viz její námitky, v nichž se proti této nepřesnosti odůvodnění ohrazovala a současně argumentovala, byť značně obecně, proč zde nemá být opět vymezeno biocentrum, plocha P a veřejně prospěšné opatření).

45. Namítá-li navrhovatelka, že se odpůrkyně nevypořádala s jejími námitkami, lze zopakovat, že uplatněné námitky byly značně obecné. S jejich podstatou se odpůrkyně vypořádala, neboť podrobně vyložila důvody přijaté regulace včetně toho, proč je právě na navrhovatelčiných pozemcích v daném rozsahu nezbytné vymezit biocentrum, proč se odchýlila od dosavadní regulace, proč je nelze zastavět (ani konkrétním záměrem zmiňovaným navrhovatelkou) a k čemu slouží veřejně prospěšné opatření (viz výše). Navrhovatelka žádnou konkrétní nevypořádanou námitku ani nezmiňuje.

46. Další návrhové body se týkají proporcionality přijaté regulace. Soud jen stručně připomíná, že mu nepřísluší určovat, jakým konkrétním způsobem má být určité území využito a zda je zvolené využití optimální. Úlohou soudu je bránit jednotlivce před nezákonností a excesy v územním plánování, nikoli územní plány dotvářet či věcně regulovat. Vzhledem k tomu, že územní plán určuje využití konkrétního území, může zasáhnout i do vlastnických či jiných věcných práv konkrétních osob, a to i způsobem, který jim nevyhovuje. Jsou-li tyto zásahy ústavně legitimní, odůvodněné zákonnými cíli, pro dotčené osoby co nejvíce šetrné a nezbytné, a vedou‑li rozumně k zamýšlenému cíli (nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle), pak není dán prostor pro zásah soudní moci do takto přijatého řešení (viz opět např. bod 24 rozsudku NSS č. j. – 54).

47. Jak již soud naznačil výše, navrhovatelka sice formálně namítá nepřiměřenost regulace, ovšem obsahově brojí opět jen proti jejímu údajnému nedostatečnému odůvodnění, aniž by s ním vedla téměř jakoukoliv polemiku. Soud tak odkazuje výše a jen stručně opakuje, že odpůrkyně řádně identifikovala cíl regulace (ochrana životního prostředí prostřednictvím vytváření ÚSES v souladu se zásadami územního rozvoje), který soud – stejně jako ve zrušujícím rozsudku (viz bod 65) – pokládá za zákonný a legitimní [viz též , o ochraně přírody a krajiny]. V mezích námitek navrhovatelky vysvětlila, proč se regulace musí vztahovat i přímo na její pozemky, proč je nelze zastavět i proč je zde možnost vyvlastnění. Navrhovatelka žádné jiné a méně zatěžující řešení nespecifikovala, odpůrkyně tedy neměla k čemu se vyjádřit. I nyní jen vágně hovoří o „jiném tvarovém upřesnění prvku“, menším rozsahu biocentra či vypuštění veřejně prospěšného opatření. Jak bylo ovšem uvedeno výše, soudu nepřísluší se k námitkám proporcionality vyjadřovat v prvním sledu. Jen nad rámec lze ovšem říci, že žádná z těchto alternativ neumožňuje dosáhnout cíle regulace ve srovnatelném rozsahu. Zpřesnění regionálního biokoridoru jeho zúžením by sice hypoteticky bylo možné, ovšem jen do určité míry. Pozemky navrhovatelky se přitom nachází přímo uprostřed koridoru vymezeného zásadami územního rozvoje (viz výřez výše v bodě 30). Podstatné navíc je, že odpůrkyně zde v souladu se zásadami územního rozvoje a metodikou ÚSES (kterou se má dle zásad územního rozvoje řídit) vymezila vložené biocentrum LBC 208, jehož rozsah, i kdyby byl nejmenší možný (vepsaná kružnice o poloměru 70 metrů), by pokryl prakticky celé pozemky navrhovatelky. Těžko lze tedy uvažovat o jeho menším rozsahu či jiném tvaru. U veřejně prospěšného opatření navrhovatelka nespecifikuje žádnou jinou, konkrétní alternativu, která by umožnila založení biocentra a jeho funkčnost.

48. Námitku diskriminace soud nepokládá za řádně uplatněný návrhový bod ve smyslu věty první Tím jsou jen konkrétní (tj. ve vztahu k navrhovateli a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje navrhovatel napadenou část opatření obecné povahy za nezákonnou. Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem (viz obdobně již rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. – 58, č. 835/2006 Sb. NSS). Navrhovatelka sice namítá nerovné zacházení, ovšem skutkově nekonkretizuje, v čem by mělo spočívat (ve vztahu k jakým jiným vlastníkům či pozemkům by mělo k diskriminaci docházet). Namísto toho jen opakuje námitky nedostatečného odůvodnění.

49. Navrhovatelka konečně tvrdí, že odpůrkyně porušila zásadu kontinuity územního plánování. Je pravda, že územní plánování nemůže být činností zcela nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou. Je proto žádoucí, aby se pořizovatel územního plánu snažil respektovat územní plány předchozí. V zájmu právní jistoty a legitimního očekávání je tedy třeba respektovat kontinuitu územního plánování. Požadavek na kontinuitu však není absolutní, zejména nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Nelze totiž přehlížet též protichůdný princip dynamiky územního plánování, jenž požaduje reagovat na aktuální podněty a potřeby (viz např. bod 22 rozsudku NSS ze dne 10. 1. 2023, č. j. – 66). Důvody vedoucí ke změně koncepce a s tím související změně funkčního určení ploch musejí být dostatečně závažné, opírající se buď o relevantní změnu okolností, nebo o to, že původní řešení je věcně nesprávné a vede k závažné kolizi s veřejným zájmem. Zásah do požadavku na kontinuitu územního plánování je proto obec povinna podložit přesvědčivými důvody, které dokládají jeho účelnost (viz např. bod 21 rozsudku NSS ze dne 25. 3. 2026, č. j. – 41). V případě, kdy dojde ke změně možného využití pozemků ze zastavitelných na nezastavitelné, musí být takový zásah vyvážen existencí dostatečně silného legitimního zájmu, resp. je o to více třeba trvat na dodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu do vlastnického práva. Změna způsobu využití pozemků tak musí být především náležitě odůvodněná (viz body 31 a 32 rozsudku NSS ze dne 22. 7. 2026, č. j. – 33).

50. Navrhovatelka ve své argumentaci zcela přehlíží, že přesně takové důvody odpůrkyně vylíčila. Lze tak jen zopakovat, že důvodem pro přesun biocentra oproti původnímu územnímu plánu byla změna skutkových okolností, neboť původní lokalita byla znehodnocena lidskou činností; změna zásad územního rozvoje, které stanovily trasu regionálního biokoridoru RK 1119 jižněji, tj. přímo v návaznosti na zastavěné území a přes celé pozemky navrhovatelky (přičemž biocentra je dle zásad územního rozvoje a metodiky ÚSES třeba vkládat právě v rámci tohoto biokoridoru); a i náprava chybného řešení přijatého ve změně č. 2 původního územního plánu, který vymezil lokalitu č. 1 v kolizi s prvkem ÚSES. S těmito důvody navrhovatelka nevede žádnou polemiku. Soud tedy jen obecně konstatuje, že naplňují požadavky shora citované judikatury (relevantní změny skutkového stavu, dřívější věcně nesprávné řešení kolidující s veřejným zájmem na vytváření ÚSES) a představují dostatečné silné argumenty pro změnu využití pozemků navrhovatelky ze zastavitelných na nezastavitelné, konkrétně pro vymezení plochy P (soud ve shodě s navrhovatelkou vychází z toho, že kontinuitu je třeba posuzovat ve vztahu k původnímu územnímu plánu, neboť po zrušení regulace pozemků navrhovatelky zrušujícím rozsudkem zde vzniklo toliko neregulované území, tedy i bez jakékoliv koncepce, na kterou by bylo možné navázat). Jak již bylo výše uvedeno, odpůrkyně sledovala legitimní cíl (veřejný zájem na ochraně životního prostředí prostřednictvím vytváření ÚSES) a naplňovala požadavky (změněných) zásad územního rozvoje, což si vynutilo nemožnost zastavitelnosti veškerých pozemků navrhovatelky (v podrobnostech soud odkazuje výše na pojednání stran proporcionality – tedy dodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu).

51. Navrhovatelka v této souvislosti pouze opakovaně upozorňuje na to, že ještě před vydáním nového územního plánu v roce 2021 žádala o povolení záměru parkoviště pro návěsy na svých pozemcích, pro který získala i závazné stanovisko orgánu územního plánování. K tomu soud ale v návaznosti na zrušující rozsudek opakuje, že ani původní územní plán navrhovatelce neumožňoval takový záměr realizovat (viz body 42 až 46 zrušujícího rozsudku). Soud připouští, že navrhovatelce bylo ještě před přijetím nového územního plánu vydáno souhlasné stanovisko orgánu územního plánování, od doručení zrušujícího rozsudku – a tedy i během projednávání změny č. 1 územního plánu – jí však s ohledem na závěry zdejšího soudu již nemohlo žádné legitimní očekávání svědčit. Jinými slovy poté, co jí soud vysvětlil, že svůj záměr by nemohla realizovat ani dle původního územního plánu, už nemohla očekávat, že navrácení předchozí regulace (jehož se v podstatě dožadovala) by jí tuto možnost zachovalo. Ani tvrzená liknavost odpůrkyně při pořizování změny č. 1 územního plánu tak nemá žádný význam. Ostatně soudu ani není z argumentace navrhovatelky jasné, jak by se měla projevit na zákonnosti změny č. 1 územního plánu či při posuzování proporcionality. Navrhovatelka těžko mohla s jistotou očekávat, že změna č. 1 územního plánu bude umožňovat realizaci jejího záměru (a tedy tvrdit, že zásah do jejích práv je o to větší, protože na novou regulaci musela „dlouho čekat“). Soud ve zrušujícím rozsudku nevyloučil přijetí stejné regulace. Zásah do práv navrhovatelky v důsledku regulace obsažené ve změně č. 1 územního plánu nelze ztotožňovat s (hypotetickým) zásahem spočívajícím v nečinnosti při pořizování této změny. S proporcionalitou přijaté regulace nemá žádnou přímou souvislost. Ostatně judikatura nevyloučila, aby proti takovému typu zásahu (nečinnost při pořizování změny územního plánu, která má zaplnit tzv. „bílé místo“ vzniklé v důsledku zrušujícího zásahu soudu) byla poskytnuta soudní ochrana, ovšem nikoliv v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části dle a násl. , ale prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem dle a násl. (viz rozsudek NSS ze dne 7. 2. 2025, č. j. – 41). Pokud se tedy navrhovatelka domnívala, že odpůrkyně měla postupovat rychleji, mohla (a měla) využít tuto cestu.

52. Soud dodává, že i kdyby bylo možné záměr dle původního územního plánu realizovat, navrhovatelce nemohlo vzniknout žádné silné legitimní očekávání. Jak již soud vysvětlil ve zrušujícím rozsudku, závazné stanovisko není na rozdíl od rozhodnutí správním aktem zakládajícím či měnícím práva a povinnosti jeho adresátů. Není (na rozdíl od územního rozhodnutí či stavebního povolení) tedy ani limitem využití území, který by musel územní plán reflektovat, a navrhovatelce nezakládá právo na to, aby umístila stavbu odstavných a parkovacích ploch (viz bod 47). Odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. , je nepřiléhavý, neboť skutkové okolností této věci byly podstatně odlišné. Ve prospěch tehdejšího stěžovatele bylo v souladu s územním plánem obce vydáno společné povolení ke stavbě rodinného domu (byť nepravomocné), přičemž v průběhu odvolacího řízení nabyl účinnosti nový územní plán, který provedení stavebního záměru znemožnil. Obec jako účastník povolovacího procesu přitom dříve aktivně vyslovila souhlas se zřízením sjezdu na stěžovatelův pozemek, jakož i s prodloužením vodovodního řadu a přípojky. Došlo také k přípravě některých inženýrských sítí (viz podobně bod rozsudku NSS ze dne 11. 6. 2026, č. j. – 40, bod 46). Navrhovatelka nezískala ani nepravomocné povolovací rozhodnutí, ale pouhé závazné stanovisko a jen vágně argumentuje, že na přípravu údajně vynaložila „v rovině projektové a právní“ řádově statisíce korun, aniž by to jakkoliv konkretizovala, natož prokázala. Ke zcela obecným tvrzením o tom, že odpůrkyně zdržovala územní řízení, soud jen opakuje, že nemají žádnou zřejmou souvislost se zákonností změny č. 1 územního plánu. Soud se nemůže v řízení o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy zabývat zákonností postupu správních orgánů ve zcela odlišném řízení (byť věcně částečně souvisejícím s nyní projednávanou věcí, viz bod 48 zrušujícího rozsudku). Tato tvrzení jsou navíc tak obecná, že by ani nepředstavovala řádný návrhový bod, k němuž by se soud mohl vyjádřit.

53. Soud má tedy za to, že odpůrkyně vylíčila dostatečně pádné důvody pro odchýlení od předchozí regulace, které převažují nad navrhovatelčiným legitimním očekáváním, i kdyby jí nějaké vzniklo v důsledku předchozí regulace a závazného stanoviska. Zcela jistě pak jsou dostatečně závažné k tomu, aby obecně odůvodňovaly změnu regulace navrhovatelčiných pozemků ze zastavitelných na nezastavitelné (plochu P). V této souvislosti ani nelze pominout (jak již bylo výše uvedeno), že omezení vlastnického práva navrhovatelky primárně vyplývá ze zásad územního rozvoje. I pokud by tedy odpůrkyně vymezila na pozemcích navrhovatelky zastavitelnou plochu, odpůrkyně správně poukázala na to, že zásady územního rozvoje by zde žádnou zásadní výstavbu neumožňovaly, neboť by to kolidovalo s požadavkem na ochranu ploch pro ÚSES před změnami ve využití území, jejichž důsledkem je snížení stupně ekologické stability či znemožnění budoucího založení skladebné části ÚSES [viz str. 53 textové části odůvodnění změny č. 1 územního plánu; soud připomíná, že při povolování záměru se hodnotí i jeho soulad se zásadami územního rozvoje, viz § 96b odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 a shodně § 193 odst. 1 písm. a) stavebního zákona z roku 2021]. Jinými slovy za situace, kdy už samotné zásady územního rozvoje znemožňují prakticky jakoukoliv výstavbu na pozemcích navrhovatelky, je zásah do vlastnického práva změnou č. 1 územního plánu v podobě vymezení nezastavitelné plochy P a biocentra již marginální. Bylo na navrhovatelce, aby se primárně bránila vymezení regionálního biokoridoru RK 1119 přes její pozemky v zásadách územního rozvoje.

Závěr a náklady řízení

54. S ohledem na výše uvedené soud prvním výrokem návrh zamítl jako nedůvodný ( věta druhá ).

55. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s Odpůrkyně byla ve věci plně úspěšná, má proto právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné navrhovatelce. Odpůrkyně je malou obcí, jejíž obecní úřad nevykonává rozšířenou působnost. Lze tak předpokládat, že obhajoba územního plánu přesahuje její běžnou úřední činnost, a proto má právo i na náhradu nákladů na zastoupení advokátem (srov. bod 29 usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. – 47, č. 3228/2015 Sb. NSS, a bod 51 rozsudku NSS ze dne 7. 8. 2024, č. j. – 67). Náhradu nákladů řízení odpůrkyně tvoří: odměna advokáta za dva úkony právní služby po 4 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepis vyjádření k návrhu) podle bodu 5, a a d) , advokátní tarif, a paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle advokátního tarifu. Zástupce odpůrkyně je plátcem DPH, proto je náhrada nákladů na zastoupení navýšena o náhradu této daně ve výši 2 129,40 Kč (21 %). Náhrada nákladů řízení odpůrkyně tak činí celkem 12 269,40 Kč. Navrhovatelka je povinna zaplatit tuto částku odpůrkyni ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku ( ) k rukám jejího zástupce ( , , ve spojení s ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 6. října 2026

Lenka Oulíková v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.