Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2137/2008

U S N E S E N Í

I.     Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 19. prosince 2006, č. j. -179, výrokem pod bodem I. rozhodl, že „žaloba na určení, že vlastníkem nemovitosti – domu č. p. 102 na pozemku parc. č. 114/1, pozemku parc. č. 114/1, pozemku parc. č. 114/2, pozemku parc. č. 136/1, pozemku parc. č. 136/2, pozemku parc. č. 138, zapsaných na listu vlastnictví 361 pro katastrální území Srbsko u Karlštejna v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro S. k. Katastrální pracoviště B., je žalobce, se zamítá“. Výrokem pod bodem II. uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení.

Krajský soud v  Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 17. července 2007, č. j. -202, výrokem pod bodem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a výrokem pod bodem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o a odst. 3 (dále jen „OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené  v  .

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z , který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu  má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v  rozhodování dovolacího soudu  dosud nebyla vyřešena  nebo která  je  odvolacími   soudy  nebo  dovolacím  soudem  rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Napadený rozsudek  však takovým rozhodnutím není.

Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s právním názorem, vysloveným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. , publikovaným v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 1524, ve kterém  se uvádí: „Problematikou změny a zániku stavby se judikatura opakovaně zabývala (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu z 30. září 1998, sp. zn. , publikovaný v Soudních rozhledech, 1998, č. 12). Nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí ve smyslu práva tehdy, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. U staveb obytných a staveb občanských tato zásada platí bezvýjimečně. I když může k zániku stavby jako věci v občanskoprávním smyslu dojít ojediněle i jiným způsobem (např. obestavěním), stavby pro bydlení, pro individuální rekreaci, stavby občanského vybavení a ve zcela převažující většině i stavby sloužící výrobním účelům zanikají vždy destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním nadzemním podlažím (obvykle při současném odstranění zdiva příček), v důsledku čehož zaniká stav poskytující obraz o dispozičním řešení původní stavby. Z hlediska posouzení otázky zániku původní stavby přitom není rozhodující objem nově zbudovaných konstrukcí, neboť původní stavba buď zanikla a nově vybudované konstrukce pak tvoří součást stavby nové, nebo nezanikla a nově zbudované konstrukce tvoří součást stavby původní. Pro posouzení zániku původní stavby je tedy v těchto případech významné to, co bylo odstraněno, nikoliv to, co bylo nově vybudováno, přičemž pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující, zda došlo k úplné či částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží. Při úplné destrukci těchto obvodových zdí je nepochybné, že původní stavba zanikla. Při částečném zbourání těchto zdí je nutno posoudit míru těchto zásahů. V dané věci je zřejmé, že nedošlo k takové destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu, v jejímž důsledku by zanikl stav poskytující obraz o dispozičním řešení původní stavby. O přepracování stavby podle § 135b ObčZ pak nelze vůbec uvažovat“.

Pokud soudy v nalézacím řízení v souladu s tím zjistily, že v dané věci k zániku původní stavby nedošlo, bylo by nadbytečné řešit otázku dobré víry dovolatele ohledně jeho vlastnického práva; tato otázka by mohla mít vliv jen na posouzení vydržení práva, o které však v této věci nešlo.

Dovolání proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není přípustné (usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. října 2001, sp. zn. , Soudní rozhledy č. 1/2002).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první , neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému státu v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. června 2009

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu