Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2835/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. L. R., zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, proti žalované V. K., zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 56, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovoláních žalobce a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2013, č.j. -306, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 6. 2013, č.j. -317, takto:

I. Dovolání se odmítají.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek obvodního soudu ze dne 18. 9. 2012, č.j. -284, v zamítavém výroku o věci samé, ve výroku o nákladech řízení rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalované jejich náhradu nepřiznal (výrok I. rozhodnutí odvolacího soudu), a žalované nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozhodnutí odvolacího soudu).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli oba účastníci dovoláními.

Dovolání žalobce, které směřuje proti potvrzujícímu výroku ve věci samé, není přípustné, jelikož zpochybněnou právní otázku, která již byla předmětem rozhodování Nejvyššího soudu, odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní (jednotnou) judikaturou dovolacího soudu, od níž se nemíní odchýlit ani v souzené věci ( , , ve znění účinném od 1. 1. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 , dále jen „“).

Závěr odvolacího soudu, podle něhož stavba rekreační chaty zanikla, bylo-li první nadzemní podlaží zcela odstraněno a z celé stavby zbyla jen její malá část, a to podzemní, odpovídá tomu, co Nejvyšší soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. , v rozsudku ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. , v rozsudku ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , v rozsudku ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. , a v mnoha dalších, včetně usnesení ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. , a ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. , na něž odkazuje dovolatel. K argumentaci dovolatele nezbývá než dodat, že za důkaz o existenci stavby nelze považovat skutečnost, že stavba je dosud evidována v katastru nemovitostí. Tato okolnost není – oproti názoru dovolatele – rozhodující již proto, že nelze vyloučit (a tak je tomu i v souzené věci), že vlastník nesplnil svoji povinnost ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se jeho nemovitostí, a to do 30 dnů ode dne jejich vzniku, a předložitu, která změnu dokládá ( , o katastru nemovitostí České republiky /katastrální zákon/, ve znění účinném do 31. 12. 2013).

Dovolání žalované, které směřuje proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné, neboť žalovaná neuplatnila jediný způsobilý důvod nesprávného právního posouzení věci ( a 3 ). Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Podstatou úvahy o správnosti právního posouzení věci je tedy prověření, zda zjištěný skutkový stav dovoloval učinit příslušný právní závěr. Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nevystihuje argumentace, že soud pochybil při zjišťování skutkového stavu věci a v důsledku toho je nesprávné i jeho právní posouzení věci, respektive kritika právního posouzení založená na předpokladu skutkového stavu jiného, než ze kterého vyšel odvolací soud. Takové námitky nelze považovat za uplatnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci. Právě takovou argumentaci však žalovaná snesla ve svém dovolání. Odvolacímu soudu vytkla, že pochybil při zjišťování skutkového stavu věci co do zjištění, že podepsala smlouvu o budoucí smlouvě a že stavba byla odstraněna po uzavření této smlouvy, a na tomto základu následně vystavěla kritiku právního posouzení věci. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že nezohlednil, že je invalidní důchodkyně s minimálním důchodem a nemá prostředky na zaplacení nákladů za právní zastoupení, jedná se opět o bezvýznamnou námitku, neboť odpovídající skutkové zjištění odvolací soud k dispozici neměl. Ani námitky upozorňující na vady řízení, kterými měl odvolací soud zatížit řízení, nevystihují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení , věty první, odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. března 2014

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu