Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4448/2007

U S N E S E N Í

5. dubna 2007, č.j. -74, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 4. 2007, č.j. -74, potvrdil rozsudek ze dne 5. 6. 2006, č.j. -48, kterým Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově (soud prvního stupně) zamítl žalobu na vyklizení žalovaných z bytu č. 1, II. kategorie, sestávajícího ze dvou pokojů a příslušenství, ve druhém podlaží domu č.p. 111, č.o. 32, na ulici S. v K. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud  rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalobci jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci domu č.p. 111, č.o. 32 na ulici S. v K. (dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“), že dne 2. 1. 1992 uzavřeli právní předchůdci žalobců (M. H. a N. S.), jako pronajímatelé na straně jedné a žalovaní jako nájemci na straně druhé písemnou smlouvu o nájmu bytu (dále jen „předmětná smlouva“, resp. „Smlouva“) na dobu neurčitou, že za pronajímatele Smlouvu podepsali N. S. a I. S. (jednající jako zmocněnec M. H.) a za nájemce žalovaná 1), že žalovaní uzavřeli manželství v roce 1988 a že součástí Smlouvy byl evidenční list ze dne

7. 4. 1994 a pasport bytu, v nichž byl uveden popis bytu, jeho příslušenství a výše měsíčního nájemného.

Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že předmětná smlouva je platná, neboť obsahuje veškeré podstatné náležitosti dané ustanovením , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “), a to označení bytu, jeho příslušenství a výši nájemného. Předmět nájmu byl vymezen určitě a smluvním stranám bylo známo, co je předmětem nájemní smlouvy. Smlouva byla uzavřena v době do 31. 12. 1994, kdy nebyla stanovena obligatorní písemná forma pro tento právní úkon; proto i zmocnění udělené M. H. I. S. k uzavření nájemní smlouvy nemuselo být v souladu s učiněno v písemné formě. Protože Smlouva byla uzavřena za trvání manželství žalovaných, vzniklo oběma právo společného nájmu bytu manžely. Žalovaní tudíž užívají předmětný byt právem a žaloba na vyklizení  není důvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení a uplatnili v něm dovolací důvody podle ustanovení a b) Dovolatelé mají za to, že odvolací soud (soud prvého stupně) posoudil otázku platnosti Smlouvy v rozporu s hmotným právem, dospěl-li k závěru, že obsahuje všechny obligatorní náležitosti vymezené

v  ustanoveních § 685 a § 686 obč. zák. Uvádějí, že ze skutkového stavu jednoznačně vyplynulo, že tehdejší smluvní strany jednoznačně deklarovaly svoji vůli, aby nájemní vztah k bytu byl uzavřen v písemné formě. Z tohoto důvodu měl odvolací soud posuzovat nájemní vztah dle obsahového ujednání uvedeného ve Smlouvě, nikoliv presumovat uzavření nájemního vztahu v ústní formě. Dle názoru dovolatelů zůstává nadále sporné kdo, kdy a jaký byt s příslušenstvím vymezil a předal žalovaným k užívání, neboť ti jednali o uzavření Smlouvy se zástupcem pronajímatelů, a to přes to, že k tomu byl písemně zmocněn až několik měsíců po té, co došlo k jejímu uzavření. Za vadu řízení, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, považují dovolatelé to, že odvolací soud neprovedl výslech jejich právních předchůdců včetně jejich zástupce, neboť z jejich svědeckých výpovědí by vyplynulo, co mělo být předmětem nájmu a v jakém rozsahu, a zda vůbec jsou žalovaní oprávněni užívat sklep a půdu v předmětném domě. Navrhli, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se ve svém vyjádření ztotožnili s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ), se zabýval jeho přípustnosti.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá již z toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) nebo nesprávnost skutkových zjištění ( ). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Dovolatelé uvádějí, že uplatňují dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 10. 1999, sp.zn. , uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudků ze dne 31. 1. 2001, sp.zn. , a ze dne 31. 10. 2001, sp.zn. , uveřejněného pod č. 46 v  časopise Soudní judikatura 3/2002,  usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp.zn. , ze dne 25. 3. 2004, sp.zn. , ze dne 27. 5. 2004, sp.zn. , a ze dne 7. 10. 2004, sp.zn. ). Otázka, k čemu směřovala v daném případě vůle účastníků Smlouvy, je proto otázkou skutkovou.

Dovolatelé však přehlížejí, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) –  přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Pokud dovolatelé uplatňují dovolací důvod podle , je třeba poukázat na to, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), stejně tak jako zmatečnostním vadám uvedeným v , a b) a dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle nezakládají.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud podle věty první a dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle věty první, , a a zavázal dovolatele, jejichž dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalovaným v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.950,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s , a   , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 20. května 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu