Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1447/2008

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 23. května 2006, č. j. -48, zrušil rozsudek pro uznání Okresního soudu v Českých Budějovicích (soudu prvního stupně) ze dne 26. ledna 2006, č. j. -32, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. října 2006, č. j. -64, (opětovně) vyhověl žalobě a výrokem I. uložil žalované povinnost vyklidit

a vyklizenou žalobkyni předat do patnácti dnů od právní moci rozsudku „budovu bez č.p./č.e. jiná stavba o výměře 1055 m2 nacházející se na parcele 1378/3, LV: 1 a 1420/7, LV: 1217 zapsanou na LV č. 353 vedeném Katastrálním úřadem pro J. k., Katastrální pracoviště Č. B., pro katastrální území H.“ (dále jen „předmětná nemovitost“, resp. „nemovitost“); současně rozhodl o nákladech řízení účastnic (výrok II.) a o povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek (výrok III.).

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 15. března 2007, č. j. -101, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé I.

a v nákladovém výroku II., změnil ho ve výroku o soudním poplatku a rozhodl

o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Z provedených důkazů vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně mimo jiné za zjištěno, že ohledně předmětné nemovitosti byla mezi účastnicemi dne

6. října 1999 uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou (dále jen „Nájemní smlouva“), že v čl. XIII. Nájemní smlouvy si účastnice sjednaly možnost její oboustranné výpovědi s tříměsíční výpovědní lhůtou, že dne 11. dubna 2000 si k Nájemní smlouvě sjednaly dodatek č. 1, že v dodatku č. 2 ze dne 25. července 2001 se dohodly na změně nájemního poměru s doby neurčité na dobu určitou s tím, že ostatní ujednání Nájemní smlouvy zůstávají v platnosti (dále jen „dodatek č. 2“), že dopisem ze dne 17. června 2004 žalobkyně vypověděla žalované nájem předmětné nemovitosti (dále též jen „výpověď ze dne 17. června 2004“) a že žalovaná uvedenou výpověď obdržela dne 24. června 2004. Na tomto skutkovém základě odvolací soud především dovodil, že nájemní vztah založený Nájemní smlouvou na dobu neurčitou a posléze změněný ohledně doby nájmu dodatkem č. 2 na dobu určitou zanikl výpovědí ze dne 17. června 2004 ke dni 30. září 2004. Poté rovněž dovodil, že skončil-li nájemní poměr výpovědí, nemohl se obnovit podle obč. zák. ( , , ve znění před novelou provedenou – dále opět jen „obč. zák.“), a to ani v případě, že nebyla podána žaloba na vyklizení nemovitosti do třiceti dnů od skončení nájmu. Podle odvolacího soudu je tomu tak proto, že „nevyvratitelná domněnka konkludentního obnovení nájemního vztahu … je na místě pouze u nájmu na dobu určitou, který skončil uplynutím doby“. Tvrzenou výpověď z nájmu ze dne 3. května 2002, kterou žalovaná zmínila až v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud odmítl jako nepřípustnou skutkovou novotu

( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “). V této souvislosti dodal, že soud prvního stupně účastnice řádně poučil podle Ze všech těchto důvodů vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení ve spojení s Uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody podle a b/ V dovolání především namítla, že řízení bylo postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedené vady spatřovala zejména v tom, že soud prvního stupně (předseda senátu) nesdělil – z důvodů v dovolání specifikovaných – výsledky přípravy jednání ve smyslu , a dále v tom, že soud prvního stupně – opět z důvodů popsaných v dovolání – účastnice neúplně poučil podle 118a odst. 3 a Měla za to, že v důsledku dvou posledně uvedených vad byla oprávněna doplňovat svá skutková tvrzení (tedy i tvrzení o výpovědi ze dne 3. května 2002) a navrhovat další důkazy i v řízení před odvolacím soudem a že je tudíž nesprávný postup odvolacího soudu, který k takovým tvrzením nepřihlédl a ani neprovedl důkazy navržené k jejich prokázání (důkaz výpovědí ze dne 3. května 2002). Nesprávné právní posouzení věci spatřovala v řešení otázek, zda lze aplikovat ustanovení obč. zák. v případě nájmu sjednaného na dobu určitou, který byl ukončen výpovědí před uplynutím sjednané doby nájmu, a zda lze nájem obnovený podle obč. zák. ukončit výpovědí ve smyslu ujednání obsaženého

v původní nájemní smlouvě. Domnívala se, že z ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. jednoznačně vyplývá, že „podmínkou pro jeho aplikaci je pouze užívání věci i po skončení nájmu, přičemž zákon nestanoví žádné podmínky pokud jde o formu ukončení nájmu“. Vyjádřila názor, že nesouhlasí-li pronajímatel s dalším užíváním předmětu nájmu nájemcem, je nutný „nejen projev jeho vůle nájemní vztah ukončit podáním výpovědi, ale i následný projev vůle ve formě včasného podání žaloby na vyklizení předmětu nájmu“. Uvedla, že v případě obnovení nájmu již není možné ukončit ho výpovědí ve smyslu původní nájemní smlouvy, neboť by tím bylo obcházeno ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák., které stanovuje délku obnoveného nájmu kogentně. Takovou výpověď proto považovala za absolutně neplatnou. Dále namítla, že v rámci odvolacího řízení předložila důkazy o tom, že nájemní vztah byl ukončen výpovědí již ke dni

31. srpna 2002. Obnovoval-li se poté nájemní poměr vždy na dobu jednoho roku, byla žaloba na vyklizení předmětné nemovitosti, uplatněná u soudu prvního stupně dne

24. srpna 2005, podána mimo lhůtu vyplývající z § 676 obč. zák. a měla být proto zamítnuta „jako opožděná (mohla být podána nejpozději do 30. 9. 2005) či jako předčasná (mohla být podána až po 31. 8. 2006)“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání sice bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (

a 4 ), avšak není přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c/

Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (soud prvního stupně svým druhým rozsudkem nerozhodl jinak než v dřívějším /zrušeném/ rozsudku), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle

V projednávané věci použila dovolatelka vedle způsobilého dovolacího důvodu podle rovněž dovolací důvod podle (v podobě námitek, že soud prvního stupně postupoval – z důvodů v dovolání specifikovaných – v rozporu s ustanoveními , a , že odvolací soud nepřihlédl k tvrzením uplatněným v odvolacím řízení a že neprovedl důkazy navržené k jejich prokázání) a dále – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – rovněž dovolací důvod podle

(v podobě námitky, že odvolací soud nevzal v úvahu skutková zjištění vyplývající z výpovědi ze dne 3. května 2002). Dovolatelka však přehlédla, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b/ (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li – jako v daném případě – přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Současně opomněla, že k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. k vadám podle , které rovněž namítla, (a také k vadám uvedeným v , a b/ a ) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle dovolatelka zpochybnila správnost právních názorů, které odvolací soud přijal s odkazem na ustanovení obč. zák. Z pohledu dovoláním napadeného rozsudku by proto mohlo jít o otázky zásadního právního významu. Jde však současně

o otázky, jejichž výklad se v soudní praxi ustálil a odvolací soud se v daném případě od ustáleného řešení těchto otázek neodchýlil.

Soudní praxe je ustálena v názoru, že postup upravený v ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák., podle něhož může pronajímatel zabránit obnovení nájemní smlouvy jen tehdy, podá-li v případě dalšího užívání věci návrh na vyklizení nemovitosti u soudu do třiceti dnů od skončení nájmu, se uplatní jen v případě nájmu sjednaného na dobu určitou, který skončil uplynutím sjednané doby (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. září 2003, sp. zn. , a ze dne

29. března 2004, sp. zn. /ústavní stížnosti podané proti citovaným rozhodnutím Ústavní soud České republiky odmítl usneseními ze dne 20. dubna 2004, sp. zn. , a ze dne 7. prosince 2006, sp. zn. ).

Jestliže odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu (v daném případě nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle ) dovodil, že vypovězený nájemní vztah sjednaný na dobu určitou se neobnovil podle

§ 676 odst. 2 obč. zák., neodchýlil se od výše uvedené judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

V rozsudku ze dne 5. února 1998, sp. zn. , uveřejněném pod č. 10 v sešitě č. 2 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud České republiky dovodil, že podle § 676 odst. 2 obč. zák. se nájemní smlouva obnovuje za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně, a proto takto obnovený nájem je třeba pokládat za týž, jako byl vztah založený nájemní smlouvou. Obnovením nájemní smlouvy ve smyslu ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. je tedy třeba rozumět pokračování předchozího nájemního vztahu. Nejde zde o vznik nového nájemního vztahu na základě nové nájemní smlouvy a ani o dílčí změnu v obsahu nájemního vztahu (době jeho trvání), ale o obnovení nájemního vztahu ve všech jeho obsahových prvcích, i když s časovým omezením daným tímto ustanovením.

Z uvedeného vyplývá, že i kdyby se nájemní vztah obnovil, obnovil by se za týchž podmínek, za nichž byl sjednán a mohl by proto skončit nejen uplynutím doby, na kterou se obnovil, ale i těmi způsoby ukončení nájmu, na nichž se účastníci nájemního vztahu dohodli už před jeho obnovením (§ 676 odst. 1 obč. zák.).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení Dovolání proto podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. května 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu