Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
73FE91F6E1DD6D4EC1257A4E00699FED.html
HTML · 14.09 KB
No categories available
20 Cdo 2979/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného F. K., zastoupeného advokátem, proti povinné M. V., za účasti vydražitele V. T. F. A., s.r.o., pro 450.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 Nc 1973/2004 , o dovolání Mgr. P. K., soudního exekutora (dále jen „exekutor“), proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2007, č. j. 12 Co 817/2006 -88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud (s formulačním upřesněním) potvrdil usnesení ze dne 27. 7. 2006, č. j. 10 Nc 1973/2004 -67, kterým Okresní soud ve Vyškově z rozdělované podstaty 350.000,- Kč uspokojil zčásti pohledávku oprávněného. Odvolací soud zejména uzavřel, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce patří do „třetí“ skupiny podle § 337c odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), neboť sdílí osud pohledávky oprávněného, a zdůraznil, že pohledávka exekutora není pohledávkou státu ve smyslu § 337c odst. 1 písm. a) o.s.ř. o.s.ř. ; okolnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu, z nákladů exekuce náklady řízení vzniklé státu nečiní.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl exekutor dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. o.s.ř. ), zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatel spatřuje v rozdílné rozhodovací praxi soudů. Soudům obou stupňů vytýká, že se při zařazení nákladů exekutora do rozvrhové skupiny řídily stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005 . Usuzuje, že postoj Nejvyššího soudu není „vysloveně kategorický“ a prosazuje, že jeho náklady měly být uspokojeny přiměřeně jako náklady řízení vzniklé státu v souvislosti s prováděním dražby ve skupině podle § 337c odst. 1 písm. a) o.s.ř. o.s.ř. Krom toho – pro případ, že náklady exekuce patří do skupiny podle § 337c odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. – brojí proti pořadí jeho pohledávky v rámci této skupiny. Má za to, že náklady exekuce mají být uspokojeny jako příslušenství pohledávky oprávněného, a to v souladu s § 337c odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. před jistinou. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí (exekuci, § 130 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb. “), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. f) o.s.ř. o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. o.s.ř. je vyloučeno (rozvrhovému usnesení nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. o.s.ř. , kterým dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje. Tímto důvodem je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3 , věta první, o.s.ř. o.s.ř. ).
Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení je zásadního právního významu, dovolacímu soudu sice přednesl, jejich hodnocením však k takovému závěru dospět nelze.
V dovolatelem nastolené otázce byla rozdílná rozhodovací praxe nižších soudů vskutku sjednocena Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005 , uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitosti uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty, a to ve „třetí“ skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. ), v níž se uspokojuje pohledávka oprávněného. Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru odchýlit ani v projednávané věci.
Ve své rozhodovací činnosti již Nejvyšší soud také uzavřel, že pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007 ).
Pro úplnost je třeba dodat, že změna zákona č. 120/2001 Sb. provedená zákonem č. 347/2007 Sb. s účinností od 1. ledna 2008 na posuzovaný případ nedopadá, neboť v dovolacím řízení zásadně platí, že při posuzování věcné správnosti dovoláním napadeného pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu nemůže dovolací soud přihlížet ke změnám v právní úpravě, které nastaly po rozhodnutí odvolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1994, sp. zn. 7 Cdo 81/93 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/1997 pod č. 5, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001 ).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. , Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 , věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. ).
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě neúspěšného dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5 , věta první, § 224 odst. 1 , § 146 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2009
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu