Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2979/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného F. K., zastoupeného advokátem, proti povinné M. V., za účasti vydražitele V. T. F. A., s.r.o., pro 450.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. , o dovolání  Mgr. P. K.,  soudního exekutora (dále jen „exekutor“), proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2007, č. j. -88, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud (s formulačním upřesněním) potvrdil usnesení ze dne 27. 7. 2006, č. j. -67,  kterým  Okresní  soud ve Vyškově z  rozdělované podstaty 350.000,- Kč uspokojil zčásti pohledávku oprávněného. Odvolací soud zejména uzavřel, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce patří do „třetí“ skupiny podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť sdílí osud pohledávky oprávněného, a zdůraznil, že pohledávka exekutora není pohledávkou státu ve smyslu ;  okolnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu, z nákladů exekuce náklady řízení vzniklé státu nečiní.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl exekutor dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ), zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatel spatřuje v rozdílné rozhodovací praxi soudů. Soudům obou stupňů vytýká, že se při zařazení nákladů exekutora do rozvrhové skupiny řídily stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. . Usuzuje, že postoj Nejvyššího soudu není „vysloveně kategorický“ a prosazuje, že jeho  náklady měly být uspokojeny přiměřeně jako náklady řízení vzniklé státu v souvislosti s prováděním dražby ve skupině podle Krom toho – pro případ, že náklady exekuce patří do skupiny podle – brojí proti pořadí jeho pohledávky v rámci této skupiny. Má za to, že náklady exekuce mají být uspokojeny jako příslušenství pohledávky oprávněného, a to v souladu s před jistinou. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí (exekuci, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (rozvrhovému usnesení nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , kterým dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje. Tímto důvodem je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení je zásadního právního významu, dovolacímu soudu sice přednesl, jejich hodnocením však k takovému závěru dospět nelze.

V dovolatelem nastolené otázce byla rozdílná rozhodovací praxe nižších soudů vskutku sjednocena Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitosti uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty, a to ve „třetí“ skupině ( ), v níž se uspokojuje pohledávka oprávněného. Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru odchýlit ani v projednávané věci.

Ve své rozhodovací činnosti již Nejvyšší soud také uzavřel, že pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. ).

Pro úplnost je třeba dodat, že změna provedená s   účinností   od  1. ledna   2008 na posuzovaný případ nedopadá, neboť v dovolacím řízení zásadně platí, že při posuzování věcné správnosti dovoláním napadeného pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu nemůže dovolací soud přihlížet ke změnám v právní úpravě, které nastaly po rozhodnutí odvolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1994, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních   rozhodnutí   a   stanovisek   1/1997 pod č. 5, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. ).

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle , Nejvyšší soud dovolání odmítl ( , věta první, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě neúspěšného dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly ( , věta první, , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2009

JUDr. Pavel  Krbek, v. r.

předseda senátu