Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1893/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 12. 2007, č. j. -68, potvrdil  rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 4. 2007, č. j. -50, ve výroku o věci samé, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení 6.850.358,- Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobu, jíž se žalobce jako vlastník nájemního domu domáhal proti státu náhrady škody (ušlého zisku), představující rozdíl mezi smluvním nájemným  ve  výši,  jaké   dosahoval  v období let 2002 až 2003 ve svém domě, a nájemným regulovaným podle vyhlášky Ministerstva financí č. , zrušené nálezem Ústavního soudu ČR č. 231/2000 Sb., a následně podle výměrů Ministerstva financí č. 1/2002 a č. 6/2002 (zrušeny nálezem Ústavního soudu ČR č. 528/2002 Sb.), odvolací soud neshledal důvodnou. S poukazem na nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. a konstatoval, že dlouhodobá nečinnost Parlamentu ČR, spočívající v nepřijetí pozitivní právní úpravy regulace, resp. deregulace nájemného je protiústavní, avšak nedovodil, že by nepřijetí zákonné úpravy pro oblast nájemného zákonodárným sborem bylo nesprávným úředním postupem ve smyslu za situace, kdy zákonodárnému sboru není k přijetí zákona stanovena žádná lhůta, a přijetí zákona, jenž by neodpovídal politickému konsenzu, mu ani nelze uložit. Na základě závěrů vyslovených Ústavním soudem ČR zvažoval případnou odpovědnost státu za škodu vzniklou v důsledku protiústavní nečinnosti svého zákonodárného orgánu podle obč. zák., avšak pouze za předpokladu, že by bylo postaveno najisto, že nějaká škoda, jenž by byla v příčinné souvislosti s protiústavním postupem státu, vůbec vznikla. Zdůraznil, že žalobou uplatňovaný nárok se může vázat výlučně k období po 20. 3. 2003 (kdy bylo nálezem Ústavního soudu ČR č. 84/2003 Sb. zrušeno poslední o regulaci výše nájemného z bytů); do tohoto dne byl stát činný a vydával regulační normy, byť následně zrušené a označené Ústavním soudem ČR za neústavní, a nálezy Ústavního soudu ČR zpětnou účinnost nemají a nemohou mít. Nárok na náhradu škody vůči státu však může přicházet v úvahu jen tam, kde se oprávněný nedomůže svého práva přímo proti druhému účastníku závazkového vztahu. Jelikož se žalobce žádným způsobem nepokusil domoci se svého nároku na nájemcích, není tak schopen tvrdit ani prokázat vznik škody, natož její výši.

Proti potvrzujícímu výroku tohoto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z  a podává je z důvodu ve smyslu a b)  Namítá, že se soudy obou stupňů vypořádaly s odůvodněním zamítnutí nároku pouze za období po zrušení regulačních vyhlášek Ústavním soudem, nikoliv však za období předcházející, kdy nájemci platili podle platného a řádně vydaného právního předpisu, nemohli se tak bezdůvodně obohatit na pronajímatelích, a škoda zde prokazatelně vznikla v důsledku příslušné vyhlášky Ministerstva financí, které jako orgán vyhláškou regulaci provádějící vědělo nebo minimálně vědět mělo a muselo o nízkých cenách pronájmu, avšak na politickou objednávku neprovádělo řádnou regulaci při ochraně práv pronajímatelů, naopak je cíleně poškozovalo jako skupinu menší, než je skupina nájemníků. Domnívá se, že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soudy obou stupňů vycházely z nedostatečných a neúplných zjištění a nárok byl posuzován ve světle rozhodovací praxe, která dopadá na období pozdější. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části včetně rozsudku soudu prvního stupně zrušil.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou zcela správná a vynesená na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, kdy se soudy vypořádaly s námitkami a tvrzeními žalobce a provedly dostatečné dokazování; má za to, že dovolání je nedůvodné a je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně upravuje ustanovení a c) O případ uvedený v pod písmenem b) v daném případě nejde a pro založení přípustnosti dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud důvod neshledal.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno zejména na závěru, že přijímání zákonů zákonodárným sborem nelze považovat za úřední postup, který je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. , publikovaný pod č. 7 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2008, kdy s poukazem na , a y byl učiněn závěr, že proces přijímání zákonů hlasováním v Poslanecké sněmovně či v Senátu PČR není úředním postupem ve smyslu a z výsledku hlasování o návrhu zákona nelze dovozovat odpovědnost státu za škodu ve vztahu k jednotlivým voličům). K námitce dovolatele, že odpovědnost státu za škodu je v předestřené věci dána činností Ministerstva financí, které vydáváním vyhlášek a výměrů regulujících výši nájemného neprovádělo řádnou regulaci při ochraně vlastnických práv pronajímatelů, lze uvést, že vyhlášky a výměry ministerstev jsou normativní právní akty ústředního orgánu státní správy, které se vyznačují svou abstraktností a obecností; nejedná se o akty individuálně právní, jež by byly výsledkem rozhodovací činnosti v konkrétních věcech. Vyhlášky a výměry ministerstev jsou projevem tzv. odvozené normotvorby ministerstva, tedy výsledkem jeho normativní činnosti a nikoli jeho úředního postupu zakládajícího odpovědnost státu podle Totéž lze ostatně říci i o normativních právních aktech vlády (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. , publikovaný pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2008).

Pro úplnost je třeba dodat, že ani aplikace § 420 a násl. obč. zák., uvažovaná odvolacím soudem a případně zvažovaná dovolatelem, na daný skutkový stav nepřichází v úvahu a je zcela vyloučena, neboť nároky na náhradu škody vyplývající z jednání orgánů státu při výkonu státní moci je třeba posuzovat podle právního předpisu upravujícího odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. upravuje (mimo jiné) majetkové vztahy fyzických a právnických osob a majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem ( obč. zák.); pokud je účastníkem těchto občanskoprávních vztahů stát, je právnickou osobou a má zásadně rovné postavení s ostatními účastníky občanskoprávních vztahů. Fakt, že stát je současně mocenskou organizací, nadanou významnými kompetencemi, při jejichž výkonu může zasáhnout i velmi výrazně do osobní sféry různých subjektů, má význam pro rovinu práva veřejného a do soukromoprávní sféry se nepromítá. Nejdůležitějším znakem státních orgánů, pokud nevystupují jako účastníci občanskoprávních vztahů s právy a povinnostmi, je jejich pravomoc. Jedná se o „vlastní mocenskou“ náplň činnosti, charakterizovanou okruhem prostředků svěřených do působnosti příslušného státního orgánu, typicky právě vydávání právních aktů normativní a individuální povahy. Z uvedeného je zřejmé, že stát má při legislativním procesu postavení vrchnostenské a jeho případná odpovědnost za jednání zákonodárného orgánu při navrhování a schvalování právních předpisů je povahy veřejnoprávní.

Přípustnost dovolání podle nelze založit ani námitkami, že soudy obou stupňů vycházely z nedostatečných a neúplných zjištění a že nárok byl posuzován ve světle rozhodovací praxe, která dopadá na období pozdější. Dovolatel v tomto směru uplatňuje dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle a b) , nikoliv v této věci; Nejvyšší soud  ČR dovolání žalobce proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za 1 úkon v částce 10.300,- Kč [odměna z částky určené podle , . ve znění účinném do , (dovolací řízení bylo zahájeno dne 7. 3. 2007), krácená dvakrát o polovinu podle , a téže vyhlášky] a náhrady hotových výdajů podle ve znění v částce 300,- Kč (vyjádření k dovolání bylo podáno dne 20. 3. 2007), vše navýšeno o 19% DPH  podle , tj. celkem 12.257,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. dubna 2009

JUDr. Petr  Vojtek , v. r.

předseda senátu