Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3929/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Shora uvedeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Brně rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23.9.2005, č. j. -41. Jím tento soud rozhodl o 13 žalobách, vedených žalobkyní proti žalované z titulu zaplacení kupních cen za pozemky, na nichž stojí provozovny žalované. Důvodem zamítnutí žalob byl závěr soudu o neplatnosti kupních smluv.

Odvolací soud shledal správnými jak skutková zjištění soudu prvního stupně, tak jeho právní závěry, opírající se o nález Ústavního soudu ze dne 9.3.2004, sp.zn. . Vyšel z nesporného zjištění, že žalovaná splnila všechny podmínky pro získání vlastnictví k předmětným pozemkům ke dni 1.7.2001, dané ustanovením obč.zák. Toto ustanovení bylo sice zrušeno , o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích (dále jen ), a to ke dni  30.6.2001, tedy den před nastoupením jeho právních  účinků, jimiž byl vznik vlastnictví k pozemkům, samo toto zrušující ustanovení bylo však následně zrušeno uvedeným nálezem Ústavního soudu, který je shledal jako protiústavní a odporující ě základních lidských práv. Odvolací soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že zrušením derogačního ustanovení Ústavním soudem nemohla být obnovena dříve zrušená právní úprava, a odkázal přitom i na judikaturu Nejvyššího soudu, který se danou problematikou zabýval v rozsudku ze dne 28.8.2006, sp.zn. , z něhož lze dovodit, že kupní smlouvy uzavřené v mezidobí, kdy bylo ustanovení obč. zák. zrušeno, a následnou jeho rehabilitací, jsou absolutně neplatné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost shledává v jeho zásadním právním významu ve smyslu Nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, podle něhož žalované vzniklo  k předmětným pozemkům vlastnické právo podle obč. zák., protože v době, kdy došlo ke zrušení jeho derogačního ustanovení, již nenávratně minul den 1.7.2001, kdy mělo ke vzniku vlastnictví ze zákona dojít. Zrušením napadeného předpisu, k němuž došlo v důsledku nálezu Ústavního soudu, došlo jen k vyřazení tohoto ustanovení z právního řádu, nikoli ke konstituování nové právní úpravy, resp. oživení původní zrušené právní úpravy. Naopak podle , o Ústavním soudu, zůstávají nedotčena práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu a nadále platí část , která je ve vztahu k normou speciální, a která Ústavním soudem zrušena nebyla. Pokud soud rozhodl jinak, jednal dle názoru dovolatelky v rozporu s hmotným právem. Dovolatelka navrhla, aby rozsudky obou soudů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání podala žalovaná vyjádření, že dovolání považuje za nepřípustné, protože předmětná právní otázka byla již vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, a to rozsudkem sp.zn. .

Rok po podání dovolání žalobkyně adresovala soudu doplnění dovolání, v němž reaguje na vývoj judikatury v oblasti soudních sporů vedených v souvislosti s ustanovením § 879c obč. zák. a uvádí  další otázky, kterými by se měl dovolací soud zabývat. Jde o posouzení právní úpravy provedené ustanovením obč. zák. z hlediska zákazu veřejné podpory a její rozpor s mezinárodní smlouvou, inkorporovanou do právního řádu České republiky , o veřejné podpoře. Dále rozvíjí tuto právní problematiku, a upozorňuje na nutnost respektovat a důsledně aplikovat komunitární právo.

Dovolací soud zkoumal, zda je dovolání přípustné, když rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci. V úvahu by přicházela přípustnost dovolání jen podle , tj. pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( a odst. 3 ). Pokud jde o právní závěry odvolacího soudu, napadené v dovolání, dovolací soud k tomuto závěru nedospěl, protože právní problematikou použitelnosti ustanovení obč. zák. po zrušení jeho derogačního ustanovení se již opakovaně zabýval. V prvé řadě jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.8.2006, sp.zn. , podle něhož je soud vázán nosnými důvody zrušení právní normy nálezem Ústavního soudu, včetně jeho odůvodnění, týkajícího se oživení původní právní úpravy provedené ustanovením obč.zák. Dále Nejvyššího soud vydal rozsudek z 13.9.2007, sp.zn. , který se zabýval stejnou problematikou, a  usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. , jímž bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné s ohledem na to, že daná problematika již byla vyřešena shora uvedenými rozhodnutími. Dovolací soud přijal stejný závěr o nepřípustnosti dovolání v dané věci, protože jde o právní problematiku, dovolacím soudem již vyřešenou.

Novými dovolacími důvody, uplatněnými rok po podání dovolání, se dovolací soud blíže nezabýval s odkazem na ustanovení , podle něhož lze měnit dovolací důvody jen do konce lhůty k podání dovolání. Navíc se ani odvolací soud touto problematikou nezabýval, protože ji žalobkyně  průběhu řízení neuplatnila, a nemohl proto rozsudek odvolacího soudu z tohoto hlediska přezkoumávat. Nad rámec tohoto závěru lze uvést že problematikou souladu s mezinárodními smlouvami z hlediska zvýhodňování určité skupiny osob se zabýval již Ústavní soud ve svém nálezu, jímž zrušil druhou část , m.j. právě i proto, že tento zákon takový postup zavedl.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání není přípustné a podle a je odmítl.

Žalovaná má nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení podle , a Náklady spočívají v odměně právního zástupce vypočtené podle . , advokátní tarif, snížené dvakrát na polovinu podle , a vyhlášky, s připočtením 19% daně z přidané hodnoty, a paušální částky 300,- Kč za hotové výdaje podle , o odměnách advokátů …, oboje ve znění platném od 1.9.2006.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. dubna 2009

JUDr. Josef  R a k o v s k ý, v. r.

předseda senátu