Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 373/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. srpna 2006, č. j. -91, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. října 2005, č. j. -40, ve výroku, jímž byla vůči žalované zamítnuta žaloba o zaplacení částky 350.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle (dále jen „“), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Zásadní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce spatřují žalobci v řešení otázek práva jednoho z bývalých manželů vznést námitku promlčení ohledně závazku spadajícího do společného jmění manželů a rozporu námitky promlčení s dobrými mravy. Obsahově ( ) namítají, že napadené rozhodnutí obě tyto otázky řeší v rozporu s hmotným právem.

O rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jde jen tehdy, jestliže právní otázka, kterou dovolatel za významnou považuje, byla pro rozhodnutí určující. Otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu postaveno, nemůže vést k závěru

o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. ledna 2001, sp. zn.

, uveřejněné v Souboru, svazku 1, pod č. C 23, případně usnesení

ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru, svazku 1,

pod č. C 71.).

Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí primárně na závěru o nedostatku pasivní legitimace žalované v řízení o zaplacení částky 350.000,- Kč z titulu půjčky, kterou dne 6. 5. 1999 uzavřel jako dlužník její bývalý manžel K. K. a jen jako obiter dictum připojily úvahy o případném promlčení a o aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák. Již ve starší judikatuře, která je použitelná i za současné právní úpravy, Nejvyšší soud ČSR v rozsudku ze dne 21. prosince 1973, sp. zn. (S IV, s. 495), dovodil,

že uzavřel-li za trvání manželství a bezpodílového spoluvlastnictví (dnes společného jmění manželů) smlouvu o půjčce jako dlužník jen jeden z manželů, nepotřeboval

k tomu, a to ani v případě, že nešlo o běžnou záležitost, souhlas druhého manžela. Právní teorie i soudní praxe byly a jsou zajedno, že oprávněn a zavázán z takové smlouvy je pouze ten z manželů, který ji jako dlužník uzavřel (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2006, sp. zn. ). Není přitom rozhodné, že peníze, které byly takto získány, se za podmínek § 143 obč. zák. staly bezpodílovým spoluvlastnictvím manželů nebo že byly použity na zaplacení kupní ceny věci, jež se stala jejich spoluvlastnictvím. K závazku manžela z takové smlouvy by bylo ve vztahu mezi manžely možno přihlédnout jen v rámci vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví (srovnej Češka, Z., a kolektiv, , komentář, Praha, Panorama, 1987, díl I., str. 514). Ostatně v rozsudku ze dne

16. července 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož u závazků, které jsou podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. excesem z míry přiměřené majetkovým poměrům manželů, se nesouhlasící manžel nemůže domáhat jejich neplatnosti podle obč. zák., protože se nejedná o závazky nesouhlasícího manžela ani o závazky tvořící součást společného jmění, a proto nesouhlasící manžel není takovým závazkem přímo dotčen (srov. též Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., a kol., , komentář, díl I., Praha, C. H. Beck 2008,

str. 852, 867, a Dvořák, J., Spáčil, J., Společné jmění manželů v teorii a judikatuře,

2. vydání, Praha, ASPI 2007, str. 93). Jestliže neodporuje hmotnému právu závěr

o nedostatku pasivní legitimace žalované, potom závěr, zda je či není výkon práva

v rozporu s dobrými mravy, nemůže mít vliv na výsledek řízení, neboť na závěru

o výkonu práva v rozporu s dobrými mravy není rozhodnutí odvolacího soudu

(ani soudu prvního stupně) založeno. Navíc otázka aplikovatelnosti § 3 odst. 1 obč. zák. na výkon práva vznést námitku promlčení byla v rozhodnutích dovolacího soudu opakovaně podána (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru pod č. C 1058, dále jeho rozsudek ze dne

31. října 2006, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani výhrada, že se odvolací soud v rozporu s nevypořádal s námitkou promlčení z pohledu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 6. září 2005, sp. zn. . Tato tvrzená vada řízení nemůže být otázkou zásadního právního významu podle , jelikož nejde o otázku výkladu procesního práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena nebo je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2006, sp. zn. ). V situaci,

kdy rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na řešení otázky námitky promlčení odporující dobrým mravům (pro rozhodnutí nebyla tato otázka určující), postrádá posouzení této otázky i potřebný judikatorní přesah.

Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [ věta první a ].

Podle věty prvé, , a jsou žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, povinni nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem ( ), stanovená podle ., , , a částkou 10.000,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle a 3 ve výši 300,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 31. března 2009

JUDr. Václav   D u d a , v. r.

předseda senátu