Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2491/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 5. 2004, č.j. -7, jímž Okresní soud v Blansku nařídil podle rozhodnutí Č. t. ú. ze dne 14. 6. 2002, č.j., k uspokojení pohledávky ve výši 5.131,70 Kč s úroky z prodlení ve výši 8 % p.a. z této částky od 16. 6. 2001 do zaplacení a pro náklady exekuce, které v průběhu řízení vzniknou, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. V. P., soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“) za splněny, zejména uzavřel, že exekuční titul je formálně vykonatelný, neboť byl dne 14. 6. 2002 doručen opatrovníku povinného. Z obsahu spisu Č. t. ú. sp. zn., zejména přihlášky datované 29. 1. 1991, jíž žádá M. S. o zřízení telefonní stanice v B., pak odvolací soud dovodil, že povinný je osobou, jíž byla vykonávaným titulem uložena povinnost.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá že  řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“). Přestože označení povinného v návrhu na nařízení exekuce nevyhovuje ustanovení a nelze z něj dovodit „totožnost dovolatele jako povinného,“ protože nikdy neměl bydliště na adrese uvedené v návrhu a s osobou povinného označenou v návrhu ho spojuje pouze jméno a příjmení, soud prvního stupně rozhodl ve věci, aniž vyzval oprávněnou k doplnění návrhu o řádnou identifikaci povinného, a exekutor následně stíhal „exekučními výměry“ osoby, jejichž identifikační údaje nekorespondují s označením povinného „v exekučním usnesení.“ Ani odvolací soud oprávněnou k doplnění návrhu nevyzval a dovolatele ztotožnil s povinným po dokazování, při němž „používá“y, které měl k dispozici již soud prvního stupně, a nijak se přitom „nezabýval skutečností, proč právě až on sám nahrazuje vadu exekučního titulu i vadu návrhu na nařízení exekuce.“  Dovolatel dále namítá, že mu bylo v průběhu řízení, zejména v „I. instanci nalézacího řízení a v I. instanci exekučního řízení,“ odepřeno právo účinně se bránit. Mohl-li jej dohledat exekutor, měly tuto možnost i první instance, zvažuje proto, zda exekuční titul nabyl právní moci. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby  dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a řízení zastavil „pro vadu dle ust. ,“ případně věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. , dále jen „“).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz ) je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu) zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým povinný – hodnoceno podle obsahu dovolání – správnost rozhodnutí (mimo jiné) poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nepřednesl a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Přípustnost dovolání nejsou s to založit pochybnosti dovolatele, zda je exekuční titul – s ohledem na to, že Č. t. ú. měl stejnou možnost jej dohledat jako exekutor –  pravomocný, a potažmo (formálně) vykonatelný. Závěr odvolacího soudu, že podkladové rozhodnutí bylo doručeno opatrovníku povinného, dovolatel nenapadá, naznačuje pouze, že ve správním řízení, v němž byl exekuční titul vydán, nebyly splněny podmínky pro to, aby mu byl ustanoven opatrovník.  Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích (srov. usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62, usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. ) vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (ať již soudního nebo správního), byť by skutečně existovaly, se do exekučního řízení nepřenášejí.

K výtce, že v exekučním titulu a v návrhu na nařízení exekuce je povinný nedostatečně identifikován a tuto vadu napravoval až odvolací soud, jíž dovolatel zpochybňuje materiální vykonatelnost vykonávaného rozhodnutí i svou procesní a věcnou legitimaci v tomto řízení, je třeba uvést, že je výrazem ustálené soudní praxe, že vady v označení účastníků v exekučním titulu nejsou na újmu jeho vykonatelnosti, je-li možné z něj bez pochybností dovodit (jako v tomto případě), komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod č. 25, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/1999 pod č. 62). Dále je třeba připomenout, že na procesní bázi je povinným ten, proti komu oprávněný návrh na nařízení exekuce směřuje, což je v souzené věci M. S., o němž oprávněná v návrhu uvádí, že mu byla podkladovým rozhodnutím uložena povinnost, k jejímuž vymožení nařízení exekuce navrhuje. Současně platí, že v případě, že osoba exekučním titulem zavázaná je totožná s (procesně legitimovaným) povinným, nevznikají pochybnosti ani při posouzení její věcné legitimace, neboť ta vyplývá bezprostředně z exekučního titulu. O takový případ jde v souzené věci, shoduje-li se označení povinného s osobou, jíž je exekučním titulem ukládána povinnost, jménem a příjmením (M. S.), a zjistil-li odvolací soud po provedeném šetření z obsahu nalézacího spisu, že  přihláškou, na niž je v odůvodnění vykonávaného rozhodnutí odkazováno, požádal M. S. o zřízení telefonní stanice v místě, které sám povinný jako své bydliště uvádí.

K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) nemůže být (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). Stejné platí o tzv. zmatečnostech, tj. vadách vyjmenovaných v , odst. 2 písm. a), b) a ; k nim lze přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (a tento předpoklad naplněn není). Ke zbývajícím námitkám dovolatele, a sice stran absence výzvy soudů obou stupňů oprávněné k doplnění či opravě návrhu, vadného označení povinného v usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, i odepření možnosti se v řízení před soudem prvního stupně účinně bránit, proto Nejvyšší soud nepřihlédl.

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení ; Nejvyšší soud je proto bez jednání (, věta první, ) odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2009

JUDr. Pavel  Krbek, v. r.

předseda senátu