Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3963/2008

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 23.3.2005, jímž obvodní soud zamítl návrh na nařízení exekuce (rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze z 23.11.1995, č.j. -74, kterým byl povinný zavázán zaplatit tehdejšímu žalobci podniku Z., s.p. v likvidaci, částku 510.970,10 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 34.070,- Kč). Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil „konstatováním“, že označená jako (viz č.l. 26) „saldokonto odběratele“, obsahující identifikaci – kromě jiných – i titulem přisouzené a nyní vymáhané pohledávky původního žalobce za povinným, jež měla být součástí smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako postupitelem a podnikem P., s.p. v likvidaci, jako postupníkem „nemá úředně ověřené podpisy, a že datum v tétoě uvedené (22.4.1999) neodpovídá datu uvedenému v postupní smlouvě (10.2.1999).“ Z tohoto zjištění pak odvolací soud vyvodil závěr o nedostatku průkazu přechodu práva ze žalobce na oprávněnou ve smyslu ustanovení exekučního řádu.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , odst. 3 ve spojení s ustanovením , odst. 2 Zásadní právní význam přisuzuje napadenému rozhodnutí předně proto, že je v něm – dle jejího názoru v rozporu s judikaturou – řešena otázka, zda je nutno prokazovat ve smyslu exekučního řádu přechody práv mezi „předešlými subjekty, pokud následně dojde k původnímu nabytí (dražbou) a původní nabyvatel (vydražitel), podávající návrh na nařízení exekuce, prokáže původní nabytí“; za právně významné považuje dovolatelka dále řešení otázky, zda „je při převodu pohledávek nutno specifikovat všechny pohledávky v příloze smlouvy i v případě, že se převádí všechny pohledávky a majitel těchto převáděných pohledávek je stejný, když se mění pouze hospodařící subjekt.“ Nesprávné právní posouzení věci ( ) dovolatelka spatřuje v závěru odvolacího soudu, že neprokázala (v ustanovení exekučního řádu předepsaným způsobem) přechod práva, ačkoli oprávněná tvrdila (a podle jejího názoru prokázala) nabytí vlastnictví k vymáhané pohledávce jejím vydražením podle o veřejných dražbách.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (, odst. 3 ve spojení s ustanovením , odst. 2 ), daný tím, že je v něm zodpovídána otázka dosavadní judikaturou – výslovně – neřešená (ta, na kterou poukazuje dovolatelka, argumentuje-li  rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , uveřejněným pod R 64/1995 /nejde tedy o dvě různá rozhodnutí/,  je nepoužitelná, jelikož uvedený rozsudek se vztahuje k dražbám podle , zatímco v dané věci jde o dražbu podle předpisu jiného, totiž o veřejných dražbách /viz níže/).

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu – implicitně zaujatý – názor odvolacího soudu, že případný nedostatek průkazu přechodu či převodu práva (z osoby, jíž bylo plnění přiznáno titulem, na subjekt další) je relevantní i tehdy, jestliže oprávněný (v procesněprávním smyslu, tedy ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce) svůj návrh odůvodňuje nabytím práva příklepem ve veřejné dražbě.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i – a o tento případ jde v souzené věci – procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Dovolání je (přes nesprávný odkaz na judikaturu vztahující se k dražbám podle , viz výše) důvodné.

V odůvodnění rozsudku z 2.7.2008, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2009, pod poř. č. 16, Nejvyšší soud připomenul, že podle se příklepem rozumí úkon licitátora spočívající v klepnutí kladívkem, jímž dochází za stanovených podmínek k přechodu vlastnického či jiného práva k předmětu dražby; Nejvyšší soud dále zdůraznil, že na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (na vydražitele), nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby –  jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle , o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (zde se odkazuje na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999 sp. zn. , uveřejněném pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001) – na základě smlouvy, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora (srov. zákona o veřejných dražbách).

Z tohoto ustanovení, vykládaného v souvislosti s ustanovením téhož zákona (podle kterého uhradil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, přechází na něj vlastnictví předmětu dražby k okamžiku udělení příklepu) plyne, že nabytí vlastnictví udělením příklepu v dražbě podle je – z pohledu ustanovení , 4 exekučního řádu – přechodem práva vyplývajícím přímo z právního předpisu, a tedy nevyžadujícím průkazu vydanou nebo ověřenou státním orgánem či notářem, postačí tudíž – nelegalizované – potvrzení o nabytí vlastnictví k předmětu dražby vydané podle ustanovení

Protože jde o originární způsob nabytí vlastnictví (srov. např. Knapp, V. a kol., Občanské právo hmotné. Codex Praha 1995, svazek I, s. 221) pozbývá právního významu okolnost, zda způsobem předepsaným v ustanovení § 36 odst. 4 exekučního řádu byly prokázány převody vlastnictví vymáhané pohledávky mezi některými právními předchůdci (nebo snad „předchůdci“?) oprávněné, případně mezi původním žalobcem, jemuž byla nyní vymáhaná pohledávka přiznána titulem, a jeho právním nástupcem.

Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí (na rozdíl od posouzení otázky, kterou oprávněná předložila k dovolacímu přezkumu jako v pořadí druhou) spočívá ( ), Nejvyšší soud je bez jednání ( ), podle věty za středníkem zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. března 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu