Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 137/2009

U S N E S E N Í

v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.9.2008, č.j. -69, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

A. Předchozí průběh řízení

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 26.621,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedl, že se stal trvalým uživatelem pozemku parc. č. st. 541 a pozemku parc. č. 74/1 (oba pozemky po přečíslování jako pozemky parc. č. 73 a parc. č. 74), vše v kat. území P. u V., a to na základě hospodářské smlouvy o trvalém užívání národního majetku ze dne 22.2.1968, č. Fin/72-NM-44/68. V souvislosti s přijetím , který do zakotvil ustanovení , požádal žalobce v případě uvedených pozemků

o změnu práva trvalého užívání na vlastnické právo. Na základě § 879c ObčZ mohli dosavadní trvalí uživatelé pozemků zastavěných stavbou v jejich vlastnictví o uvedenou změnu zažádat v období od 1.7.2000 do 30.6.2001 s tím, že jim ke dni 1.7.2001 mělo být právo trvalého užívání ze zákona transformováno na právo vlastnické. Následně bylo ustanovení ObčZ, s účinností ke dni 30.6.2001, zrušeno Vzhledem ke zrušení ustanovení ObčZ požádal žalobce žalovanou o úplatný převod předmětných pozemků do svého vlastnictví a na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 8.12.2003 se měl stát vlastníkem předmětných pozemků. Nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 9.3.2004, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 278/2004 Sb., s účinností ke dni 31.12.2004, však došlo ke zrušení čl. II. a k obnovení ustanovení ObčZ. Žalobce měl tudíž nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě zákonné transformace práva trvalého užívání na právo vlastnické a nikoliv z titulu uvedených kupních smluv.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že zrušení derogačních ustanovení nemá za následek automatické obnovení zrušených zákonných ustanovení (včetně ObčZ) a že platnost uzavřené kupní smlouvy je nutné posuzovat z hlediska platné právní úpravy nedotčené Uzavřená kupní smlouva proto není neplatná. Neplatná je naopak hospodářská smlouva o trvalém užívání národního majetku ze dne 22.2.1968, č. Fin/72-NM-44/68, pro absenci účelu, ke kterému mají být pozemky užívány, a pro nedostatečné vymezení odevzdávaných pozemků, což bylo v rozporu s Z uvedeného důvodu neexistoval k uvedeným pozemkům vztah trvalého užívání, který by mohl být na základě ustanovení ObčZ transformován na vlastnické právo.

Soud prvního stupně žalobci vyhověl a rozhodnutím ze dne 3.4.2008, č.j. -46, žalovanou zavázal k zaplacení částky ve výši 26.621,- Kč

s příslušenstvím. Uvedl, že námitka neplatnosti hospodářské smlouvy není důvodná, neboť uvedená hospodářská smlouva identifikovala předmětné pozemky dostatečně určitě. Odmítl přitom námitku absence účelu, pro které byly pozemky do trvalého užívání žalobce odevzdány, neboť dle uvedené hospodářské smlouvy byl jeden pozemek zastavěn prodejnou a druhý sloužil jako manipulační plocha. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že se žalobce stal vlastníkem předmětných pozemků obnovením ustanovení § 879c ObčZ ke dni 1.7.2000. Následně uzavřená kupní smlouva je tudíž absolutně neplatná podle ustanovení § 39 ObčZ.

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 12.9.2008, č.j. -69, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Zcela se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a uvedl, že žalobce byl v případě všech uvedených pozemků jejich trvalým uživatelem. Vlastnické právo žalobce k uvedeným pozemkům tak vzniklo v důsledku obnovení ustanovení § 879c ObčZ nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 9.3.2004, sp. zn. , publikovaným pod

č. 278/2004 Sb. a to ke dni 1.7.2001 a následně uzavřená kupní smlouva je proto absolutně neplatná. Námitku neplatnosti hospodářské smlouvy z důvodů absence zákonných náležitostí odvolací soud odmítl, neboť předmětné pozemky byly v hospodářské smlouvě dostatečně určeny a z jejího znění bylo lze účel odevzdání pozemků do trvalého užívání identifikovat.

B. Dovolání a vyjádření k němu

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení , neboť jde o věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci podle Konkrétně uvedla, že:

Ústavní soud ČR nálezem ze dne 9.3.2004, sp. zn. , publikovaným pod č. 278/2004 Sb., zrušil s účinky ex tunc. Posuzování platnosti dříve uzavřené kupní smlouvy ve světle uvedeného nálezu by však bylo v rozporu s ustanovením , o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, které vylučuje zpětné účinky nálezů Ústavního soudu ČR,

předmětná kupní smlouva byla uzavřena v souladu s platnou právní úpravou založenou , a proto nemůže být absolutně neplatná pro rozpor se zákonem ve smyslu ObčZ. Absence vlastnického práva k prodávané věci na straně prodávajícího v době uzavření kupní smlouvy nadto nečiní takovou smlouvu neplatnou,

je-li důsledkem derogačního nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 9.3.2004, sp. zn. , publikovaného pod č. 278/2004 Sb., „oživení“ ustanovení

ObčZ, je nutné uvedené oživení vykládat v souladu s platnými evropskými předpisy; v daném případě by „oživení“ ustanovení ObčZ bylo v rozporu (1) s Smlouvy o ES, která se však aplikuje přednostně před zákonem, (2) se , který nabyl účinnosti 1.5.2000,

mezi a existuje vztah obecnosti a speciality, neboť stanovil určitá omezení pro možnost nabývání majetku z vlastnictví státu.

Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.

C. Přípustnost

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.

Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené

v , tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího a Ústavního soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2002, sp.zn. ) nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací soud dospěl k závěru, že žalovaná uvádí následující otázky zásadního právního významu:

Došlo k obnovení ustanovení ObčZ, když Ústavní soud ČR má pouze roli „negativního zákonodárce“ a je tedy nutné vycházet ze závěru, že zrušení derogačního ustanovení v čl. II nálezem Ústavního soudu ČR, nezakládá samo o sobě rehabilitaci předchozí právní úpravy?

Otázka „oživení“ ustanovení zrušených derogačním zákonem

č. byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR již řešena a to například v rozhodnutích ze dne 23.1.2007, sp. zn. , ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. , ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. , ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. , ze kterých vyplývá, že zrušením části II. došlo k obnovení ustanovení ObčZ a zároveň k transformaci práva trvalého užívání na vlastnické právo k pozemkům těch subjektů, kteří v zákonné lhůtě podaly žádost o transformaci práva podle ustanovení ObčZ. Jak vyplývá z předeslaného otázka obnovení ustanovení ObčZ byla již řešena a proto dovolací soud  opětovné projednání položené otázky nepřipustil.

Je transformace práva trvalého užívání na právo vlastnické konkrétního podnikatelského subjektu na základě obnovení platnosti ustanovení ObčZ v souvislosti se zrušením čl. II. nepřípustnou veřejnou podporou ve smyslu Smlouvy o založení ES?

K tvrzenému rozporu ustanovení § 879c ObčZ s čl. 87 Smlouvy o ES, poukazuje dovolací soud na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 10.1.2006 ve věci C-302/04 Ynos, podle kterého není pravomoc Evropského soudního dvora k výkladu komunitárního práva dána, pokud skutkové okolnosti případu předcházejí okamžiku přistoupení státu k Evropské unii. Protože v projednávané věci všechny skutečnosti rozhodné v otázce transformace práva trvalého užívání na právo vlastnické nastaly ve světle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 9.3.2004, sp. zn. , před 1.5.2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie, dovolací soud uzavřel, že mu ve věci nevznikla povinnost položit předběžnou otázku. V návaznosti na předeslané dospěl dovolací soud k závěru, že k ustanovení čl. 87 Smlouvy o ES se v daném případě nepřihlíží, neboť čl. 87 Smlouvy o ES nebyl ke dni 1.7.2001, kdy došlo k transformaci žalobcova práva trvalého užívání k předmětným pozemkům na právo vlastnické, právní normou závaznou na území ČR. Řešení otázky výkladu mezi čl. 87 Smlouvy o ES

a ObčZ tudíž nemůže mít zásadní právní význam pro věc samu. Dovolací soud z uvedeného důvodu projednání položené otázky nepřipustil (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. II. díl. 7 vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, s. 1240).

Je přiznání vlastnického práva konkrétnímu podnikatelskému subjektu na základě obnovení platnosti ustanovení § 879c ObčZ v důsledku derogačního nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 9.3.2004, sp. zn. , publikovaného pod č. 278/2004 Sb. nepřípustnou veřejnou podporou ve smyslu zákona

č.

Žalovaná staví uvedenou otázku zásadního právního významu na kolizi ustanovení

ObčZ a , přičemž pokládá transformaci práva trvalého užívání na právo vlastnické podle ObčZ za nepřípustnou veřejnou podporu podle Uvedená otázka již byla v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu ČR posuzována, když dovolací soud v usnesení ze dne 30. října 2008, sp. zn. , konstatoval, že „je sice pravdou, že zásady při poskytování veřejných podpor byly do českého právního řádu inkorporovány vnitrostátním právním předpisem, tedy , o veřejné podpoře (zrušený ) již od 1. 5. 2000, nicméně řízení o zrušení  případně nepřípustně poskytnuté veřejné podpory bylo třeba vést v souladu s citovaného zákona, a to v rámci správního soudnictví. Námitka žalované je tak v tomto řízení nepřípadná a nemění nic na výše uvedených právních závěrech.“ Jelikož byla položená otázka v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu ČR již řešena, dovolací soud její opětovné projednání nepřipustil.

Dovolací soud z důvodů shora uvedených dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, a proto dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobci prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 24. února 2009

JUDr. Iva Brožová, v. r.

předsedkyně senátu