Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2737/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 16. 11. 2007, č. j. -113, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí – budovy č. p. 29 a přilehlých pozemků v k. ú. K., jak identifikovány ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Žalobce byl zavázán k zaplacení nákladů odvolacího řízení, jež protistraně vznikly ve výši 24.871,- Kč.

Předmětem řízení byla žaloba založená na tvrzení, že při sjednání kupní smlouvy žalobce se žalovanou (převod předmětných nemovitostí) ze dne 9. 8. 2006 nebyly dodrženy interní podmínky , o obcích. Důvodem vadného předchozího postupu obce měla být i skutečnost, že žalovaná je manželkou bývalého starosty obce. Soud prvního stupně však dovodil, že obec postupovala intra legem co do zveřejnění záměru prodeje, výše kupní ceny, a nešlo ani o rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud, s podrobným rozvedením své vlastní argumentace k náležitostem provedeného převodu, v podstatě sdílel jeho právní názor.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil jeho přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve věci samé a jako důvody dovolání označil vadu řízení s následkem nesprávného rozhodnutí a nesprávné právní posouzení věci. Dále uvedl, že „v žalobě namítal“ důvody neplatnosti kupní smlouvy, které měly spočívat v nedostatečné publikaci záměru obce o prodeji, v nesprávné ceně (nikoli cena v místě obvyklá), v chybějící doložce na kupní smlouvě a v okolnostech převodu v rozporu s dobrými mravy. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a současně i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání písemně vyjádřila. Trvala na svých dosavadních tvrzeních, považovala transakci účastníků za platnou a vyslovila pochybnosti o dovolacích tvrzeních protistrany, která jsou podle ní skutkovými otázkami. Žádala, aby dovolací soud žalobcovo dovolání odmítl.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (, ). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení , odst. 3 a dovolací důvody, které by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byly uplatněny podle , b)

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokládá se tedy, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení téhož soudu sp. zn. a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu sp. zn. , Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením

Právní otázku lze pokládat za nevyřešenou a splňující atribut zásadního právního významu, tj. mající judikatorní přesah, za předpokladu, že nejde o obvyklou aplikaci, resp. interpretaci určitého zákonného ustanovení a že obtížnost věci spočívá v jejím skutkovém základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , 604/2000, 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103, 111, 203). Právní otázka tedy postrádá judikatorní přesah, jestliže je příslušná zákonná úprava naprosto jednoznačná a nečiní v rozhodovací praxi žádné aplikační ani výkladové obtíže. Nutno tu podotknout, že Nejvyšší soud je vázán skutkovým základem věci zjištěným nižšími instancemi a není oprávněn – s výjimkou prokázání důvodů dovolání (tj. podle důvodů procesní povahy) – do něj jakkoli zasahovat případným prováděním dalších důkazů (viz Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. a kol.: . Komentář. C. H. Beck, 7. vydání, Praha 2006, zejména k ).

Také podle judikatury Ústavního soudu je zásadní právní význam meritorního rozhodnutí odvolacího soudu dán tím, že se toto rozhodnutí, resp. jím řešená právní otázka, odchyluje od ustálené judikatury nebo přináší judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech (usnesení Ústavního soudu sp. zn. , Sbírka nálezů a usnesení sv. 4, č. 19).

Jestliže dovolání není přípustné podle , nelze samostatně přezkoumávat tu jeho část, která případně směřuje do výroku či výroků odvolacího soudu o nákladech řízení (usnesení NS sp. zn. ).

Věcný obsah dovolání strany žalující nesplňuje výše citované zákonné a interpretační požadavky. Chybí jasné a přehledné vymezení právní otázky, z něhož by dovolací soud mohl vycházet při svém řešení konkrétního judikatorního problému. Zcela nedostatečná je argumentace za (případné) pomoci judikatury. Při tom textu dovolání, jenž je použit, by muselo dojít k prakticky úplnému dovolacímu přezkumu stran právního posouzení věci.

Nejvyšší soud navíc sdílí procesní názor protistrany, že dovolatel „rámcově“ předkládá k řešení nikoli právní aspekty věci, ale skutková tvrzení (či v důsledcích skutková zjištění). Otázky zveřejnění záměru obce, podkladů pro správnou výši kupní ceny a v neposlední řadě i skutečností, jež by vedly k případnému závěru o rozporu předmětného právního úkonu s dobrými mravy, jsou quaestiones iuris, nikoli facti.

Nižší instanci nelze vytknout pochybení po stránce hmotněprávního posouzení věci a stejně tak v procesních ohledech byla projednání věci věnována náležitá pozornost; ostatně napadá-li dovolatel též hodnocení důkazů nižšími instancemi ve smyslu , pak to je doménou jejich, nikoli předmětem dovolacího přezkumu.

Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalobce odmítl.

Úspěšné žalované vzniklo podle a právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Tyto náklady představovala odměna za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k dovolání. Výchozí sazba odměny tu činila 20.000,- Kč, a to podle ve znění , účinné pro dovolací řízení zahájená od 1. 9. 2006. Tuto výchozí částku však bylo nutné dvakrát krátit o polovinu, poněvadž v řízení byl protistranou učiněn jediný úkon a dovolání bylo odmítnuto (, , cit. vyhl.). Po této redukci představovala definitivní výše odměny za úkon částku 5.000,- Kč, a po přičtení 300,- Kč režijního paušálu činila konečná výše nákladů dovolacího řízení na straně žalované 5.300,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 28. ledna 2009

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.

předseda senátu