Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1608/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení původně částky 249.664,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že po skončení nájemního vztahu nevyklidil nebytové prostory a nadále je užíval, aniž hradil nájemné. Z důvodu částečného zpětvzetí žaloby Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 19. srpna 2004, č. j. -84, řízení do částky 154.297,- Kč zastavil a rozhodl o vrácení části soudního poplatku. Předmětem řízení zůstala částka 88.036,- Kč představující dlužné nájemné za období od 1. 7. 2001 do 21. 6. 2004 a kapitalizované příslušenství ve výši 7.331,- Kč.

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 2. června 2005, č. j. -150, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 88.036,- Kč (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 7.331,- Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III., IV. a V.). K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci  rozsudkem ze dne 29. března 2006, č. j. -196, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., III., IV. a V. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce, který je vlastníkem budovy čp. zapsané na LV č. pro katastrální území a obec Š. (dále jen „budova“, resp. „předmětná budova“), uzavřel dne 5. 2. 2001 se žalovaným  smlouvu o nájmu nebytových prostor nacházejících se v předmětné budově o  celkové výměře 38,10 m2 za sjednané nájemné 2.466,- Kč měsíčně. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 21. 12. 2005. Nájemní vztah byl ukončen výpovědí ze strany žalobce ke dni 30. 6. 2001 pro neplacení nájemného. Žalovaný i po tomto datu předmětné nebytové prostory nevyklidil, žalobci nepředal klíče a ponechal v nich své movité věci (prodejní pult, mrazáky, lednice). Nebytové prostory žalobci protokolárně předal až dne 21. 6. 2004.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný po skončení nájemního vztahu založeného podle , ve  znění v tu dobu platném, nebytové prostory v době od 1. 7. 2001 do 21. 6. 2004 (dále též „rozhodné období“) užíval bez právního důvodu a tím se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil ( a násl. , , v platném znění - dále jen „obč. zák.“). Nedůvodnou shledal námitku žalovaného, že po uvedeném datu fakticky nebytové prostory neužíval, nepodnikal v nich a tudíž ani nedosahoval zisku. Vyjádřil názor, že s nebytovými prostorami disponoval, neboť od nich měl klíče, které žalobci nepředal, a měl v nich umístěny své věci. Bezdůvodné obohacení vyčíslil částkou 88.036,- Kč s přihlédnutím k výši nájemného sjednaného ve smlouvě o nájmu ze dne 5. 2. 2001 a ke znaleckému posudku vypracovanému soudním znalcem Ing. J. D.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o , , v platném znění (dále jen „ “). Zásadní právní význam přisuzuje řešení otázky, zda se mohl bezdůvodně obohatit i v případě, že nebytové prostory, od nichž žalobci neodevzdal klíče, neužíval a nedocházel do nich. Poukazuje na okolnost, že klíče od bočního vchodu předmětné budovy žalobci předal již v dubnu 2001 a že žalobci nic nebránilo, aby nebytové prostory vyklidil sám, jeho věci uskladnil jinde a vyzval jej k jejich převzetí. Má zato, že bylo zcela na vůli žalobce, zda využije svého práva nakládat s nebytovými prostorami, aniž by čekal na protokolární předání klíčů. Žalovaný je přesvědčen, že se ve smyslu obč. zák. na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil, neboť mu nevznikl žádný majetkový prospěch (hodnota jeho majetku se v rozhodné době nezvýšila). Odvolacímu soudu vytkl, že neprovedl důkaz písemným stejnopisem předávacího protokolu ze dne 21. 6. 2004, jenž má v držení žalovaný. Z uvedených důvodů navrhl rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšími řízení.

Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou za splnění podmínky advokátního zastoupení ( a a 4 ). Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) se proto dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé je upravena v a c/

Podle nemůže být dovolání v dané věci přípustné, neboť napadeným rozhodnutím byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně ve věci vydal. Zbývá tedy přípustnost podle , podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmene b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle je přípustné pouze k řešení otázek právních, které se vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž výlučně důvod podle , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání podle je námitka žalovaného, že odvolací soud neprovedl jím navrhovaný důkaz, neboť je uplatněním dovolacího důvodu podle K vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám podle , a b/ a přihlíží dovolací soud pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Samy o sobě tyto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle nezakládají (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004). Tvrzená vada řízení nemůže být otázkou zásadního právního významu podle , jelikož nejde o otázku výkladu procesního práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena nebo je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. ); posouzení této otázky postrádá i potřebný judikatorní přesah.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle žalovaný zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu, že se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, i když nebytové prostory po skončení nájemního vztahu fakticky neužíval. Tato k dovolacímu přezkumu nastolená právní otázka však nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným a nezakládá tak přípustnost dovolání ve smyslu , neboť nejde o otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil.

Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (např. ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod označením C 2268/27, ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru  pod označením C 2702/30, ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2008, sp. zn. ) zaujal právní názor, že plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv nebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Příkladem plnění bez právního důvodu je užívání cizí věci (tedy i nebytového prostoru) bez smlouvy o nájmu či jiného titulu opravňujícího užívat cizí věc. V tom případě vzniká prospěch tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by se jeho majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat. Protože takový uživatel není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit, je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou (§ 458 odst. 1 obč. zák.). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nebytových prostor, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999 sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 53/2000). Z hlediska posouzení získání bezdůvodného obohacení užíváním (nebytových) prostor bez právního důvodu, případně na základě neplatné smlouvy není přitom významné, zda ten, komu bylo umožněno nebytové prostory užívat, toto oprávnění skutečně osobně realizoval, tedy zda a jakým způsobem užívání nebytových prostor konzumoval a zda držbu nebytových prostor majetkově zhodnocoval, jinými slovy, zda-li mu přinesla zisk.

V posuzovaném případě žalovaný po skončení nájemního vztahu nebytové prostory žalobci nepředal, měl k nim přístup (disponoval klíči, jež žalobci neodevzdal) a v rozhodném období v nich měl uskladněny své věci. Vykonával tak užívací právo, které by mu jinak příslušelo pouze z titulu platně uzavřené nájemní smlouvy. Tím, že za užívání nebytových prostor neplatil částky odpovídající obvyklému (tržnímu) nájemnému, nedošlo ke zmenšení jeho majetku, ač by se tak (placením nájemného) mělo stát. Tuto majetkovou hodnotu získával žalovaný na úkor žalobce, který nemohl do vyklizení a odevzdání nebytových prostor žalovaným s nimi nakládat (např. je pronajmout dalšímu nájemci za nájemné).

Jelikož se odvolací soud neodchýlil od konstantní judikatury dovolacího soudu ani od zásad, na nichž stojí skutková podstata bezdůvodného obohacení podle § 451 odst. 2 obč. zák., je jeho právní posouzení věci správné. Dovolání žalovaného tudíž směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto odmítl ( věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , za situace, kdy žalobce v této fázi řízení nevynaložil účelně žádné náklady s ohledem na věcný obsah jeho vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 9. prosince 2008

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu