Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1732/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 22. března 2002, č. j.  -37, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 199.500,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 22. 10. 2000 do zaplacení.

Usnesením ze dne 8. října 2002, č. j. -59, Krajský soud v Ostravě tento rozsudek zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Bruntále k dalšímu řízení. Učinil tak z důvodu nedostatku žalobních tvrzení, nepřezkoumatelnost rozsudku a pro nesplnění poučovací povinnosti podle a 4

Okresní soud v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. září 2005, č. j. -274, žalobu o zaplacení částky 199.500,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 22. 10. 2000 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a o znalečném. Vyšel ze zjištění, že žalovaný v období od 1. 10. do 21. 10. 2000 užíval bez právního důvodu nemovitosti žalobce - polní hnojiště na parcele č. st. 285 a jímku na parcele č. st. 286 v k. ú. M. K., ke skladování čistírenských kalů, přičemž za toto užívání žalobci nic nezaplatil. Soud prvního stupně primárně žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobce až na výjimku týkající se nároku na zaplacení 1.518,90,- Kč neunesl důkazní břemeno o výši bezdůvodného obohacení. Tuto částku, resp. částku 1.600,- Kč žalovaný žalobci zaslal ovšem ten mu ji vrátil s tím, že mu nic nedluží. I kdyby tímto způsobem nedošlo k zániku závazku, potom soud prvního stupně dovodil, že pohledávka ve výši 1.518,90 Kč zanikla započtením; žalobce totiž na základě neplatné nájemní smlouvy ze dne 15. 4. 1999 přijal od žalovaného 53.333,- Kč jako smluvní pokutu. K námitce žalobce, že pohledávka, kterou žalovaný z titulu neplatné smlouvy započítává, je promlčena, soud prvního stupně dodal, že obě pohledávky se střetly dne 16. 5. 2001, a proto nemohlo dojít k promlčení nároku žalovaného na vydání plnění z neplatné smlouvy (smluvní pokuty).

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. července 2006, č. j. -304, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. v zamítavé části ohledně částky 38.077,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 22. 10. 2000 do zaplacení a ve výrocích o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil jak se skutkovými, tak i právními závěry soudu prvního stupně.

V dovolání žalobce (dále též „dovolatel“) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolacímu soudu vytýká, že zamítl žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, přestože dospěl k závěru, že k získání bezdůvodného obohacení došlo. Zároveň nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení v situaci, kdy výše nároku závisela na úvaze soudu podle Vadu řízení dovolatel spatřuje v nedostatku řádného a přezkoumatelného odůvodnění „učiněných skutkových zjištění a právního posouzení věci odvolacím soudem“. Dovolávaje se práva na spravedlivý proces odvolacímu soudu vytýká, že nezjistil řádně skutkový stav věci, jestliže pouze odkázal na skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a pro účely odvolacího řízení je převzal. Má zato, že rozhodnutí odvolacího soudu postrádá právní posouzení věci, jestliže se tento soud omezil pouze na převzetí právních závěrů soudu prvního stupně.

Žalovaný obsahově navrhl odmítnutí dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle a c) O případ uvedený pod písm. b) se nejedná, přestože napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než ve svém dřívějším rozsudku. Odvolací soud totiž v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně zrušil pro nedostatek rozhodujících žalobních tvrzení, nepřezkoumatelnost rozsudku a pro nesplnění poučovací povinnosti podle a 4 , aniž vyslovil závazný právní názor, kterým by soud prvního stupně v dalším rozhodování usměrnil.

Přípustnost dovolání může být proto dána jen za podmínek uvedených v , podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že jeho přípustnost může být dána pouze naplněním dovolacího důvodu uvedeného v , jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Bez významu je tudíž námitka dovolatele, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod vymezený ], neboť rozhodnutí odvolacího soudu postrádá náležité odůvodnění. K vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám podle , a b) a přihlíží dovolací soud pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Samy o sobě tyto vady – i kdyby byly dány – přípustnost dovolání podle nezakládají (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004). Tvrzená vada řízení nemůže být otázkou zásadního právního významu podle , jelikož nejde o otázku výkladu procesního práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena nebo je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2006, sp. zn. ); nelze přehlédnout, že posouzení této otázky postrádá i potřebný judikatorní přesah.

Dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadně právně významné (a dovolání proti němu je proto přípustné) pro tvrzený rozpor s hmotným právem, který spatřuje v tom, že ačkoliv soud prvního stupně dospěl k závěru, že ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo, žaloba byla zamítnuta. Přehlíží ovšem, že rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na výkladu hmotného práva; žaloba byla prvořadě zamítnuta pro neunesení důkazního břemene, jež je důsledkem procesní odpovědnosti účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením větou první ) nebyla nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá (k tomu shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. února 2002, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, jako SJ 86/2002). Dovolatelem vymezená otázka tak nesplňuje kritéria

Protože dovoláním je napadán výslovně i rozsudečný výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, nezbylo, než zvažovat jeho přípustnost rovněž z hlediska ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení. Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, vždy povahu usnesení ( ve spojení s ), byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až 239 Přípustnost dovolání podle nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanoveními , 238a a není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle věty prvé a odmítnout.

Podle věty prvé, , a je žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [ ], stanovená podle bodu 4., , , a částkou 3.445,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle a 3 ve výši 300,- Kč. a částka 711,55Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , (  ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V  Brně dne 28. listopadu 2008

JUDr. Václav D u d a

předseda senátu