Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4452/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci žalobkyně K. M., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Bc. J. B., 2) Mgr. E. B., zastoupeným advokátem, a 3) Ing. A. D., CSc., o zrušení smíru, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. června 2007, č. j. -47, ve znění usnesení ze dne 20. června 2008, č. j. -61, a usnesení ze dne 23. září 2008, č. j. -64, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha-západ („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. listopadu 2006, č. j. -32, rozhodl, že „žaloba, že se usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. -22 ze dne 30. 3. 2006 zrušuje, se zamítá“. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je spoluvlastnicí ideální 1/2 pozemku p. č. 274/1 v katastrálním území Z. u P., kterou nabyla do spoluvlastnictví s Ing. A. D. – třetím žalovaným na základě kupní smlouvy z 12. 9. 2002. Třetí žalovaný uzavřel s prvním žalovaným a druhou žalovanou 28. 6. 2004 kupní smlouvou s právními účinky k 1. 7. 2004, kterou mimo jiné na ně převedl podíl ideální ¼ uvedeného pozemku, aniž by jej před tím písemně nabídl ke koupi žalobkyni jako spoluvlastnici. Tím porušil její předkupní právo. Žalobkyně žádala žalované J. a E. B., aby jí spoluvlastnický podíl na uvedeném pozemku nabídli podle („ObčZ“) ke koupi. Protože ti jí však neučinili žádnou nabídku, domáhala se svého práva žalobou o nahrazení projevu vůle podanou 12. 4. 2005 u Okresního soudu Praha-západ směřující proti nim, kde je věc vedená pod sp. zn. . Po podání výše uvedené žaloby uzavřeli žalovaní smír, který byl schválen usnesením téhož soudu z 30. 3. 2006, č. j. -22, na základě kterého se třetí žalovaný opět stal spoluvlastníkem ideální ¼ pozemku p. č. 274/1 původně převedeného na prvního žalovaného a druhou žalovanou. Žalobkyně, která v řízení o schválení smíru vystupovala jako vedlejší účastnice, s uzavřením smíru nesouhlasila. Domáhala se vydání rozsudku, kterým by soud zrušil usnesení Okresního soudu Praha-západ o schválení smíru. V jeho uzavření spatřovala obcházení zákona ze strany žalovaných, konkrétně a ObčZ, neboť smíru předcházela její žaloba, kterou uplatnila své předkupní právo. Namítala, že schválení smíru bylo i v rozporu s dobrými mravy ( ObčZ), neboť znamenalo, že již nemůže po žalovaných požadovat nabídnutí věci ke koupi za stejných podmínek, a tím smír zasáhl do jejích práv jako třetí osoby. Soud prvního stupně konstatoval, že žaloba na zrušení usnesení o schválení smíru zde plní funkci mimořádného opravného prostředku. Na základě výkladu a („OSŘ“) dospěl k závěru, že žalobu na zrušení smíru může podat pouze účastník smíru, kterému byla způsobena újma na jeho právech. Žalobkyně jako vedlejší účastnice v řízení o schválení smíru byla oprávněná činit všechny procesní úkony s výjimkou těch, které znamenají dispozici s řízením nebo s předmětem řízení a úkonů, které učinil účastník sám. Žalobkyně ve svém procesním postavení nemohla uzavřít smír a nemůže se tedy domáhat jeho zrušení. Soud uzavřel, že žalobkyně neměla aktivní legitimaci k podání této žaloby, a proto žalobu zamítl.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 20. června 2007, č. j. -47, ve znění usnesení ze dne 20. června 2008, č. j. -61, a usnesení ze dne 23. září 2008, č. j. -64, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně, byť vystupovala v řízení jako vedlejší účastnice, nebyla účastnicí smíru, neboť jej neuzavřela, není tedy oprávněná disponovat předmětem sporu a není aktivně legitimovaná k podání žaloby na zrušení usnesení o schválení smíru. K námitce žalobkyně uvedl, že žalobu na zrušení smíru nelze považovat za žalobu určovací podle , ale za žalobu, která plní funkci mimořádného opravného prostředku a z toho se pak odvíjí aktivní legitimace pouze účastníků smíru.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o a odst. 3 a uplatňuje dovolací důvody uvedené v . Žalobkyně přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to právní otázku existence aktivní legitimace u osoby odlišné od účastníků soudem schváleného prétorského smíru k podání žaloby na zrušení usnesení o schválení smíru za situace, kdy tato osoba byla schváleným smírem dotčena na svých právech. Žalobkyně má za to, že smír uzavřený mezi žalovanými byl soudem schválen v rozporu s ObčZ a obchází ustanovení a ObčZ. Soud tak úmyslně a nezákonně zasáhl do jejích práv plynoucích z předkupního práva. Žalovaní porušili její předkupní právo, a proto poté, co nereagovali na její nabídku koupě, se domáhala svého práva soudní cestou. První žalovaný a druhá žalovaná jako účastníci řízení věděli, že uzavřením smíru zasáhnou do jejího práva, do práva třetí osoby, a rovněž to věděl třetí žalovaný, který v uvedeném řízení vypovídal jako svědek. Návrh na schválení smíru byl podán s úmyslem obcházet zákon. Rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně, kterými byl zamítnut její návrh na zrušení schváleného soudního smíru spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Své závěry o nedostatku aktivní legitimace opřeli o . Závěry, že návrh na zrušení usnesení o schválení smíru může podat pouze účastník smíru, však z uvedeného ustanovení nelze dovodit. Ustanovení stanoví jedinou podmínku, která musí být splněna, a tou je rozpor s hmotným právem a tato podmínka byla splněna. nikde neuvádí, že návrh na zrušení usnesení může podat jen účastník řízení, jak je tomu např. u odvolání apod. Proto tento návrh může podat i třetí osoba, prokáže-li, že tímto smírem byla dotčena ve svých právech. Žalobkyně v této souvislosti poukazuje na svůj názor, uplatněný již v předcházejícím řízení, že se jedná o určovací žalobu (byť speciální), pro kterou je nutné analogicky použít . Svůj naléhavý právní zájem spatřuje v tom, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejích práv takovým způsobem, že se následkem tohoto smíru nemůže úspěšně domáhat svého majetkového práva. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné. Za otázku, která z napadeného rozsudku činí rozhodnutí po právní stránce zásadní a pro jejíž řešení připustil dovolání, považuje dovolací soud vymezení osob oprávněných podat žalobu na zrušení usnesení o schválení smíru ( ).

Dovolací soud již v rozsudku ze dne 12. srpna 2008, sp. zn. , vyslovil, že usnesení o schválení soudního smíru zavazuje jen účastníky smíru (viz též ve spojení s věta první ) a žalobu na zrušení usnesení o schválení smíru podle může podat jen účastník smíru (viz např. . Komentář. Praha : C. H. Beck, 6. vydání, díl I., s. 333, dále např. Stavinohová, J., Hlavsa, P.: Civilní proces a organizace soudnictví. Brno, 2003, Masarykova universita a nakladatelství Doplněk, s. 314), nikoliv tedy vedlejší účastník.

„Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení“ ( ). Z doslovného výkladu tohoto ustanovení se podává, že tyto účinky se nevztahují na vedlejší účastníky, což konstatuje i 7. vydání citovaného komentáře, díl I., s. 734. Na dovolatelku se tak účinky právní moci rozhodnutí o schválení smíru nevztahují, a proto není důvod k tomu, aby měla možnost takové účinky odstranit žalobou o zrušení smíru. Jestliže by jí hmotněprávním úkonem, který je obsahem smíru, byla způsobena újma, mohla by se dovolávat ochrany v samostatném řízení, ve kterém by soud ve vztahu k ní nebyl usnesením o schválení smíru vázán.

Lze též odkázat na věcně správné důvody, pro které žalobu zamítly soudy v nalézacím řízení. Dovolací soud, vázán obsahem podaného dovolání a přezkoumávaných rozhodnutí, se již nemohl zabývat otázkou, zda je dohoda, ve které účastníci smlouvy postižené relativní neplatností uvedli své vzájemné vztahy do stavu předcházejícího uzavření vadné dohody, v rozporu se zákonem.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v písm. tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v , a b) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelka nebyla úspěšná a žalovaným takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měli právo ( , , ), nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. listopadu 2008

JUDr. Jiří S p á č i l , CSc.

předseda senátu