Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 36/2023-119

                                                                                                                        KSPH 36 INS XY           75 ICm XY29 ICdo 36/2023-119

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a)   J. H., narozeného XY, a b) V. H., narozené XY, obou bytem XY, proti žalovaným 1) TP Insolvence, v. o. s., se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 281/7, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 03 29 66 36, jako insolvenčnímu správci dlužnice V. H., a 2) Hlista & Pril, v. o. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29 05 90 54, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. H., o určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů (dlužníků), vedené u Krajského soudu  v  Praze pod sp. zn. 75 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci  žalobkyně b), vedené u Krajského soudu v Praze pod   sp.  zn.  KSPH  36 INS  XY, o dovolání žalobkyně b), zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v Praze, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2022, č. j. 75 ICm XY, 106 VSPH XY ( XY), takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 26. dubna 2022, č. j. 75 ICm XY zamítl žalobu, kterou se žalobci [a) J. H. a b) V. H. (dále jen „dlužník“ a „dlužnice)] domáhali vůči žalovaným [1) Ing. Jiřímu Krejčiříkovi, jako (původnímu) insolvenčnímu správci dlužnice a 2) Hlista & Pril, v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka] určení neplatnosti právního jednání – dohody o vypořádání zaniklého společného jmění dlužníků (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 28. listopadu 2022, č. j. 75 ICm XY, 106 VSPH XY ( XY), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

Přitom šlo o v pořadí druhá rozhodnutí soudů nižších stupňů, když usnesení ze dne 9. dubna 2020, č. j. 75 ICm XY, jímž insolvenční soud odmítl žalobu jako podanou neoprávněnými osobami [ , o úpadku a   způsobech jeho řešení ( )], zrušil Vrchní soud v  Praze usnesením ze dne 27. října 2021, č. j. 75 ICm XY, 103 VSPH XY ( XY), uzavíraje, že právní úprava obsažená v ustanovení není na poměry podané žaloby použitelná, přičemž insolvenční soud měl o žalobě rozhodnout rozsudkem.

Soudy nižších stupňů vyšly (ve vazbě na obsah insolvenčního spisu) z toho, že:

1)  Usnesením ze dne 15. listopadu 2018, č. j. XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice, prohlásil konkurs na její majetek a ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Josefa Neskusila, LL.M.; usnesením ze dne 9. dubna 2019, č. j. XY, insolvenční soud (mimo jiné) potvrdil rozhodnutí schůze věřitelů ze dne 28. března 2019, kterým byl jmenovaný odvolán z funkce a novým insolvenčním správcem byl jmenován Ing. Jiří Krejčiřík; usnesením ze dne 25. června 2020, č. j. XY, insolvenční soud (mimo jiné) odvolal Ing. Jiřího Krejčiříka z funkce a novým insolvenčním správcem jmenoval prvního žalovaného.

2)  Usnesením ze dne 19. listopadu 2018, č. j. , insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil společnost CURATORES v. o. s.; usnesením ze dne 14. února 2019, č. j. , insolvenční soud (mimo jiné) potvrdil rozhodnutí schůze věřitelů ze dne 14. února 2019, kterým byla výše označená společnost odvolána z funkce a novým insolvenčním správcem byl jmenován druhý žalovaný.

3)  Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 24. října 2019 (B-322) původní insolvenční správce dlužnice (Ing. Jiří Krejčiřík) navrhl, aby insolvenční soud schválil dohodu o vypořádání společného jmění dlužnice a dlužníka, kterou dne 22. října 2019 uzavřeli insolvenční správci obou dlužníků se souhlasem zástupců věřitelů obou dlužníků (dále též jen „dohoda o vypořádání společného jmění dlužníků“). Současně poukázal na závěry obsažené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2016, č. j. XY [správně „č. j. 54 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY)“], podle nichž v poměrech, kdy byl prohlášen konkurs na majetek obou manželů, nelze užít ustanovení (ve znění účinném k 15. listopadu 2018 a k 19. listopadu 2018).

4) Usnesením ze dne 27. února 2020, č. j. XY, XY, které nabylo téhož dne právní moci, insolvenční soud schválil dohodu o vypořádání společného jmění dlužníků, jejíž písemné vyhotovení tvoří přílohu usnesení.

Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení , a g), a odst. 2 písm. a), , a (ve znění účinném do 31. května 2019, pro věc rozhodném) a z ustanovení věty první a odst. 3, a a 4 , (dále jen „ “) – především konstatoval, že ustanovení nezakládá věcnou legitimaci k podání žaloby, neboť pouze vymezuje okruh sporů, na něž dopadá procesní režim incidenčních sporů ( až ), mezi něž patří i projednávaná věc, neboť jejím předmětem je určení podle ustanovení .

Dále zdůraznil, že dohoda o vypořádání společného jmění dlužníků byla schválena insolvenčním soudem (usnesením ze dne 27. února 2020), které nabylo právní moci a má účinky pravomocného rozsudku; proto je závazná i pro soudy ve smyslu ustanovení a „její odklizení“ by bylo možno realizovat pouze žalobou na její zrušení podle ustanovení Z povahy věci však plyne, že takovou žalobu nemůže podat nikdo jiný než účastníci řízení, v němž došlo ke schválení smíru (v poměrech dané věci insolvenční správci obou dlužníků a nikoli žalobci). Přitom žalobcům nesvědčí (ani) naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť „vyhověním žalobě by nebyly odstraněny účinky usnesení, jímž byla dohoda schválena“. Za daného stavu tak nelze ve věci „posuzovat“ obsah dohody; bezvýznamná je rovněž argumentace dlužníků ohledně předlužení jejich společného jmění a nutnosti postupovat podle ustanovení .

Konečně se odvolací soud ztotožnil i se závěrem insolvenčního soudu, podle něhož byl (původní) insolvenční správce dlužnice (Ing. Jiří Krejčiřík) oprávněn uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění dlužníků [skutečnost, že měl pozastavenou funkci insolvenčního správce podle ustanovení , o insolvenčních správcích, mu nebránila v tom, aby vykonával funkci insolvenčního správce v řízeních, v nichž již byl ustanoven].

Proti rozsudku odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které má za přípustné (posuzováno podle obsahu dovolání) k řešení právní otázky, zda byla povinna domáhat se zrušení usnesení, jímž insolvenční soud schválil dohodu o vypořádání společného jmění dlužníků, které je (podle jejího názoru) „nejenom neplatné, ale je i neúčinné“, když nebylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku v souladu se zákonem;  nesplňuje  tak „náležitosti veřejné y a není závazné vůči všem účastníkům insolvenčního řízení a vůči tzv. třetím osobám“ [viz „usnesení“ Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2013, sp. zn. (správně jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 1/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 1/2014“)].

Dovolatelka je přesvědčena, že se mohla domáhat (určení) neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění dlužníků, kterou byla dotčena na svých právech, „v samostatném incidenčním řízení“ ( a ), když „soudní rozhodnutí a soudní písemnosti, které byly vydány v rámci insolvenčního řízení sp. zn. XY po datu 19. září 2018, nejsou opatřeny dostatečnou úrovní elektronického podpisu, a proto je nelze považovat za veřejné listiny“. Žalovaní tak nejsou „v postavení“ insolvenčních správců, jimž by příslušelo oprávnění disponovat s její majetkovou podstatou, v důsledku čehož „je zde zcela zásadní důvod pro určení neplatnosti a neúčinnosti usnesení ze dne 27. února 2020“, kterého se domáhá žalobou podanou v této věci.

Dále dovolatelka (pro úplnost) konstatuje, že na základě „neplatně uzavřené dohody“ nemohlo dojít „k záměně prvního žalovaného tzv. ex lege“ (z Ing. Jiřího Krejčiříka na TP Insolvence, v. o. s.).

Konečně poukazuje na skutečnost, že se Ing. Jiří Krejčiřík stal k 31. červenci 2019 ohlášeným společníkem společnosti AAA INSOLVENCE OK v. o. s., pročež nadále nemohl vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzická osoba.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.

První žalovaný považuje dovolání „za nepřípustné, nedůvodné a obstrukční“; přitom poukazuje na závěry  „usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. XY“ [správně jde o rozsudek ze dne 14. listopadu 2022, č. j. 80 ICm XY, -171 ( XY)].

Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění; vzhledem k době rozhodnutí o úpadku dlužníků (15. listopadu 2018 a 19. listopadu 2018) je dále rozhodný ve znění účinném do 31. května 2019.

Dovolání je přípustné podle ustanovení k řešení právní otázky dovolatelkou otevřené, týkající se (ne)důvodnosti žaloby o určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění dlužníků, dosud Nejvyšším soudem v daných skutkových poměrech nezodpovězené.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.

Podle ustanovení incidenčnímu spory jsou (…) c) spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, (…) g) spory o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem.

Podle ustanovení prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela; byl-li vznik společného jmění dlužníka a jeho manžela vyhrazen ke dni zániku manželství, má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manželství (odstavec 1). Po prohlášení konkursu se provede vypořádání společného jmění manželů, které a) zaniklo podle odstavce 1, b) do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno, nebo c) bylo zúženo smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlášení konkursu nebylo vypořádáno (odstavec 2).

Podle ustanovení prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu. Dohody o vypořádání společného jmění manželů uzavřené dlužníkem po prohlášení konkursu jsou neplatné.

Podle ustanovení dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená insolvenčním správcem je účinná, jakmile ji schválí insolvenční soud (odstavec 1). Insolvenční soud dohodu o vypořádání společného jmění manželů neschválí,   je-li v rozporu s právními předpisy nebo jestliže s ní nesouhlasí věřitelský výbor (odstavec 2). Insolvenčním soudem schválená dohoda o vypořádání společného jmění manželů má účinky pravomocného rozsudku. Pro zrušení rozhodnutí o schválení dohody platí obdobně ustanovení o zrušení usnesení o schválení smíru (odstavec 3).

Podle ustanovení rozhodnutí o tom, zda schvaluje dohodu o vypořádání společného jmění manželů, doručuje insolvenční soud účastníkům dohody a věřitelskému výboru, a to zvlášť (odstavec 1). Proti rozhodnutí o schválení dohody o vypořádání společného jmění manželů není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí, kterým insolvenční soud tuto dohodu neschválí, se mohou odvolat jen účastníci dohody (odstavec 2).

Podle ustanovení , nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty.

 Obecně ke zrušení rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení dohody o vypořádání společného jmění manželů ( ).

Za stavu, kdy je dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená insolvenčním správcem (popř. insolvenčními správci) účinná okamžikem, kdy ji schválí (usnesením) insolvenční soud ( ), a kdy má insolvenčním soudem schválená dohoda o vypořádání společného jmění manželů účinky pravomocného rozsudku ( věta první ), lze usnesení o schválení takové dohody napadnout (jen) návrhem (žalobou) na jeho zrušení ( věta druhá ). Takový návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o jejím schválení a (insolvenční) soud může usnesení o schválení dohody o vypořádání společného jmění manželů zrušit, je-li tato dohoda neplatná podle hmotného práva ( věta druhá  a třetí ); vyvolaný spor není incidenčním sporem (nejde o žádný ze sporů určených ustanovením ). K tomu srov. v literatuře též Sprinz, P., Jirmásek, T., Řeháček, O., Vrba, M., Zoubek, H. a kol. . Komentář. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021.

K obsahu smíru a povaze usnesení soudu o schválení smíru ( ) srov. např. stanovisko občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 11. listopadu 1986, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 16/1987 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z jehož závěrů Nejvyšší soud i nadále vychází (viz rozsudek ze dne 24. června 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. , a rozsudek ze dne 22. září 2021, sp. zn. , uveřejněné pod čísly 22/2016, 87/2020 a 56/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek ze dne 28. prosince 2022, sen. zn. ). K tomu, že žalobu na zrušení usnesení o schválení smíru mohou podat jen účastníci smíru, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. (ve spojení s usnesením Ústavního soudu  ze  dne  29. února 2008,  sp.  zn. ), jakož i důvody rozsudků   Nejvyššího soudu ze  dne  6.  listopadu 2008, sp. zn. , a ze dne 13. ledna 2022, sp. zn. .

K rozdílu mezi „přiměřenou“ a „obdobnou“ aplikací právní normy srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 139/2002 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2022, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 9/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

 K povaze žaloby v projednávané věci.

Jelikož (žalobou vymezeným) předmětem řízení v dané věci byl požadavek žalobců, aby soud rozhodl, že dohoda o vypořádání společného jmění dlužníků je neplatná, je zřejmé, že nešlo (nemohlo jít) ani o spor předvídaný ustanovením větou druhou (žalobci se nedomáhají zrušení usnesení, jímž insolvenční soud schválil takovou dohodu), ani  o incidenční spor podle ustanovení 159 odst. 1 písm. c) , když předmětem řízení není vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela (dlužníků).

Skutečnost, že (výslovně) nepojmenovává (a neupravuje) spor zahájený žalobou o neplatnost dohody o vypořádání společného jmění manželů, však nebrání tomu, aby takový spor, jenž se zjevně týká majetku dlužnice (dlužníků), byl považován za incidenční spor podle ustanovení .

Ani při tomto právním posouzení však nemohli být žalobci v řízení úspěšní, když ( výslovně určeným) předpokladem pro to, aby mohlo být vyhověno žalobě podle , je existence naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení. Přitom existenci naléhavého právního zájmu v tomto směru vylučuje samotná skutečnost, že požadovaným určením by nebyly odstraněny účinky pravomocného usnesení, jímž insolvenční soud schválil dohodu o vypořádání společného jmění dlužníků.

Argumentace dovolatelky ohledně „neplatnosti“ a „neúčinnosti“ usnesení, jímž insolvenční soud schválil dohodu o vypořádání společného jmění dlužníků, je nepřípadná již proto, že: a) označené usnesení bylo řádně zveřejněno v insolvenčním rejstříku v rámci obou insolvenčních řízení a doručeno zvlášť osobám, o nichž tak stanoví [ostatně, zvlášť a v písemné (tj. nikoli jen elektronické) podobě bylo doručeno též oběma žalobcům], a b) výhrady týkající se nedostatku „elektronického podpisu“ usnesení (řádně) zveřejněného v insolvenčním rejstříku jsou v poměrech projednávané věci (z hlediska výsledku dovolacího řízení) právně nevýznamné. Vzhledem k odlišnostem ve skutkovém stavu je nepřípadný rovněž poukaz dovolatelky na závěry obsažené v R 1/2014 (v tamních poměrech nebyl originál rozhodnutí soudcem podepsán).

 K oprávnění insolvenčních správců dlužníků, jejichž úpadek je řešen konkursem, uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění dlužníků, srov. výslovnou úpravu obsaženou v ustanoveních , a , jakož i důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sen. zn. , a ze dne 12. listopadu 2021, sp. zn. , uveřejněných pod čísly 131/2019 a 71/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

K důsledkům změny v osobě insolvenčního správce dlužnice (odvolání Ing. Jiřího Krejčiříka z funkce a jmenování TP Insolvence, v. o. s. novým insolvenčním správcem) v průběhu řízení před insolvenčním soudem na účastenství v tomto řízení, srov. např. obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 64/2017, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. , dle kterých ke změně v osobě insolvenčního správce soud přihlédne při označení účastníků v záhlaví rozhodnutí, aniž by o takové změně musel jakkoli rozhodovat.

 Konečně Nejvyšší soud doplňuje, že jeho judikatura je ustálena (i) v závěru, podle něhož skutečnost, že insolvenčnímu správci byla pozastavena činnost ve smyslu ustanovení zákona o insolvenčních správcích, není sama o sobě důvodem pro jeho odvolání z funkce ve smyslu . K tomu srov. např. usnesení ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž se Nejvyšší soud přihlásil k závěrům obsaženým v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 133/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost právního posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, Nejvyšší soud (při absenci vad řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ‒ ), dovolání zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání žalobkyně b) Nejvyšší soud zamítl, a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v případě prvního žalovaného sestávají z paušální náhrady ve výši 300,- Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu), za vyjádření k dovolání (ze dne 21. února 2023). Druhému žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 30. 5. 2023

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu