Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1270/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce I. Č., nar., bytem v , zastoupeného JUDr. V. M., advokátem se sídlem v , proti žalovaným 1) P. B., akciová společnost se sídlem v , 2) S., spol. s r. o. se sídlem v , zastoupené JUDr. L. Č., advokátem se sídlem v , 3) Ing. J. K., nar., bytem v , zastoupenému JUDr. V. L., advokátem se sídlem v , 4) Ing. M. V., nar., bytem v , zastoupenému JUDr. V. L., advokátem se sídlem v , o 489.740,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. října 2005, č. j. -194, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi prvou, třetím a čtvrtým žalovanými a žalobcem nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. října 2005, č. j. -194, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne              26. ledna 2004, č. j. -142, v části, jíž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 489.740,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 1. 8. 1995 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce jako objednatel a žalovaní jako zhotovitelé uzavřeli dne 29. 4. 1994 smlouvu o dílo č., jejímž předmětem byla „příprava, výstavba a dodávka díla, to je bytu, garáže, vč. spol. prostorů domu do osobního vlastnictví objednatele a zajištění provozu a údržby bytového domu s integrovanými funkcemi v B. – L. na K. ulici“. Požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení s předáním díla do 30. 11. 1994 shodně se soudem prvního stupně nepovažoval za důvodný, neboť předmětná smlouva je neplatná pro nemožnost plnění; proto je neplatné ujednání o smluvní pokutě. Uzavřel, že způsobilým předmětem smlouvy o dílo nemůže být jednotlivě určený byt či společné prostory, jež jsou považovány až do doby vydání kolaudačního rozhodnutí pouze za součást stavby, nemohou být oddělitelné ani samostatně zhotovitelné. Mimo tohoto primárního závěru odvolací soud zároveň přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že ujednání o smluvní pokutě je neurčité.

Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z (dále jen „“). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, zda byt může být způsobilým předmětem smlouvy o dílo. Není srozuměn se závěry, že nebyla sjednána povinnost žalovaných předat žalobci dílo do 30. 11. 1994 a že dohoda o ceně díla (od níž se odvíjí výše smluvní pokuty) je neurčitá. Odvolací soud navíc řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož toleroval soudu prvního stupně nerespektování závazného právního názoru vyjádřeného v usnesení odvolacího soudu ze dne 28. března 2001, č. j. -83. S tímto odůvodněním navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Prvá žalovaná navrhla dovolaní jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout.

Druhá žalovaná s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2004, č. j. -238, a ze dne 17. října 2005, č. j. -323, nepovažuje napadené rozhodnutí odvolacího soudu - z pohledu dovolatelem vymezených právních otázek - za rozhodnutí, jež by bylo zásadně právně významné.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona                                         (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. ), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř“).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Dovolání, které není přípustné podle (zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. srpna 1998,  č. j. -57, byl sice usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2001, č. j. -83, zrušen, avšak rozsudkem ze dne 26. ledna 2004, č. j. -142, rozhodl soud prvního stupně v rozsahu částky 489.740,-Kč s příslušenstvím shodně jako v původním rozsudku, tj. žalobu zamítl), neshledává dovolací soud přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.

Ze znění vyplývá, že dovolání podle něj je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu, jímž lze vznést námitku, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy zpochybnit skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel [srov. výslovné znění , omezující tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle a b) ]. Proto musí dovolací soud při řešení otázky, zda má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn odvolacím soudem. Už v rozsudku ze dne 29. října 1999,                                      sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek                        pod č. R 73/2000, vyslovil Nejvyšší soud ČR názor, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně  v rozsudku ze dne                         31. října 2001, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, uvedl dovolací soud, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci. Z pohledu této judikatury, od níž nemá dovolací soud důvodu se odchýlit ani v tomto případě, se jeví výhrada žalobce ke způsobu, jakým soudy obou stupňů vykládaly obsah smlouvy z 29. 4. 1994 (zjišťovaly existenci dohody o předání díla do 30. 11. 1994 a dohody o ceně díla), nikoli jako námitka zpochybňující právní posouzení věci, nýbrž jako uplatnění dovolacího důvodu, který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, čili dovolacího důvodu uvedeného v Ten ovšem, jak už bylo uvedeno, přípustnost dovolání podle založit nemůže.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovoláním zpochybněnou právní otázku, zda předmětem smlouvy o dílo může být zhotovení bytu, zodpověděl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 9. března 2004, sp. zn. , publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 2649, sešit 29, ročník 2004, v němž dospěl k závěru, že jestliže předmětem smlouvy o dílo bylo zhotovení bytu a garáže včetně společných prostor domu, které by nebyly oddělitelnou částí domu, pak by nemohlo být takové dílo samostatně zhotovitelné, neboť součást věci ve smyslu § 120 odst. 1 obč. zák. nemůže být sama předmětem právních vztahů. V případě, že neoddělitelná součást věci se stane předmětem právního vztahu, stává se plnění takového předmětu právního vztahu (smlouvy) plněním nemožným, s dopadem na neplatnost tohoto právního úkonu ve smyslu § 37 odst. 2 obč. zák. Přípustnost dovolání k řešení této otázky nemůže být proto založena.

Z hlediska přípustnosti dovolání podle nemůže být významná ani námitka žalobce, že odvolací soud řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož toleroval soudu prvního stupně nerespektování závazného právního názoru vyjádřeného v usnesení odvolacího soudu ze dne 28. března 2001, č. j. -83, neboť je uplatněním dovolacího důvodu podle K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží totiž dovolací soud ve smyslu věty druhé jen v případě, je-li dovolání přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 28. února 2008,                              sp. zn. ). I kdyby tvrzená vada řízení byla dána, na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá (nejde bezprostředně o výklad procesního předpisu, tedy o spor o procesní právo); otázka této vady nemůže tudíž splňovat kritéria ve smyslu a není způsobilá založit přípustnost dovolání podle

Žalobce sice v dovolání uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení, avšak podle obsahu dovolání ( ) žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnil. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Proto dovolacímu soudu nezbylo, než je podle věty prvé a odmítnout.

Podle věty prvé, , a je žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit druhé žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [ ve znění platném do 31. 8. 2006], stanovená podle ., , a ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. ) částkou 7.500,- Kč a paušální částka náhrady výdajů podle a 3 ve shora citovaném znění ve výši 75,- Kč a částka 1.439,25 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty (  ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Prvé žalované, třetímu a čtvrtému žalovaným v tomto řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měli právo, nevznikly.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. října 2008

JUDr. Václav D u d a

předseda senátu