Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4734/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců: a) B. S., b) T. K c) F. K., zastoupených advokátem, za účasti 1) B. S., zastoupené advokátem, 2) P. f. ČR, 3) S. m. B., o znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání zúčastněné osoby 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 5. 4. 2007, č.j. -224, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Účastnice B. S. je povinna zaplatit na nákladech dovolacího řízení každému ze žalobců 1.183,- Kč k rukám jejich právního zástupce, do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z dalších účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

A. Předchozí průběh řízení

Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad B., rozhodlo dne 16. 9. 2003 pod č.j. 3239/92/28-RBD,RN tak, že paní B. S. (dále jen „zúčastněná osoba č. 1“) je vlastnicí zemědělských pozemků p.č. 890/4, 885/3 a 886/2, všech v k.ú. H. H. v B. (dále jen „předmětné pozemky“), zatímco žalobci vlastníky předmětných pozemků nejsou, neboť své nároky uplatnili opožděně, a proto jim zanikly.

Žalobci se následně domáhali, aby soud nahradil rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu tak, že žalobci a zúčastněná osoba č. 1) jsou vlastníky předmětných pozemků rovným dílem, tj. každý z 1/4.

Městský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 27. 4. 2005, č. j. -130, žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že P. K., otec žalobců a manžel zúčastněné osoby č. 1), splnil podmínky podle něhož je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, který ztratil majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci

a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa […], neprovinil se proti československému státu a nabyl zpět občanství […] dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, a jehož majetek […] přešel na stát. Dále dospěl k závěru, že vzhledem k úmrtí P. K. bez závěti jsou oprávněnými osobami ve smyslu , o půdě, jeho děti a manžel, všichni rovným dílem, tj. jednak zúčastněná osoba č. 1) jako manželka zemřelého a dále žalobci a) a b) (dcera a syn zemřelého). Naproti tomu žalobce c), syn zemřelého, oprávněnou osobou není, neboť v období rozhodném pro uplatnění nároku nesplňoval podmínku státního občanství ( ), které nabyl teprve 20. 10. 1999. Konečně soud prvního stupně dovodil, že z původně oprávněných osob jen zúčastněná osoba č. 1) uplatnila svůj nárok v zákonné lhůtě podle věty první , ve znění novely č. : „Oprávněná osoba, která nebyla trvale žijící na území České republiky k 31. prosinci 1992 a tedy nebyla k tomuto dni oprávněnou osobou, může uplatnit nároky podle tohoto zákona do 15. července 1996.“ Naproti tomu žalobci a) a b), jakož i žalobce c), uplatnili své nároky opožděně až 9. 8. 1996, a proto jim bez dalšího zanikly.

K odvolání žalobců Krajský soud v Brně svým rozsudkem z 5. 4. 2007, č. j. -228, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobci i zúčastněná osoba č. 1) jsou spoluvlastníky předmětných pozemků, a to každý z jedné čtvrtiny. V odůvodnění odvolací soud uvedl, že otci žalobců P. K. byly předmětné pozemky konfiskovány podle dekretu č. 12/1945 Sb. jako německý majetek, přičemž následně podle zákona č. 128/1946 Sb. získal nárok na odškodnění, jehož neuspokojením vznikl restituční nárok podle , ve znění novely č. : „Oprávněnou osobou je dále státní občan České republiky, který pozbyl majetek […] v období od 29. září 1938 do 8. května 1945

a vznikly mu majetkové nároky podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb.,

o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody […], nebo podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a jiných zásahů do majetku vzcházejících, avšak tento majetek nebyl oprávněné osobě vrácen, ani nebyla podle těchto předpisů odškodněna, ač podle nich odškodněna měla být […].“ Uvedený nárok přitom podléhá nikoli lhůtě do 15. července 1996 (kterou žalobci nedodrželi), nýbrž lhůtě výhodnější, plynoucí z , ve znění novely č. : „Osoba oprávněná podle může uplatnit právo na vydání nemovitosti podle tohoto zákona nejpozději do 30. června 2001.“ Podle odvolacího soudu má speciální restituční titul podle zákona

č. přednost před restitučními tituly podle zákona o půdě. Jelikož všichni žalobci uplatnili svůj restituční nárok před koncem lhůty podle , ve znění novely č. , tedy před 30. 6. 2001, přičemž uvedená lhůta je relevantní i přes uplatnění nároků ještě před účinností novely č. , která tuto delší lhůtu zavedla, a protože v uvedené lhůtě mohl restituční nárok uplatnit i žalobce c), který nabyl občanství k 20. 10. 1999, odvolací soud uzavřel, že restituční nároky žalobcům nejen vznikly, ale byly jimi i řádně uplatněny.

B. Dovolání a vyjádření k němu

Proti rozsudku odvolacího soudu podala zúčastněná osoba č. 1) dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ), ve kterém namítala zánik restitučního nároku žalobců podle , neboť žalobci jej opomenuli uplatnit včas a řádně v prekluzívní lhůtě do 15. 7. 1996 ( ), došlo-li k vyvlastnění majetku ex lege ke dni účinnosti dekretu č. 12/1945 Sb. Podle dovolatelky je konfiskace z období nacistické nesvobody od 29. 9. 1938 do 8. 5. 1945 ve smyslu § 1 dekretu č. 5/1945 Sb. neplatná, a proto nelze použít , ve znění novely č. , který předpokládá konfiskaci, a tím ani výhodnější lhůtu do 30. 6. 2001.

Konečně dovolatelka uplatnila v dodatku z 13. 12. 2007 – tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty ( ), která začala běžet ode dne doručení rozsudku odvolacího soudu dovolatelce, tj. od 23. 5. 2007 – dovolací námitky, k nimž pro jejich opožděnost dovolací soud nemůže přihlížet, a to z úřední povinnosti (srov. např. usnesení NS ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. ).

Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že , ve znění novely č. , nestanovil počáteční datum lhůty pro uplatnění nároku a že žalobci svůj nárok řádně uplatnili před jejím koncem, tedy dnem 30. 6. 2001. Dále žalobci uvedli, že otec žalobců P. K. získal osvědčení o české státní příslušnosti, požádal o výjimku z dekretu č. 12/1945 Sb. a rovněž se proti jeho použití soudně ohradil, avšak vzhledem k nástupu totalitního komunistického režimu nebyly z důvodu politického, rasového a třídního pronásledování jeho apelace vyslyšeny.

Dne 22. 5. 2008 podali žalobci dodatečné vyjádření k dovolání, v němž polemizují s právními názory uvedenými v dodatku k dovolání ze dne 13. 12. 2007. Podle žalobců se pozbytím majetku v době nacistické nesvobody ve smyslu , ve znění novely č. , rozumí faktické pozbytí majetku bez ohledu na to, zda bylo pozdějšími právními předpisy prohlášeno za neplatné, zvláště když o vrácení majetku bylo třeba požádat.

Zúčastněná osoba č. 3), S. m. B., ve svém vyjádření ponechalo rozhodnutí o dovolání na zvážení soudu.

C. Přípustnost dovolání

Dovolací soud nejprve zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (srov. ), řádně zastoupenou advokátem, že splňuje formální obsahové znaky předepsané a opírá se o způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle

Dovolání je přípustné podle , neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně.

D. Důvodnost dovolání

Dovolání není důvodné.

Námitka zániku restitučního nároku žalobců prekluzí již ke dni 15. 7. 1996.

S uvedenou námitkou se dovolací soud vypořádal již ve svém rozsudku z 15. 1. 2008, sp. zn. , v němž uvedl, že žalobci mohli uplatnit svůj nárok:

a) podle zákona o půdě ve spojení s (tedy ve lhůtě do 9. 8. 1996); nebo b) podle zákona o půdě ve spojení s ve znění novely č. (tedy ve lhůtě do 30. 6. 2001). Jinými slovy, pokud žalobci neuplatnili svůj nárok způsobem ad a), nic jim nebránilo jej uplatnit způsobem ad b), což i učinili podáním z 9. 8. 1996, tj. před 30. 6. 2001 (srov. nález Ústavního soudu z 24. 3. 1998, sp. zn. , N 40/10, podle něhož „k řádnému uplatnění výzvy může dojít před účinností zákona“).

Konkrétně dovolací soud v rozsudku z 15. 1. 2008, sp. zn. , uvedl, že „byly mj. rozšířeny skutkové podstaty, tvořící právní důvod pro vydání zemědělského majetku oprávněným osobám, a to postupem podle zákona o půdě. Ostatně již z názvu tohoto zákona vyplývá, že upravuje některé otázky související se zákonem o půdě - mimo novou skutkovou podstatu vydání zemědělského majetku osobám, které jej pozbyly podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení majetku Němců, Maďarů, .... , státním občanům, kteří se neprovinili proti československému státu, jsou to např. otázky kompetence státních orgánů při provádění zákona o půdě. Jde tedy o normu, která spolu se zákonem o půdě tvoří jednolitý celek, a nejde tedy ve vztahu k zákonu o půdě o skutečně zvláštní normu. Z toho vyplývá, že se ani nevylučuje využití restitučních důvodů podle obou zákonů, pokud jsou dány. Tak např. i v dané věci by bylo možno skutkové okolnosti podřadit pod více restitučních důvodů, pokud k přechodu na stát došlo na základě neoprávněného použití dekretu č. 12/1945 Sb., které by mohlo být posuzováno jako politická persekuce nebo postup porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody ve smyslu zákona o půdě, a současně jako konfiskace, na niž se vztahuje U majetku židovských občanů, jimž nebyl vrácen majetek zabraný jim v době nesvobody německými okupanty, což je právě daný případ, pak přistupuje další restituční důvod podle tohoto zákona v platném znění. Dovolací soud z toho dovozuje, že pro uplatnění nároku na vydání zemědělských pozemků postačuje, pokud k němu došlo před uplynutím lhůty podle zákona o půdě, kterou je v důsledku , kterým se mění a doplňuje , ... , a , ... , den 9. 8. 1996, nebo den 30. 6. 2001 podle , ve znění platném v době rozhodování soudu. Protože ze spisu pozemkového úřadu vyplývá, že žalobci uplatnili nárok na vydání předmětných pozemků 9. 8. 1996, stalo se tak před uplynutím propadných lhůt, a jejich nárok, jinak nesporný, do doby uplatnění u pozemkového úřadu nezanikl.“

Námitka neplatnosti konfiskace vykonané v období nacistické nesvobody, a tím i neaplikovatelnosti , ve znění novely č.

Uvedenou námitkou dovolatelka ve své podstatě eliminuje účinky ustanovení novelizovaného , který upravuje nově okruh oprávněných osob na ty osoby, které pozbyly majetek v období od 29. září 1938 do 8. května 1945

a jimž „vznikly majetkové nároky podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., […] nebo podle [navazujícího] zákona č. 128/1946 Sb.“, neboť dovozuje nemožnost naplnit nutný předpoklad citovaného ustanovení, tj. pozbytí majetku v období od 29. září 1938 do 8. května 1945, a to s poukazem na § 1 odst. 1 dekretu č. 5/1945 Sb., který prohlašuje taková pozbytí za neplatná, došlo-li k nim „pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce“. Předeslaný závěr nemůže obstát i proto, že zbavuje , ve znění novely č. , jeho smyslu a účelu, a to v rozporu se samotným zákonem, který již ve svém názvu počítá se zmírněním křivd způsobených holocaustem a dále v rozporu s § 1 citované novely, v němž se vymezuje věcná působnost novely na majetkové křivdy utrpěné odnětím majetku „v důsledku převodů a přechodů vlastnického práva, které byly prohlášeny za neplatné dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. nebo zákonem č. 128/1946 Sb.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů věcně správný, a proto Nejvyšší soud bez jednání

( ) dovolání zamítl ( věta před středníkem ).

Dovolatelka je s ohledem na výsledek dovolacího řízení povinna nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení, tedy jednak odměnu zástupci za jeden jeho úkon (podání písemného vyjádření) a dále jeho paušální náhradu hotových výdajů (srov.

a 2 ). Základní sazba za podání vyjádření činí 5.000,- Kč ( ); v důsledku zastupování více účastníků ( ) se základní sazba zvýší o 30 %, tj. na částku 6.500,- Kč; tato částka se vzhledem k učinění jen jediného právního úkonu ( ) zkrátí na polovinu, tj. na 3.250,- Kč. K posledně uvedené částce za podání vyjádření se přičte paušální náhrada hotových výdajů ( ), tj. 300,- Kč, čímž vznikne výsledná výše náhrady 3.550,- Kč, tj. 1.183,- Kč každému ze tří účastníků. Ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 21. října 2008

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu