Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3967/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.1.2003 sp. zn. bylo v trestní věci obžalovaného M. M. rozhodnuto, že se podle ustanovení § 80 odst.1 věty třetí trestního řádu ukládá obraz autora V. Š. pod názvem \"S.\", namalovaný malířskou technikou olej na plátně o rozměrech 59,8 x 82,2 cm do úschovy Okresního soudu v Ostravě. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že obraz vydal orgánům činným v trestním řízení ve smyslu ustanovení § 78 trestního řádu J. R., že si na něj činí nároky rovněž žalobce a žalovaný a že je tu pochybnost, komu z nich má být vydán.

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 6.3.2003 proti J. R. a žalovanému domáhal, aby jim bylo uloženo souhlasit s vydáním uvedeného obrazu žalobci. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že mu obraz byl vydán podle dohodou o vydání věci ze dne 4.6.1992 povinnou osobou S. n. g. a že v důsledku \"trestného jednání\" M. M. se obraz \"ocitl ve faktickém držení J. R., který jej posléze vydal Policii ČR\". Protože trestnou činností M. M. žalobce nemohl, i kdyby s ním obžalovaný jakkoliv nakládal, \"nikdy pozbýt vlastnického práva k předmětnému obrazu\", má právo na vydání obrazu se soudní úschovy.

Okresní soud v Ostravě - poté, co řízení vůči žalovanému usnesením ze dne 23.6.2005 č.j. -66 vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí a co řízení vůči J. R. usnesením ze dne 14.10.2005 č.j. -79, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2006 č.j. -95, z důvodu místní příslušnosti postoupil Městskému soudu v Brně - usnesením ze dne 14.10.2005 č.j. -12 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Dospěl k závěru, že na území České republiky není vůči žalovanému ve smyslu ustanovení věty první, a místně příslušný soud a že proto soudy České republiky nemají podle ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) pravomoc k projednání a rozhodnutí této věci; řízení proto muselo být zastaveno.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31.7.2006 č.j. -52 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že ve věci nelze aplikovat Nařízení Rady (ES) ze dne 22.12.2000 č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.5.2004, kdy vstoupila v platnost Smlouva o přistoupení České republiky a dalších zemí k Evropské unii, odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně v tom, že žalobce \"v rámci žaloby neuvedl takové skutečnosti, které by umožňovaly přijmout závěr o existenci místně příslušného soudu na území České republiky\", a že tedy není dána pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci. Žalovaný je státním občanem R. a na území Č. r. nebydlí, nepracuje a ani se nezdržuje. Místní příslušnost soudu nelze podle názoru odvolacího soudu úspěšně dovozovat ani z ustanovení , neboť žalobu o nahrazení projevu vůle nelze - na rozdíl např. od \"situace, kdy předmětem řízení je určení vlastnického práva k movité věci\" - ani při extenzivním výkladu hodnotit jako žalobu, kterou by bylo uplatněno majetkové právo.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že spor o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy \"je zajisté sporem majetkovým\", neboť právo k obrazu V. Š. uplatňuje nejen žalobce, ale i žalovaný a J. R., při jejím projednávání a rozhodnutí budou posuzována všechna jejich skutečná nebo \"údajná\" majetková práva a majetkem se rozumí \"nejen věci (movité i nemovité), nýbrž i pohledávky a další práva hodnoty ocenitelné penězi\". Místní příslušnost soudů tedy lze určit podle ustanovení a ve věci je dána pravomoc soudů České republiky. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání (, věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

V projednávané věci se žalobce (v postavení přihlašovatele) domáhá proti žalovanému (dalšímu přihlašovateli) a J. R. (v postavení příjemce), aby jim soud uložil souhlasit s vydáním obrazu V. Š. \"S.\", uloženého podle ustanovení § 80 odst.1 věty třetí trestního řádu do úschovy soudu orgánem činným v trestním řízení žalobci. Poté, co usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 23.6.2005 č.j. -66 byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí, probíhají vůči žalovanému a J. R. samostatná řízení.

Vzhledem k době zahájení řízení nelze otázku příslušnosti a pravomoci soudů řešit podle Nařízení Rady (ES) ze dne 22.12.2000 č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí, a k tomu, že příslušnost a pravomoc soudů není upravena ani Smlouvou mezi Č. s. r. a R. r. ze dne 10.11.1961 o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a právních informacích, publikované pod č. 9/1963 Sb., soudy správně řešily otázku pravomoci soudů České republiky v projednávané věci podle , o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení , o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů je pravomoc českých soudů v majetkových sporech dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost.

K řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak ( ); je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka ( ). Vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v ustanovení , jsou k řízení příslušné soudy uvedené v Namísto obecného soudu, popřípadě soudu uvedeného v ustanovení , jsou k řízení příslušné soudy uvedené v Proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek ( ). Proti zahraniční osobě lze podat žalobu i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její podnik nebo organizační složka jejího podniku ( ).

V ustanovení [nyní ] se uvádí, že namísto obecného soudu, popřípadě soudu uvedeného v ustanovení , je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je místo plnění, jde-li o řízení o úschovách; jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je k řízení o úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení. Tímto ustanovením se však řídí - jak vyplývá z jeho znění - pouze místní příslušnost v řízení o úschovách a nikoliv také v řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá, aby byl nahrazen souhlas s vydáním předmětu úschovy, který byl odepřen ( ); místní příslušnost soudů k řízení o takové žalobě je proto třeba posuzovat podle shodně jako místní příslušnost k řízení o jiných žalobách, která se neřídí ustanovením

S názorem odvolacího soudu, podle kterého nemůže být místní příslušnost k řízení o žalobě na uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy založena podle ustanovení , dovolací soud nesouhlasí.

\"Majetkem\" se podle ustálené judikatury rozumějí jednak věci (movité i nemovité), jednak pohledávky a další práva a hodnoty ocenitelné penězi (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2000 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 2 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001). Pro závěr, zda bylo u soudu uplatněno právo k majetku (majetkové právo), není sám o sobě významný předepsaný procesní způsob uplatnění práva u soudu. O uplatnění majetkového práva jde vždy, sleduje-li žalobce nebo jiný navrhovatel svým podáním zahájení řízení u soudu, jehož výsledek se týká (může dotýkat) jeho majetku.

Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy ( ) představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy - řečeno jinak - komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy. Není přitom podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě \"nahrazení projevu vůle\"; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný \"je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy\" žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku, uloženého nebo složeného do úschovy soudu. Požaduje-li tedy žalobce svou žalobou, aby žalovanému, pro jehož nesouhlas mu bylo (původně) odepřeno vydání předmětu úschovy, bylo (nyní) rozsudkem uloženo, že je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobci, uplatnil tím - v souladu s předepsanou procesní formou - své právo k majetku a tedy majetkové právo ve smyslu ustanovení

Vzhledem k tomu, že žalovaný si činí nárok na předmět úschovy, uložené na základě usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.1.2003 sp. zn. u Okresního soudu v Ostravě, a že tedy má v České republice (tento) majetek, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že k projednávané věci je založena místní příslušnost soudu podle ustanovení a pravomoc českých soudů podle ustanovení , o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů; podle ustanovení a ustanovení , o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů se tedy zakládá pravomoc soudů České republiky také v řízení o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli ( ), byla-li úschova složena (uložena) u soudu České republiky.

Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil ( část věty za středníkem ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část první věty za středníkem ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. října 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu