Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3To 4/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Napadeným usnesením rozhodl Krajský soud v Ostravě dle § 80 odst. 1 tr. ř. o vydání obrazu autora V.Š. pod názvem „Slovensko 1937“, jenž se t.č. nachází v depozitu státního zastupitelství Krajského státního zastupitelství v Ostravě, JUDr. PhDr. J.B. s odůvodněním, že v rámci provedeného dokazování v trestní věci obžalovaného M.M., stíhaného pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr. zák., jehož se měl mj. dle obžaloby dopustit i ve vztahu k tomuto obrazu, bylo nepochybně prokázáno, že předmětný obraz byl v rámci restitučního řízení vydán oprávněnému poškozenému JUDr. PhDr. B. Dle názoru soudu prvého stupně o vlastnictví JUDr. B. k obrazu nebyly zjištěny žádné pochybnosti, když bylo prokázáno, že obžalovaný M.M. obraz převzal společně s dalšími obrazy po předchozí dohodě od poškozeného, za účelem jeho prodeje, avšak peníze za prodaný obraz poškozenému nepředal a samotný obraz později nevrátil. Obžalovaný pak měl disponovat obrazem, jenž získal do své moci trestnou činností. S poukazem na obsah výpovědí svědků R., Mgr. A. a Dr. R. i nespecifikované listinné důkazy konstatoval, že svědek J.R., jenž v souladu s ustanovením § 78 tr. ř. vydal předmětný obraz orgánům činným v přípravném řízení a v rámci výslechu u hlavního líčení nepotvrdil podání žaloby osobou, uplatňující své vlastnické právo k předmětnému obrazu. Z těchto důvodů pak nalézací soud dospěl k závěru, že nejsou pochybnosti o vlastnictví obrazu poškozeným JUDr. B.

Usnesení napadl řádně a včas podanou stížností J.R., přičemž tomuto vytkl, že vycházelo z chybně zjištěného skutkového stavu ve vztahu k vlastnictví předmětného obrazu. Poukazoval na skutečnost, že obraz je majetkem JUDr. I.R., bytem Rakousko Y. 1, od něhož obraz převzal, na základě smlouvy o zprostředkování aukčního prodeje. Na žádost tento 28. 4. 1998 vydal policejním orgánům Policie ČR, Místní oddělení Praha 1 a v průběhu řízení několikrát žádal o jeho vrácení, přičemž orgány činnými v trestním řízení mu nebylo vyhověno a poukazoval na doloženou smlouvu o zprostředkování aukčního prodeje tohoto obrazu z 11. 3. 1998. Namítl, že dosud provedeným řízením nebylo vyvráceno, že vlastníkem obrazu je JUDr. I.R., který mu obraz svěřil do aukce a namítal, že předmětný obraz měl být vrácen tomu, kdo jej pro účely trestního řízení vydal, tedy buď přímo vlastníku JUDr. I.R., či jemu, který jej fyzicky předával a měl k tomuto právo držby z titulu převzetí obrazu do aukčního prodeje. Za této situace navrhl, aby stížnostní soud napadené usnesení změnil tak, že předmětný obraz se vydává JUDr. I.R., případně jemu samotnému.

Z podnětu podané stížnosti přezkoumal Vrchní soud v Olomouci, jako soud stížnostní, z hlediska ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř., zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení, jakož i správnost postupu řízení, které jeho vydání předcházelo a shledal, byť částečně z jiných, než namítaných důvodů, podanou stížnost důvodnou.

V prvé řadě je třeba konstatovat, že ustanovení § 80 odst. 1 tr. ř. upravuje postup orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s vydanými či odňatými věcmi v rámci trestního řízení dle § 78, 79 tr. ř. tak, že není-li věci, která byla podle § 78 tr. ř. vydána nebo podle § 79 tr. ř. odňata, k dalšímu řízení už třeba, a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržena, bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí.

S ohledem na to, že z obsahu spisu vyplývá, že osobou, která vydala předmětný obraz orgánům činným v trestním řízení, byl právě stěžovatel, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat J.R. za osobu, jíž se usnesení přímo dotýká, a proto je oprávněný k podání stížnosti do výše uvedeného usnesení.

Z obsahu spisu dále vyplývají následující skutečnosti. V průběhu trestního řízení dne 28. 4. 1998 J.R., v souladu s ustanovením § 78 tr. ř., vydal obraz Václava Špály Krajina ze Slovenska 1937 (č. l. 24), jenž je dále zadokumentován i na fotografii v souvislosti se znaleckým posudkem (č. l. 96). Z výpovědi svědka J.R., Mgr. H.A. a Dr. I.R. (č. l. 189, 141 a 148) vyplývá, že obraz měl být obžalovaným v nezjištěné době v průběhu r. 1992, prostřednictvím J.R. a H.A., prodán rakouskému státnímu příslušníku Dr. I.R., přičemž neměl být nikdy vyvezen z území České republiky. Dne 11. 3. 1998 došlo k uzavření smlouvy o zprostředkování aukčního prodeje (č. l. 261), na základě níž Dr. I.R. svěřil zprostředkovateli společnosti A. C. Brno, s. r. o., zastoupené J.R., několik obrazů, mezi nimiž i předmětný obraz Václava Špály k prodeji v aukci. V souvislosti s touto aukcí pak byl obraz při policejním šetření objeven J.R. vydán. Z obsahu vyjádření jednotlivých výše uvedených svědků je zřejmé, že fakticky není k dispozici žádný konkrétní doklad, potvrzující průběh prodeje obrazu Dr. I.R., když ze zprávy A. C. Brno, s. r. o. (č. l. 612) vyplývá, že jednotlivé smlouvy a doklady této firmy do r. 1996 byly skartovány.

Z obsahu jednotlivých shromážděných důkazních prostředků, zejména výpovědi poškozeného JUDr. B., dohody o vydání věci Slovenskou národní galerií jednotlivých uměleckých předmětů JUDr. B. (č. l. 326, 328), je zřejmé, že v rámci restitučního řízení byl obraz vydán dne 4. 6. 1992 poškozenému JUDr. J.B. a tento jej společně s dalšími pak svěřil obžalovanému k zajištění jeho prodeje.

Nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pod čj. – 704, ze dne 10. 9. 2002, byl obžalovaný M.M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle , odst. 4 tr. zák. ve znění , jehož se měl dopustit v souvislosti s převzetím obrazů od JUDr. J.B., jejíž část měl poskytnout jako zástavu za úvěr a další obrazy (66 kusů), mezi nimiž je uveden i předmětný obraz Václava Špály „Slovensko 1937,“ pak měl prodat či jiným nezjištěným způsobem s tímto naložit a z dohodnuté kupní ceny obrazů ve výši nejméně 2.560.000,- Kč, měl předat JUDr. B. po částech toliko 1.050.000,- Kč a zbytek finanční hotovosti si měl ponechat pro svoji potřebu. V průběhu trestního řízení jak J.R. (č. l. 263), tak poškozený JUDr. J.B., prostřednictvím zmocněnce JUDr. B.L. (č. l. 297) a naposledy dne 30. 12. 2000 (č. l. 489), požádali o vydání tohoto obrazu, jenž byl po dobu trestního řízení předán do depozita Krajského státního zastupitelství v Ostravě (č. l. 476) s ohledem na skutečnost, že byli zjištěni dvě osoby uplatňující své právo k obrazu a nebylo možno rozhodnout o vrácení věci.

Z obsahu ustanovení § 80 tr. ř. je zřejmé, že věc, jež byla vydána, či odňata, které k dalšímu řízení již není třeba, když současně je zřejmé, že nebylo rozhodnuto soudem prvého stupně o propadnutí věci ani zabrání věci, se vrátí tomu, kdo ji vydal (případně komu byla odňata). V případě, že uplatňuje právo k věci jiná osoba, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Právem takovéto osoby na věc je nutno rozumět nejenom právo vlastnické, ale i zástavní, půjčitele či vypůjčitele i právo oprávněného držitele (viz komentář trestního řádu str. 494 Beck 4. vydání). Jestliže právo k věci uplatňuje více osob, je nezbytné v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 tr. ř., jako předběžnou otázku vyřešit, zda osoba, která uplatňuje právo na vydání věci, toto právo skutečně má a zda o právu na věc není pochyb. Jestliže tuto otázku nelze jednoznačně vyřešit, je nezbytné postupovat dle § 80 odst. 1 věta třetí tr. ř. stanovící, že při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Z citované zákonné úpravy jsou tedy patrné tři různé alternativy, jak je možné rozhodnout o věci vydané nebo odňaté podle § 78a § 79 tr. ř., pokud ji k dalšímu řízení už není třeba a nepřichází v úvahu její propadnutí či zabrání. Vzájemný vztah těchto alternativ je takový, že se postupně vylučují.

Podle názoru Vrchního soudu v Olomouci, podpořeného rozsáhlou judikaturou a četnou trestně právní teorií (viz rozhodnutí Sr 77/2000, Ús 130/1998, Ús 54/99, komentář trestního řádu), nelze rozhodnout o vydání věci jedné osobě, ač právo vůči věci uplatňuje i osoba další a orgán činný v trestním řízení nemůže sám postupem § 80 odst. 1 tr. ř. odstraňovat existující pochybnosti o právu na věc a provádět dokazování, zaměřené jen na tuto otázku, jestliže takovéto pochybnosti nemají právní význam z hlediska trestní odpovědnosti obžalovaného a jejich objasňování by přesahovalo potřeby trestního stíhání. V konkrétním případě je zřejmé, že v podstatné míře právě skutečnost objasnění dohody mezi poškozenými JUDr. J.B. a obžalovaným M. o prodeji obrazu a uskutečnění tohoto prodeje a případného nesplnění závazku z dohody vyplývající, od níž se může odvíjet rozhodnutí o právu k obrazu, je předmětem důkazního řízení. Ze samotného obsahu odůvodnění usnesení, tak i z dosud nepravomocného rozsudku, jenž byl napadnut odvoláním, směřujícím ve prospěch obžalovaného, je ovšem zřejmé, že průběh prodeje obrazů, včetně obrazu Václava Špály „Slovensko 1937“, zejména s ohledem na absenci výpovědi obžalovaného, jenž byl až doposud stíhán jako uprchlý a nedostatky v dalším dokazování, nebyl spolehlivě objasněn (zejména v té skutečnosti, zda předmětem trestního jednání měly být obrazy či finanční prostředky za něž byly dále prodány). Za takové situace je nutno mít významné pochybnosti o jednoznačném prokázaném právu osob, jež požadují vydaní věci a uplatňované právo J.R. nebylo možno pominout.

Z těchto důvodů bylo nutno shledat rozhodnutí soudu prvého stupně nesprávným, a proto bylo napadené usnesení z podnětu podané stížnosti dle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušeno a současně sám rozhodl v souladu s ustanovením § 80 odst. 1 věta třetí tr. ř. tak, že obraz Václava Špály „Slovensko 1937“, specifikovaný ve výroku usnesení, se ukládá do soudní úschovy Okresního soudu v Ostravě. Současně se osoby, jež na věc činí nárok, upozorňují, aby uplatnily toto právo v řízení ve věcech občanskoprávních .

Při samotném rozhodnutí o stanovení příslušného soudu, u něhož bude věc uložena do úschovy, je nutno vycházet jak z ustanovení obč. soudního řádu a stran příslušnosti pak zejména z ustanovení a ustanovení a násl. obč. soudního řádu. Podle nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Je tedy zřejmé, že věcně příslušný je soud na úrovni soudu okresního. V dané věci nebyl podán návrh účastníka, nelze vycházet z ustanovení při stanovení místní příslušnosti obecného soudu. Taktéž další ustanovení obč. soudního řádu jednoznačně místní příslušnost v daném případě nestanoví, a proto je nutno vycházet z ustanovení písm. 1) , jež stanoví, že na místo obecného soudu, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je místo plnění, jde-li o řízení o úschovách; jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je k řízení o úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení. Místem plnění pak je nutno rozumět podle povahy věci místo, kde byla věc vydána nebo odňata, případně i takové místo, kde se v době, jež předchází podání návrhu na úschovu, případně samotné rozhodnutí o uložení věci do úschovy podle tr. ř., nachází (ve shodě s tímto názorem je i publikované výkladové stanovisko NSS ČR č. 7/95). Za takovéto situace proto Vrchní soud v Olomouci stanovil za analogického použití ustanovení mezi, na výběr možnými, místně příslušnými soudy; Okresní soud v Ostravě, v jehož obvodu se v současné době předmětný obraz v depozitu Krajského státního zastupitelství v Ostravě nachází, zejména s ohledem na skutečnost, že se jedná o hodnotné umělecké dílo a lze předpokládat, že manipulace s touto věcí a zajištění jejího bezpečí bude jednodušší . Dále je třeba upozornit, že další způsob nakládání s věcí, svěřené do úschovy, upravuje ustanovení – 109 jednacího řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy (vyhl. č. ) a ustanovení a násl. kancelářského řádu a připouští i možnost movitou věc, jež se nehodí k úschově v kovové skříni soudu ani k úschově u banky, její převzetí a uložení u schovatele (v úvahu přichází patrně některé muzeum či galerie, u nichž by bylo bezpečí obrazu zajištěno). S ohledem na tyto skutečnosti proto Vrchní soud v Olomouci rozhodl tak, jak je ve výroku usnesení uvedeno.