Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1701/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2007, č. j. -253, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby soud vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví manželů („BSM“) - účastníků řízení, neboť se po rozvodu svého manželství 8. 3. 1995 na majetkovém vypořádání nedohodli.

Obvodní soud pro Prahu 4 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. října 2004, č. j. -172, ve znění opravného usnesení ze dne 18. října 2005, č. j. -196, rozhodl a jmenovitě specifikoval, které movité věci ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků připadnou do výlučného vlastnictví žalobce a které do výlučného vlastnictví žalované, s tím, že „hodnota těchto věcí, které připadnou každému z účastníků činí 10.000,- Kč“. Dále rozhodl, že „do výlučného vlastnictví žalobce dále připadne hodnota členského podílu k družstevnímu bytu spojeného s nájmem bytu o velikosti 3+1 lodžie s příslušenstvím ve čtvrtém podlaží domu čp. 1791 v P. ke dni 21. 12. 1998 ve výši 1.673.610,- Kč“, a že „žalovaný zaplatí žalobkyni na vyrovnání jejího podílu 818.805,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že v rozvodem zaniklém BSM se nacházely jednak movité věci v celkové hodnotě 20.000,- Kč, vypořádat bylo též třeba hodnotu členského podílu v bytovém družstvu. Ohledně družstevního bytu soud vyšel z rozsudku tamního obvodního soudu ze dne 23. října 1998, sp. zn. , který zrušil právo společného nájmu účastníky a jeho nájemcem se stal žalobce, který v něm bydlel s dětmi. Soudní znalec určil cenu neobsazeného bytu ke dni rozhodování o zrušení společného nájmu ve výši 1,637.610,- Kč a cenu bytu obsazeného částkou 540.110,- Kč. Soud vyšel z první částky, neboť skutečnost, že byt byl obsazen jedním z účastníků, nebylo možno při vypořádání BSM zohlednit. Vzhledem k tomu, že polovina obvyklé ceny členského podílu předmětného bytu činila 818.805,- Kč, uložil soud žalobci tuto částku žalobkyni uhradit na vyrovnání jejího podílu z BSM.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 21. února 2007, č. j. -253, změnil rozsudek soudu prvního stupně „jen tak, že hodnota členského podílu k družstevnímu bytu činí 2,247.650,- Kč a že žalobce zaplatí žalované částku 1,123.825,- Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, jinak se potvrzuje“. Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a ve výroku o nákladech státu, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud s přihlédnutím k rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. a s konstatováním, že pro účely vypořádání BSM je nutno vycházet v součinnosti se znalcem z příslušného oboru z ceny obvyklé, to je z ceny, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout, uzavřel, že soud prvního stupně postupoval správně. Doplnil však dokazování aktualizací znaleckého ocenění, neboť po rozhodnutí soudu prvního stupně nabyla účinnosti nová oceňovací vyhláška; dospěl k závěru, že hodnota členského podílu v daném případě činila 2,247.650,- Kč a žalobce proto zavázal zaplatit žalované jako vypořádací podíl 1,123.825,- Kč. Uzavřel, že pokud by takto nepostupoval, došlo by k porušení pravidla rovnosti podílů stanoveného v („ObčZ“) před novelou provedenou , neboť by došlo ke zvýhodnění toho z manželů, který se stal výlučným členem bytového družstva a jediným nájemcem družstevního bytu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání; tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Uvádí, že v roce 1996 podal návrh na vypořádání BSM. Soud však současně rozhodl, a to bez návrhu, že se žalobce stává jediným uživatelem družstevního bytu; rozhodl tak proto, že žalovaná opustila rodinu s dvěma nezletilými dětmi, o něž nejevila zájem a ty byly svěřeny do jeho péče. Majetek v BSM představovaly movité věci v hodnotě 20.000,- Kč a členský podíl v bytovém družstvu, u něhož žalobce navrhoval, aby cena majetkového práva byla stanovena ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství, s přihlédnutím ke stavu bytu, jeho tehdejším rozměrům, tedy bez jeho zhodnocení a rozšíření, k němuž došlo později. Soud však o ceně majetkového práva k bytu rozhodl až po 12 letech a poté, co byl pro odvolací řízení vypracován nový znalecký posudek s cenou stanovenou podle nové oceňovací vyhlášky platné pro rok 2007. V této souvislosti dovolatel poukazuje na to, že si soud nový znalecký posudek vyžádal bez jeho vědomí a bez možnosti se k němu vyjádřit; jeho právními zástupci byl doručen jen deset dní před rozhodnutím odvolacího soudu. K samotnému rozhodnutí odvolacího soudu namítá, že „určuje, že sporné majetkové právo má hodnotu stejnou (to je předmětný byt) jako by mělo i v případě, že by nedošlo k předcházejícímu rozhodnutí soudu, jako by toto rozhodnutí nemělo žádný význam a dokonce, ačkoliv toto rozhodnutí bylo vydáno s ohledem na nezletilé děti, které byly a musely být svěřeny do péče žalobce, jako by toto rozhodnutí mělo mít pro žalobce, jemuž byly děti svěřeny a tak i pro ně samotné, negativní dopad. Soud tedy rozhodl, jako by podmínky pro stanovení ceny byly stejné, jako u běžně stanovené ceny, ačkoliv tomu tak není, neboť v důsledku předcházejícího rozhodnutí soudu, kterým byl konečně určen uživatel - nájemce předmětného bytu, s nímž je majetkové právo spojováno, a cena bytu měla být posuzována jako cena bytu obsazeného nájemcem“. Nebylo přihlédnuto k tomu, že žalovaná opustila rodinu a péče o děti zůstala na žalobci.

K závěru soudu, že žalobce „nemůže zvýhodňovat“, poukazuje dovolatel na to, že rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným po 12 letech, je jednoznačně zvýhodněna žalovaná, které přes opuštění dětí a nepodílení se na jejich výchově, přiznává polovinu plné hodnoty bytu, ač byt má soudem určeného nájemce a cena takového bytu na trhu by tedy měla odpovídat ceně bytu nabízeného s nájemcem. Navrhuje, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítá, z hlediska specifikace přípustnosti a důvodů dovolání, jeho zmatečnost; dovolatel dovozuje přípustnost dovolání ve smyslu („OSŘ“), není však zřejmé, v čem ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje otázku zásadního právního významu. Posouzení věci odvolacím soudem žalovaná považuje za zcela správné. Připomínky k otázce stanovení hodnoty členského podílu družstevního bytu žalobce uplatnil již v řízení před odvolacím soudem a ten se s nimi dostatečně vypořádal. K invektivám osobního rázu se žalovaná odmítá vyjadřovat. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v a b) a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně částečně změnil v neprospěch dovolatele, a to ohledně částky, kterou má dovolatel vyplatit žalované na vyrovnání podílů; v této části je dovolání přípustné. Propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustné zkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení (R 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož součástí je i hodnota členského podílu, nelze při stanovení její výše vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu. Jde o hodnotu, jejíž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout (rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. ). Při stanovení obvyklé ceny je třeba vycházet z toho, jaká by byla (tržní) hodnota vypořádávaného členského podílu v době rozhodování soudu, kdyby byl ve stavu, v jakém byl v době zániku společného členství bývalých manželů v družstvu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne dne 15. února 2005, sp. zn. , www.nsoud.cz, obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2001, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí NS č. C 334 a další rozhodnutí). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2005, sp. zn. , Právní rozhledy 2005, č. 19, se uvádí: „Skutečnost, že v družstevním bytě, jehož uživatelem se jako člen družstva stal jeden z bývalých manželů – bezpodílových spoluvlastníků – bydlí spolu s tímto uživatelem nezletilé děti bývalých manželů, nemá vliv na ocenění hodnoty členských práv a povinností pro účely vypořádání BSM“.

Z hlediska uvedené judikatury nelze odvolacímu soudu vytýkat, že stanovil pro účely vypořádání BSM hodnotu členského podílu ke dni rozhodování. Průtahy v řízení nemohou mít vliv na obsah rozhodnutí; event. nároky z nich vyplývající lze uplatnit podle zvláštního předpisu.

Při vypořádání BSM se vychází z toho, že podíly obou manželů jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společných věcí. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti (§ 150 ObčZ).

Kritéria uvedená v § 150 ObčZ je třeba použít i při rozhodování o vypořádání hodnoty členského podílu v bytovém družstvu, prováděnému v rámci vypořádání BSM soudem. Proto je třeba zabývat se námitkou, že jde o vypořádání vadné, neboť nebyla zohledněna skutečnost, že žalovaná opustila rodinu a žalobce musel sám pečovat o děti. Tuto námitku žalobce uplatnil již v odvolání, odvolací soud však na ni nereagoval.

Podle soud uvede v odůvodnění rozsudku podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil (k tomu srov. ustanovení ukládající soudu hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přitom přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci). Jednotlivé prokázané skutečnosti (skutková zjištění) je tedy třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci, který stručně a výstižně vyjadřuje zjištěný skutkový stav věci ( ), který je rozhodný pro právní posouzení věci. Postrádá-li odůvodnění rozsudku náležitosti uvedené v , jde o rozsudek nepřezkoumatelný a řízení je tak zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu . To platí i pro přezkoumávaný rozsudek odvolacího soudu, který se s uvedenou odvolací námitkou nijak nevypořádal.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 ). Věcné námitky proti znaleckému posudku vypracovanému v odvolacím řízení může žalobce uplatnit v dalším řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. září 2008

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu