Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4115/2011

22

Cdo 4115/2011

R O Z S U D E K

L. T.

, bytem v O., zastoupené JUDr. Alešem Vídenským, advokátem se sídlem v Ostravě–Moravské Ostravě, Sokolská 22, proti žalovaným

1) A. M.

, a

2)

J. M.

, oběma bytem v M., zastoupeným JUDr. Vilémem Urbišem, advokátem se sídlem v Bruntále, E. Beneše 21, o ochranu pokojného stavu, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. ledna 2011, č. j. -148, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem uvedeným shora potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. června 2007, č. j. -91, kterým byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně obnovit pokojný stav tak, že umožní žalobkyni průchod a průjezd přes pozemek v katastrálním území M. B. za účelem jejího přístupu a příjezdu k objektu na pozemku a k zahradě na pozemku v katastrálním území M. B. Současně vyslovil, že tento rozsudek nahrazuje rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru správního a legislativního, ze dne 2. 2. 2005 KUOK/845/05/OSL-P/328, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu M. B. č. j. 2823/2003/OMp/VV/08/03 ze dne 15. 11. 2004 tak, že se žádost L. T. proti zásahu do posledního pokojného stavu zamítá. Rozhodl také o nákladech řízení.

Žalobkyně podala 26. 3. 2003 Městskému úřadu v M. B. návrh na ochranu pokojného stavu podle (obč. zák.); tvrdila, že žalobci znepřístupnili polní cestu, která od nepaměti sloužila k přístupu k pozemku, na kterém má chatu. Ve věci opakovaně rozhodoval Městský úřad v B. a Krajský úřad Olomouckého kraje, který nakonec rozhodnutím uvedeným výše návrh na ochranu pokojného stavu zamítl. Poté žalobkyně podala 7. 4. 2005 u Okresního soudu v Bruntále (soud prvního stupně) v této věci žalobu podle části páté ); šlo o řízení ve věci, o níž bylo již rozhodnuto správním orgánem. Po opětovném zrušení rozhodnutí ve věci vynesených jak odvolacím, tak i dovolacím soudem, rozhodl odvolací soud shora uvedeným rozsudkem tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě vyhověno.

Soudy v nalézacím řízení vyšly ze zjištění, že žalobkyně užívala předmětnou cestu k přístupu ke svým nemovitostem a žalovaní ji tím, že svůj pozemek oplotili, průjezd znemožnili. Navzdory tomu, že mezi účastníky byly ohledně této cesty spory, šlo o pokojný stav, neboť žalobkyně pozemek jako komunikaci užívala. Odvolací soud konstatoval, že návrh na ochranu podle § 5 obč. zák. podala žalobkyně již v březnu 2003, tedy krátce po zásahu do pokojného stavu; délka řízení nemůže jít k její tíži. V tom, že žalobkyně dosud neučinila kroky směřující k vyřešení občanskoprávní podstaty věci nelze spatřoval rozpor výkonu jejího práva žádat o ochranu podle § 5 obč. zák. s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o Především namítají, že ochrana podle obč. zák. má předběžnou povahu a nelze ji přiznat 8 let od podání návrhu; výkon práva je tak v rozporu s dobrými mravy podle obč. zák. Po tak dlouhé době je podle nich podstata ochrany podle zmíněného ustanovení již zmařena; sami pak nemohli mimo toto řízení řešit občanskoprávní podstatu problému, neboť plot stavěli na svém pozemku v souladu s platnými předpisy. Odvolávají se na nedotknutelnost svého vlastnického práva, kterému měla být v řízení poskytnuta ochrana. Poukazují na nepřiměřenou délku řízení, jehož náklady jsou nuceni nést. Za otázku zásadního významu považují „zda v daném případě obecné soudy... ústavně konformním způsobem interpretovaly příslušné právní předpisy“ a zda byl správný jejich postup, jestliže neposkytly ochranu vlastnickému právu žalovaných zejména s přihlédnutím k pasivitě žalobkyně a k tomu, že k údajnému porušení pokojného stavu došlo před 8 léty.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v [dovolatelé odkazují i na , obsah dovolání tomu však neodpovídá] a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to lhůty, ve které lze vyhovět návrhu na ochranu pokojného stavu podle obč. zák.

Došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat, nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu (§ 5 obč. zák.).

Ochrana pokojného stavu, upravená v obč. zák., je modifikovaným způsobem ochrany držby (posesorní ochrany), kterou znal již obecný z roku 1811 a ke které se vrací i nový č. Jejím předmětem není ochrana práva, ale pokojného stavu. Předpokladem pro poskytnutí ochrany je, že návrh je podán správnímu orgánu v době, kdy jde o aktuální zásah do pokojného stavu; pokud se nový stav, vyvolaný zásahem, stal pokojným, ochranu nelze poskytnout. Naproti tomu není významné, jak dlouho trvá řízení ohledně návrhu na poskytnutí ochrany; žalobci nelze přičíst dobu trvání sporu k tíži a ochranu odmítnout jen proto, že nebyla poskytnuta v přiměřené době. Lze podotknout, že když zákonodárce umožnil projednat věc týkající se ochrany pokojného stavu poté, co proběhlo správní řízení, v řádném dvouinstančním občanském soudním řízení (část pátá ), musel nutně počítat s tím, že řízení v těchto věcech se prodlouží; již vzhledem k počtu možných „instancí“ je dosažení rychlého definitivního rozhodnutí obtížné. Ani průtahy v soudním řízení (pokud by o ně v dané věci šlo) nemohou mít vliv na obsah rozhodnutí; případné nároky z nich vyplývající lze uplatnit podle zvláštního předpisu, , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (stejně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2008, sp. zn. , publikovaný na www.nsoud.cz).

Nelze přisvědčit ani tvrzení, že žalobkyně se měla domáhat přímo ochrany práva, a protože tak neučinila, uplatňuje nárok na ochranu pokojného stavu v rozporu s dobrými mravy. Nárok na ochranu pokojného stavu má jiný skutkový základ a ostatně i jiný účel než ochrana práva; nelze dovodit, že by ten, kdo žádá ochranu pokojného stavu, musel současně žádat i o ochranu práva. Ostatně ani žalovaným nic nebránilo a nebrání domáhat se ochrany vlastnického práva v tzv. petitorním řízení (např. podle okolností věci buď negatorní nebonegativní určovací žalobou). To, zda žalovaní jsou či nejsou vlastníky a zda žalobkyně má právo užívat spornou cestu je v řízení o ochraně pokojného stavu nevýznamné (viz např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol., I. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 92 a násl.).

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v , a b) a , ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelé nebyli úspěšní a žalobkyni nevznikly takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měla právo ( , , ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. dubna 2012

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu