Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1129/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení 768.540,- Kč s příslušenstvím. Uváděla, že tato částka představuje část kupní ceny, kterou žalovaným zaplatila složením na určený vinkulovaný bankovní účet podle neplatné kupní smlouvy uzavřené dne 15. 4. 1996.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. března 2006, č. j. -187, v dovoláním napadeném meritorním výroku potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. dubna 2005, č. j. -138, v části, jíž byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 768.540,- Kč s příslušenstvím. Ve shodě se soudem prvního stupně přitom vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 15. 4. 1996 kupní smlouvu, jíž žalovaní prodali  žalobkyni tam specifikované nemovitosti v obci Vrátkov za kupní cenu 1,600.000,- Kč. Vypořádání kupní ceny si sjednali tak, že kupující (žalobkyně) ji ke dni podpisu kupní smlouvy složí na určený bankovní účet, na kterém pak bude vinkulována ve prospěch prodávajících (žalovaných) a jejich zástavních věřitelů (tj. A.., Č. s.., D. T.), mezi něž se po splnění podmínek vinkulace stanoveným způsobem rozdělí; k tomu žalovaní peněžní ústav výslovně zmocnili. Přesto, že podmínky vinkulace dosud nebyly splněny, byla část takto složených finančních prostředků z vinkulovaného účtu bankou poukázána k zaplacení několika dluhů žalovaných, v důsledku čehož došlo k výmazu zástavních práv váznoucích na převáděných nemovitostech, jimiž byly tyto úvěry žalovaných zajištěny. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2001, č. j. -183, bylo určeno, že nemovitosti převáděné kupní smlouvou uzavřenou dne 15. 4. 1996 náležejí do společného jmění žalovaných, neboť kupní smlouva je neplatná; došlo totiž k naplnění smlouvou předvídané rozvazovací podmínky, což má - podle výslovného ujednání účastníků - za následek neplatnost smlouvy. Na základě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaní se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatili, neboť žalobkyně prostřednictvím peněžního u uhradila jejich dluhy a plnila tak za ně to, co měli po právu plnit sami. Na tom nic nemění skutečnost, že některé ze zaplacených dluhů nebyly ještě zcela či zčásti splatné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Namítali, že nejsou v dané věci pasivně legitimováni, neboť se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatili. Na úkor žalobkyně se obohatila banka (A..), která s prostředky na vinklovaném účtu nakládala neoprávněně. Žalobkyně tak za ně vlastně ničeho neplnila. Bezdůvodné obohacení jim nemohlo vzniknout také proto, že ze složené kupní ceny byly hrazeny i v té době nesplatné pohledávky, čímž ztratili právo splátek.

Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněnými subjekty (žalovanými) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů, není však v dané věci přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Protože v  posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, lze přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno (srovnej znění ). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle (tak jako v posuzované věci) musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem. Stejně tak k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám podle , a b/ a přihlíží dovolací soud pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Samy o sobě tyto vady – i kdyby byly dány – přípustnost dovolání podle nezakládají.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v žalovaní otevřeli dovolacímu přezkumu správnost právního posouzení, zda jsou v posuzované věci pasivně legitimovaní k vydání bezdůvodného obohacení. Dovolací soud pro řešení této právní otázky neshledal napadené rozhodnutí zásadně právně významným, neboť odvolací soud zpochybněnou právní otázku vyřešil v souladu s příslušnou právní normou a ustálenou rozhodovací praxí.

Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Citované ustanovení konkretizuje důsledky bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatného právního úkonu, vymezeného jako jedna ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení v § 451 odst. 2 obč. zák. Z ustanovení § 457 obč. zák. vyplývá, že spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci. Aktivní nebo pasivní věcná legitimace je proto dána pouze na straně účastníků smlouvy. Proto lze přisvědčit závěru, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané plněním z neplatné smlouvy mají žalovaní, neboť oni byli příjemci plnění (kupní ceny) z této smlouvy. Je přitom irelevantní, že kupní cena byla složena na účastníky předem určený vinkulovalný bankovní účet; žalobkyně plnila kupní cenu žalovaným a banka byla - v souladu s ujednáním smluvních stran - pouze platebním místem tohoto plnění. Stejně tak je nevýznamné, jakým způsobem žalovaní plnění, které jim bylo druhou smluvní stranou poskytnuto, konzumovali, konkrétně že zmocnili banku (A. ) k tomu, aby část kupní ceny použila na úhradu jejich dluhů. Byť tato úhrada nebyla provedena v souladu se stanovenými podmínkami (banka nevyčkala okamžiku, kdy dojde k naplnění rozvazovací podmínky spočívající ve vyklizení převáděných nemovitostí žalovanými), majetkový prospěch žalovaným nepochybně vznikl, neboť kupní cena jim byla vyplacena a z ní byly uhrazeny jejich dluhy vůči třetím osobám, v důsledku čehož došlo k odbřemenění jejich nemovitosti od zástavních práv. Zjištění, zda dluhy žalovaných, které byly do zrušení kupní smlouvy z kupní ceny zaplaceny, byly v té době splatné či nikoli, může být významné pouze ve vzájemném vztahu mezi žalovanými a bankou, již pověřili dispozicemi s finančními prostředky na vinklovaném účtu. Z uvedeného vyplývá, že nelze přisvědčit námitce žalovaných, že bezdůvodné obohacení vzniklo bance (A.) a nikoli jim. Dovoláním zpochybněné právní závěry odvolacího soudu týkající se posouzení věcné legitimace ve sporu jsou správné a námitka, že odvolací soud  rozhodl v rozporu s hmotným právem je lichá. Rozhodnutí odvolacího soudu tak nelze přiznat zásadní právní význam pro rozpor s hmotným právem.

Lze uzavřít, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na úhradu těchto nákladů, v souvislosti s dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 27. srpna 2008

JUDr. Ivana   Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu