Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1700/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. N., právně zastoupeného advokátem, proti žalovanému A., s. r. o., právně zastoupenému advokátem, o náhradu škody ve výši 940.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2005, č. j. -467, takto:

I.   Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

A. Předchozí průběh řízení

Žalobce, nadějný český lyžař, se domáhal na žalovaném zaplacení náhrady škody ve výši 940.000,- Kč s tvrzením, že užíval potravinový doplněk C. P. vyráběný žalovaným, který obsahoval zakázané látky (D., n. a t.), ačkoliv dle internetové prezentace žalovaného a údajů na etiketě výrobku měl být tento výrobek prost jakýchkoliv zakázaných látek, jejichž užití by mohlo být považováno za nepovolený doping. Podle údajů udávaných žalovaným měl tento výrobek obsahovat pouze chemicky čistou směs k. a p. a být tak vhodný pro sportovce vrcholové úrovně.

Žalovaný namítal zamítnutí žaloby s odůvodněním, že není výrobcem látky užívané žalovaným. Dále namítal, že jeho testy uvádějí, že uvedený výrobek žádné zakázané látky neobsahuje. Konečně uváděl, že žalobce užíval velké množství potravinových doplňků (19), přitom analýzou na vyhledání zakázaných látek nechal prověřit jen čtyři z nich.

Soud prvního stupně rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne 11. 4. 2005, č. j. -401, tak, že nárok žalobce na náhradu škody je dán s tím, že o výši nároku žalobce a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že výrobek C. P., distribuovaný žalovaným, byl vadný ve smyslu ust. , neboť obsahoval zakázané látky, ačkoliv dle internetové prezentace žalovaného a údajů na etiketě výrobku se mělo jednat o výrobek složený toliko z chemicky čisté směsi k. a p. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jednáním spočívajícím v nabízení uvedeného výrobku, jenž postrádal prezentované vlastnosti; jehož etiketa neobsahovala údaj o tom, zda je výrobek vhodný pro sportovce nebo při zvýšené tělesné zátěži ( vyhl. č. ) a jehož obal byl nepravdivě označen údajem laboratorně testováno, žalovaný porušil své právní povinnosti, přičemž v příčinné souvislosti s jejich porušením vznikla žalobci majetková újma z důvodu pozitivního dopingového nálezu. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalovaný odpovídá žalobci za vzniklou škodu podle ObčZ.

Proti mezitímnímu rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání, ve kterém namítal, že žalobce neprokázal porušení právní povinnost žalovaným. Uvedl, že C. P. byl označen v souladu s tehdy účinným zněním vyhl. č. Namítal dále, že odpovědnost žalovaného nezakládá ani okolnost, že obal výrobku obsahoval nepravdivý údaj o tom, že je výrobek laboratorně testován. Následně uvedl, že ust. lze použít pouze v případě odpovědnosti za škodu upravenou ustanoveními a nikoliv též podle ust. ObčZ. Soudu prvního stupně dále žalovaný vytkl, že nezkoumal, zda požití výrobku žalobcem mohlo vyvolat nález v moči zjištěný antidopingovou kontrolou. Žalovaný v podaném odvolání rozporoval i věcnou příslušnost soudu prvního stupně. Závěrem navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zamítl.

Žalobce se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a navrhl, aby odvolací soudu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud rozsudkem ze dne 19. prosince 2005, č. j. -472, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť dospěl k závěru, že nárok žalobce je co do základu dán. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěním soudu prvního stupně, podle kterého žalovaný porušil právní povinnosti tím, že do oběhu uvedl potravinový doplněk C. P., jenž byl na etiketě klamavě označen a k prodeji nabízen klamavým způsobem, když byl prezentován jako chemicky čistá sloučenina k. s p., ačkoliv obsahoval a. s. Současně dle názoru odvolacího soudu porušil žalovaný právní povinnost tím, že při výrobě předmětného potravinového doplňku podporujícího růst svalstva použil zakázané látky stanovené v příloze (n.). V příčinné souvislosti s tímto porušením právní povinnosti shledal odvolací soud majetkovou újmu na straně žalobce, neboť ten, domnívaje se, že uvedený potravinový doplněk a. s. neobsahuje, požil C. P. distribuovaný žalovaným před mezinárodními závody konanými dne 10. 2. 2002 v J. n. N., při nichž mu byla zjištěna přítomnost zakázaných látek. Žalobci byl z tohoto důvodu uložen trest zákazu závodní činnosti, čímž přišel o finanční prostředky, které by si jinak mohl touto činností vydělat. Odvolací soud přitom odmítl, jako v režimu neúplné apelace nepřípustné, doplnění dokazování certifikáty předloženými žalovaným v odvolacím řízení. Podle názoru odvolacího soudu měl žalovaný vzorky potravinového doplňku pocházející ze stejné šarže k dispozici již v průběhu řízení před soudem prvního stupně a nic mu tedy nebránilo v tom, aby uvedený důkaz označil dříve než soud prvního stupně vyhlásil rozsudek. Námitku věcné nepříslušnosti soudu prvního stupně odvolací soud odmítl.

B. Dovolání a vyjádření k němu

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení , neboť jde o věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedl vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle a současně i nesprávné právní posouzení věci podle Konkrétně žalovaný uvedl, že odvolací soud pochybil, když certifikáty z laboratoře ohledně výrobku C. P. jako důkazní prostředek navržený žalovaným v odvolacím řízení neprovedl, neboť žalovaný předmětným důkazem nedisponoval a získal jej až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Dle názoru žalovaného odvolací soud tak nesprávně aplikoval ustanovení , když navržený důkazní prostředek nepřipustil, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci dle Současně tím podle názoru žalobce odvolací soud nesprávně právně posoudil ustanovení

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání namítal, že žalovaný opomíjí fakt, že mu nic nebránilo provést analýzy výrobků C. P., které měl k dispozici v řízení před soudem prvního stupně. Konkrétně žalobce uvádí, že:

a) eventuální provedení tohoto důkazu nemohlo mít žádný vliv na důkaz žalobce provedený soudem prvního stupně,

b) žalobce užíval výrobek C. P., který byl žalovaným distribuován v Č. r. a nikoliv ten, který žalovaný distribuoval na území S. a jehož certifikáty jako důkazní prostředek odvolacímu soudu předložil, proto také nemají tyto důkazy v dané situaci význam,

c) žalovaný v  řízení před soudem prvního stupně neoznačil důkazy, které měl dle svého vyjádření k dispozici, a to ani přes poučení soudem prvního stupně podle

C. Přípustnost

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.

Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být přípustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v , tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího a Ústavního soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. ) a konečně „obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. , nebo ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. ).

Žalovaný uvádí jako otázku zásadního právního významu, která dle jeho názoru zakládá přípustnost podaného dovolání, zda lze s ohledem na znění a s ohledem na cíl (účel) sledovaný tímto ustanovením považovat za nepřípustný důkaz takový, který účastník řízení získal až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně.

Je zjevné, že konkrétní vada řízení, která spočívá například v neprovedení konkrétního důkazu může mít judikatorní přesah, znamená-li současně porušení práva na spravedlivý proces (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. , Sb. n. a u., sv. 40, č. 2, a ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. , Sb. n. a u., sv. 39, č. 200 ve kterých Ústavní soud uvedl, že „takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost“).

Z podaného dovolání, jakož i z rozhodnutí odvolacího soudu je však zřejmé, že odvolací soud svůj rozsudek na aplikaci ustanovení nezaložil. Na základě svědecké výpovědi RNDr. P. F. totiž odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vyšel ze skutkového závěru, že žalobce požil před osudným závodem potravinový doplněk C. P., který na základě pozdějšího znaleckého posouzení obsahoval zakázané látky. Položená otázka tudíž neměla pro rozhodnutí ve věci samé určující význam, neboť odvolací soud své rozhodnutí postavil především na prokázané skutečnosti, že šarže výrobku, kterou žalobce požil, obsahovala a. s., ač byl tento výrobek žalovaným prezentován jako chemicky čistá směs k. a p. Na této skutečnosti nemůže ničeho změnit fakt, že jiné balení potravinového doplňku téže šarže, distribuované týmž výrobcem, tyto zakázané látky neobsahuje, zvlášť když toto jiné balení bylo distribuované na S. a ne v Č. r., kde žalobce potravinový doplněk zakoupil. Jak v podaném dovolání uvádí sám žalovaný, navrhovaný důkazní prostředek mohl doložit pouze tvrzení, že výrobky pocházející ze stejné šarže mohou mít různé obsahové složení a že ani stejné datum výroby nezaručuje identické obsahové složení výrobků ze stejného data. Uvedené tak nijak nerozporuje jinými důkazy prokázanou skutečnost, že žalobce požil výrobek C. P. obsahující anabolické steroidy, ač měl dle uváděných údajů obsahovat pouze čistou směs k. a p. Vzhledem k tomu, že na této skutečnosti odvolací soud založil své rozhodnutí, nemůže mít zkoumání položené otázky dovolacím soudem zásadní právní význam pro věc samu, neboť se nemůže promítnout do poměrů účastníků ve věci, ve které bylo dovolání podáno (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. II. díl. 7 vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 1240). Dovolací soud tak uzavřel, že přípustnost dané otázky dle není dána, z toho důvodu její projednání nepřipustil a podané dovolání podle věty první a proto odmítl.

O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku, ve kterém budou zohledněny i náklady dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 19. srpna 2008

JUDr. Iva  B r o ž o v á

předsedkyně senátu