Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2294/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“) rozsudkem ze dne 4. května 2006, č. j. -132, zrušil potvrzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (odvolacího soudu) ze dne 25. října 2004, č. j. -116, a jemu předcházející zamítavý rozsudek Okresního soudu v Olomouci (soudu prvního stupně) ze dne 21. listopadu 2003, č. j. -105; současně věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. července 2006, č. j. -141, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi žalobce z nájmu žalovaného k „bytu č. 8, první kategorie, sestávajícímu z kuchyně, dvou pokojů a příslušenství, který se nachází ve čtvrtém patře domu č. or. 16 na ulici Rožňavská v O.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím posledního dne třetího měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a žalovanému uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený žalobci předat do patnácti dnů po skončení nájmu; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 8. října 2007, č. j. -156, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že předmětný byt (jako byt služební podle ) byl žalovanému jako vojákovi z povolání podle dřívějších předpisů přidělen a odevzdán do užívání v roce 1991, že ke dni doručení výpovědi z nájmu bytu (k 12. září 2001) žalovaný byt neužíval, že již dne 18. srpna 2000 se spolu s manželkou Mgr. J. B. z bytu odstěhoval, že jeho manželka byla nájemkyní družstevního bytu (dále jen „družstevní byt“) a že po jeho odstěhování v bytě bydlely různé osoby. Na tomto skutkovém základě soudy obou stupňů (předběžně) dovodily, že v době doručení výpovědi z nájmu bytu svědčilo žalovanému a jeho manželce ve vztahu k družstevnímu bytu právo společného nájmu (družstevního) bytu manžely. Následně dovodily, že jsou naplněny uplatněné výpovědní důvody podle a h) , , ve znění účinném do 30. března 2006, tj. ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák.“); proto k výpovědi z nájmu bytu přivolily.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod podle V dovolání uvedl, že z provedených důkazů vyplývá, že ke dni 12. září 2001 nebyl naplněn žádný z uplatněných výpovědních důvodů. Namítl, že dne 18. srpna 2000 si jeho manželka odvážela z předmětného bytu do družstevního bytu bytové zařízení, které jí podle uzavřené dohody připadlo, a že údaje svědka H. o tom, že stěhování bytového zařízení se účastnil i bratr žalovaného, vyvrátil samotný jeho bratr, který uvedl, že kritického dne v O. nebyl (zdržoval se tehdy ve V.). Poté obsáhle popsal to, co ohledně situace v manželství potvrdil on sám, jeho manželka a její otec; v této souvislosti poukázal i na rozsudek Okresního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. , jímž bylo jeho manželství pravomocně rozvedeno, a zdůraznil, že do družstevního bytu se nenastěhoval a že bytové družstvo k žádosti jeho bývalé manželky Mgr. B. potvrdilo, že je členkou družstva a nájemkyní bytu. Dále uvedl, že k okolnostem jeho bydlení v předmětném bytě vypovídali svědci H., S., N. a M.; zde poukázal na konkrétní údaje vyplývající z jejich svědeckých výpovědí a uvedl, že jeho práce psychologa pro vojenské posádky vyžaduje, aby byl často mimo O. Poté uvedl, že z provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti vyplynulo, že s manželkou nežil ve společné domácnosti od roku 1999, že se nenastěhoval do družstevního bytu a že ke dni doručení výpovědi z nájmu bytu bydlel v předmětném bytě. Vyjádřil rovněž přesvědčení, že soudy obou stupňů nepostupovaly podle , nevyhodnotily řádně provedené důkazy a v důsledku toho dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a v závislosti na tom k nesprávnému právnímu posouzení věci. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání mimo jiné namítl, že dovolání nemůže být přípustné podle , a uvedl, že „je zcela zbytečné se zabývat odůvodněním dovolání“ už proto, že v tomto případě nelze uvádět v dovolání „nová skutková zjištění tak, jak se o to snaží žalovaný“. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky předně shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ve smyslu a 4

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c)

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že soud prvního stupně ve svém druhém (odvolacím soudem potvrzeném) rozsudku sice rozhodl ve věci samé jinak než v prvním rozsudku, avšak nikoli v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu, který by jeho dřívější rozhodnutí zrušil.

Podle (tj. ustanovení, o něž přípustnost svého dovolání opřel dovolatel) je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí je již uvedeno, že uplatněné dovolací námitky dovolatel (formálně) podřadil pod dovolací důvod podle Dovolací soud však zastává názor, že dovoláním formálně uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle nebyl nijak obsahově konkretizován. Dovolatel netvrdil, že odvolací soud posoudil věc podle ustanovení, které na ni nedopadá, že použité ustanovení nesprávně vyložil, popřípadě je na daný případ nesprávně aplikoval. Ve skutečnosti odvolacímu soudu vytkl, že dospěl k nesprávným právním závěrům jen proto, že vyšel z nesprávných (neúplných) skutkových zjištění. Proto se lze ztotožnit s žalobcem v názoru, že použitými dovolacími námitkami fakticky neuplatnil dovolací důvod podle (nesprávné právní posouzení věci), nýbrž dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování); podstatou dovolacích námitek jsou tedy výtky týkající se nedostatečně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu, případně vadného hodnocení provedených důkazů. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu okolnosti, které dovolatel tvrdil, musel by dospět k odlišným právním závěrům ohledně otázky vzniku práva společného nájmu družstevního bytu manžely a také ohledně naplněnosti výpovědních důvodů podle a h) obč. zák. Dovolatel však přehlédl, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li, jako v daném případě, přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Se zřetelem k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 342,- Kč představující 19 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 13. srpna 2008

JUDr. Miroslav F e r á k

předseda senátu