Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1245/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. října 2004, č.j. -116, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. listopadu 2003, č.j. -105, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 11. 2003, č.j. -105 (poté, co jeho předchozí zamítavý rozsudek ze dne 11. 10. 2002, č.j. -77, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 3. 2003, č.j. -86, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), zamítl návrh žalobce, aby soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 8, I. kategorie, sestávajícího z kuchyně, dvou pokojů a příslušenství, který se nachází ve čtvrtém patře domu č. 16 na ulici R. v O. (dále jen „předmětný byt“), kterou dal žalobce jako pronajímatel „odpůrci“ jako nájemci; současně rozhodl i o nákladech řízení. Soud prvního stupně se nejdříve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace. Za tímto účelem provedl dokazování, z něhož zjistil, že předmětný byt byl žalovanému přidělen jako vojákovi z povolání podle , o hospodaření s byty, na základě rozhodnutí Posádkové správy O. a se souhlasem Úřadu města O. ze dne 16. 12. 1991, č.j. 3505-11767. Posádková správa O. získala bytový fond v ulici R. 16 uživatelským rozvrhem ONV ze dne 16. 10. 1987 č. 337/23 za účelem ubytování vojáků z povolání a ostatních zaměstnanců vojenské správy, jak vyplynulo ze zprávy Vojenské ubytovací a stavební správy O. ze dne 31. 10. 2003. Z těchto důvodů a s ohledem na skutečnosti, které vedly velitele posádky O., aby žalovanému přidělil předmětný byt jako vojenský, byl tento byt ve smyslu „ “ , účinného od 5. 3. 1992, bytem služebním. Soud prvního stupně dovodil, že právě charakter předmětného bytu vylučuje věcnou legitimaci žalobce, a proto se již nezabýval důvodností žaloby na přivolení k výpovědi z nájmu bytu. Soud prvního stupně neshledal ani naplnění uplatněných výpovědních důvodů podle a h/ ve znění účinném do 31. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.), avšak výslovně uvedl, že „toto odůvodnění návrhu … nemá vliv na rozhodnutí soudu“.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 10. 2004, č.j. -116, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutkové závěry soudu prvního stupně, které považoval za správné a rovněž se ztotožnil s jeho právním posouzením otázky aktivní věcné legitimace. Podle jeho názoru totiž soud prvního stupně při jejím posouzení správně vyšel z ustanovení „ “ , které také správně interpretoval v tom smyslu, že služební povaha předmětného bytu způsobila, že žalobce nebyl oprávněn podat žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu proti žalovanému, neboť ten byl i nadále zaměstnancem vojenské správy, takže vlastník domu byl po dobu trvání služební povahy předmětného (vojenského) bytu omezen v jeho dispozicích. Z těchto důvodů se odvolací soud již nezabýval otázkou správnosti napadeného rozsudku z hlediska naplnění uplatněných výpovědních důvodů.

Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a jako dovolací důvod uplatňuje Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatel spatřuje v odpírání vlastnického práva žalobci poukazem na neexistující ustanovení , čímž mu znemožňuje svobodně disponovat s majetkem. I když odvolací soud má patrně na mysli , není podle dovolatele rozhodné, zda žalovaný je či není zaměstnancem vojenské správy, nebo že předmětný byt je součástí evidence u Posádky O., neboť pouze žalobce jako jeho vlastník je oprávněn k uplatnění výpovědních důvodů podle obč. zák. Právní argumentace odvolacího soudu tedy nesprávně připouští, aby nájemce vojenského bytu obecně mohl beztrestně neplatit nájemné nebo tento byt pronajímat třetím osobám. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že pouhým odkazem na neexistující ustanovení přebírá bez bližšího přezkumu závěr soudu prvního stupně ohledně věcné legitimace žalobce. Podle dovolatele měl původně tři odstavce, avšak žádný z nich nebyl nebo není nadepsán jako , přičemž poslední odstavec citovaného ustanovení byl zrušen nálezem Ústavního soudu. Pokud tedy zůstává v platnosti , měl odvolací soud respektovat ochranu vlastnického práva a projednat důvodnost žaloby. Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření uvádí, že sám žalobce v dovolání dospívá k závěru, že odvolací soud pouze zřejmou chybou v psaní odkázal na neexistující , přitom ve skutečnosti aplikoval tohoto zákona. Právní závěr odvolacího soudu, že přidělením předmětného bytu vojenskou správou má za důsledek nemožnost vypovědět nájemní vztah vlastníkem tohoto bytu, však považuje za správný a navrhuje dovolání zamítnout.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání podle , a a shledal, že dovolaní bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

Přípustnost dovolaní směřujícího proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze dovozovat z ustanovení , neboť soud prvního stupně rozhodl ve věci stejně jako ve svém dřívějším rozsudku, který předcházel kasačnímu usnesení odvolacího soudu.

Dovolání je však přípustné podle , neboť odvolací soud založil závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce na nesprávném posouzení hmotněprávní otázky, který subjekt je oprávněn uplatnit výpověď z nájmu služebního bytu ve smyslu (Dovolací soud nemá pochybnosti – a připouští to i dovolatel – že soudy obou stupňů ustanovením „ “ mínily ustanovení citovaného zákona.) Nejvyšší soud tak spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ( ve spojení s odst. 3 ) právě v tom, že uvedenou otázku řeší v rozporu s hmotným právem z důvodů, které budou rozebrány níže, čímž se podle závěru Nejvyššího soudu stává dovolaní přípustným.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady řízení však v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu. Nejvyšší soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Se zřetelem k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu je předmětem dovolacího přezkumu posouzení správnosti právního názoru, že žalobce (vlastník) není věcně legitimován k podání žaloby na přivolení k výpovědi z nájmu bytu, neboť se jedná o byt služební ve smyslu

Podle soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2000, sp. zn. ) vyplývá z ustanovení § 710 odst. 1 a § 711 odst. 1 obč. zák., že výpověď z nájmu bytu může dát nájemci pronajímatel. Tím je zásadně vlastník domu, v němž se byt - jehož nájem je vypovídán - nachází, resp. vlastník takového bytu, neboť realizace práva pronajímatele dát výpověď z nájmu bytu se odvíjí od práva vlastnického, respektive práva obdobného (srov. právo hospodaření, jemuž odpovídá možnost určený majetek spravovat a užívat jeho podstaty – srov. , , až 74b , hospodářského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a obchodního zákoníku).

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. , též dovodil, že služebními byty jsou byty vymezené objektivně ustanovením , b/ a c/ ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „ “) a subjektivně ustanovením Dále rovněž dovodil, že pro služební byty podle je rozhodující, aby celý dům, v němž se tyto byty nacházejí, byl určen výhradně k ubytování osob uvedených v tomto ustanovení (např. vojáků z povolání a občanských pracovníků vojenské správy), a to v souladu s předpisy platnými v době, kdy o jeho výstavbě a určení bylo rozhodováno (srov. dnes již zrušeného , o hospodaření s byty); určující – na rozdíl od služebních bytů podle – zde není subjekt vlastnického práva k domu; může jít tedy i o domy, které přešly do vlastnictví obcí. Z uvedeného vyplývá, že okolnost, že konkrétní byt je bytem služebním podle , není rozhodující pro řešení otázky, kdo je pronajímatelem takového bytu. Je-li dům ve vlastnictví obce (města), je obec (město) jako pronajímatel bytu aktivně věcně legitimována v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, bez ohledu na to, že jde o služební byt podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. ).

V této věci proto statutární město O. jako vlastník domu, v němž se nalézá předmětný byt (o čemž mezi účastníky řízení ani nebylo sporu a vyplývá to i z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu O. na LV č. 10001), je aktivně legitimováno k podání žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu předmětného bytu.

Z těchto důvodů odvolací soud posoudil otázku aktivní věcné legitimace nesprávně, neboť se chybně domníval, že povaha bytu jako předmětu závazkového (nájemního) vztahu účastníků řízení má na její posouzení vliv.

Za tohoto stavu byl dovolací důvod podle uplatněn opodstatněně. Dovolací soud proto podle věty za středníkem zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí (v podstatné míře) i na rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je v dalším řízení pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. května 2006

JUDr. Robert W a l t r , v.r.

předseda senátu