Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2678/08

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele PhDr. P. B., zastoupeného JUDr. Jiřinou Fellnerovou, advokátkou v Olomouci, Resslova 9, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 8. 10. 2007 č. j. -156, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 22. 9. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 8. 10. 2007 č. j. -156. Dle tvrzení stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v , a d.

Z předložených kopií rozhodnutí obecných soudů v dané věci vyplývá, že Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 7. 2006 č. j. -141 vyhověl žalobě směřující proti stěžovateli (žalovanému) a přivolil k výpovědi z nájmu bytu. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 8. 10. 2007 č. j. -156 tak, že prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Stěžovatel podal dovolání dle . Namítal, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a v závislosti na tom nesprávnému právnímu posouzení věci. Nejvyšší soud dovolání usnesením ze dne 13. 8. 2008 č. j. -179 odmítl pro nepřípustnost.

Dotazem u Okresního soudu v Olomouci Ústavní soud zjistil, že odvolací rozsudek byl stěžovateli doručen prostřednictvím právní zástupkyně dne 14. 1. 2008 a usnesení Nejvyššího soudu bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím právní zástupkyně dne 4. 9. 2008.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána opožděně.

Stěžovatel podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008 č. j. -179 odmítnuto pro nepřípustnost. Nejvyšší soud konstatoval, že v dané věci přicházelo do úvahy pouze dovolání dle (stěžovatel ostatně opřel přípustnost svého dovolání právě o toto ustanovení). Dovolací soud uvedl, že přezkum se tedy otevírá pouze pro posouzení otázek právních; nelze zde tedy uplatňovat dovolací důvod dle . Po přezkumu dovolání dospěl k závěru, že ač stěžovatel formálně uplatnil dovolací důvod dle (nesprávné právní posouzení věci), fakticky vznesl pouze námitky proti zjištěnému skutkovému stavu a způsobu hodnocení provedených důkazů soudy (tj. námitky spadající pod ). Protože výtky proti skutkovému stavu věci nemohou založit přípustnost dovolání dle , dovolání odmítl.

S ohledem na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, ze kterého vyplývají dovolací námitky stěžovatele, jakož i na obsah samotné ústavní stížnosti, kde stěžovatel opět vznáší rozsáhlé námitky skutkového charakteru, dospěl Ústavní soud k závěru, že postup Nejvyššího soudu, a rovněž výklad procesních předpisů, byl ústavně konformní. Z se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních; stěžovatel však v dovolání nevznesl žádnou právní otázku, natož otázku zásadního právního významu.

K výše uvedenému však Ústavní soud konstatuje, že přezkum postupu Nejvyššího soudu provedl Ústavní soud toliko pro pořádek věci, neboť stěžovatel v ústavní stížnosti usnesení Nejvyššího soudu nenapadl (petit) a rovněž nevznesl proti tomuto rozhodnutí žádnou námitku (obsah ústavní stížnosti).

Stěžovatel napadl v ústavní stížnosti (toliko) rozhodnutí odvolacího soudu. Při posouzení ústavní stížnosti je třeba vycházet z výše uvedených zjištění.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Podle platí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Je-li tedy mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení, přichází v úvahu jeho odmítnutí coby nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného ) - z povahy věci [srov. a contrario nebo b) ] - jen v případě dovolání přípustného podle .

Ani v případě odmítnutí dovolání přípustného toliko podle však nejde o důvod "závisející na uvážení" vždy; tak tomu kupříkladu není, jestliže k odmítnutí došlo proto, že dovolání bylo podáno opožděně nebo pro neodstraněnou vadu dovolání spočívající v tom, že neobsahovalo žádné dovolací důvody. V uvedených případech dovolací soud prostor pro "uvážení" zjevně nemá.

Stejná situace nastává v případě, kdy dovolatel uplatnil tzv. nezpůsobilé dovolací důvody. Ani v tomto případě totiž není odmítnutí dovolání výrazem "uvážení" dovolacího soudu, ale jde o přímý a nevyhnutelný důsledek nedostatků v dovolacích důvodech.

Tak tomu je i v daném případě, neboť přípustnost stěžovatelova dovolání přicházela do úvahy pouze dle , avšak stěžovatel předestřel v dovolání námitky nezpůsobilé naplnit (umožnit) přípustnost dovolání dle tohoto ustanovení (nebyla otevřena právní otázka). Nutným následkem pak bylo odmítnutí stěžovatelova dovolání, aniž měl Nejvyšší soud příležitost posuzovat jakoukoliv právní otázku, natož její specifický judikatorní význam ve smyslu .

"Uvážení" o mimořádném opravném prostředku je přitom relevantní v řízení o ústavní stížnosti z hlediska výše citovaného . Odmítl-li Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání pro uplatnění nezpůsobilých dovolacích důvodů, zjevně se tak nestalo "z důvodů závisejících na jeho uvážení", a nelze proto ve vztahu k odvolacímu rozhodnutí aplikovat . V takovém případě je pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti třeba aplikovat ; lhůta počíná běžet již od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (zde od 14. 1. 2008). Ústavní stížnost tak byla proti rozhodnutí odvolacího soudu podána opožděně.

Ústavní soud podotýká, že je na účastníku řízení, aby pečlivě zvažoval, jakým způsobem v souladu s hmotnými i procesními normami zamýšlí usilovat o ochranu svého práva. Tomu koresponduje, že jak v dovolacím řízení, tak v řízení o ústavní stížnosti je zakotvena zásada povinného (právního) zastoupení.

S ohledem na výše uvedené nezbylo Ústavnímu soudu než postupovat dle a ústavní stížnost odmítnout pro opožděnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2008

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu