Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3194/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 12. 2006, č. j. -96, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 6. 2006, č. j. -80, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 486.785,25 Kč s příslušenstvím. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 26. 9. 2000 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, přičemž nájemní vztah byl ukončen výpovědí žalované ke dni 31. 10. 2003. Též zjistil, že žalovaná předmětné prostory vyklidila již dříve, nejpozději ke dni 31. 10. 2003. Odvolací soud vzal za prokázané, že dne 2.12.2003 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o narovnání za účelem vypořádání závazků z nájemní smlouvy s tím, že ke dni podpisu dohody účastníci považují předmět nájmu za předaný. Podle odvolacího soudu skutečnost, že žalovaná v předmětných prostorách ponechala určité komponenty elektrických zařízení, neznamená, že by tyto prostory nevyklidila. Uzavřel, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s vyklizením prostor, neboť žalovaná neporušila svou povinnost předmětné prostory ke dni skončení nájmu vyklidit.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 2. 4. 2007 dovolání, jehož přípustnost dovozovala podle obsahu dovolání z ustanovení s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam. Dovolatelka považovala za otázku zásadního právního významu posouzení dopadu uzavření dohody o narovnání podle a násl. o.z. Tvrdila, že žalovaná byla v prodlení se zaplacením nájmu, dovolatelka tedy mohla využít tzv. zadržovacího práva k zajištění svých pohledávek a zabránit žalované, aby své věci z předmětu nájmu odvezla. Namítala, že dohodou o narovnání považovaly obě strany předmět nájmu ve stavu nezpůsobilém a celou věc vyřešily finanční kompenzací s tím, že žalovaná dovolatelce uhradí částku 69.503,- Kč na uvedení předmětu nájmu do původního stavu. Podle dovolatelky je nemravné, pokud dlužník namítá, že byl přinucen k podepsání dohody, když do podepsání nebyl ochoten uhradit své závazky ze smlouvy. Dále tvrdila, že podstatou právní otázky je, zda se mají v případě uzavření dohody o narovnání zkoumat skutkové okolnosti jednotlivých částí dohody nebo pouze platnost dohody jako takové. Dále konstatovala, že povinností žalované bylo prokázání skutečnosti vyklizení předmětu nájmu a jeho uvedení do původního stavu. Též tvrdila, že žalovaná se zavázala při skončení nájmu uvést předmět nájmu do původního stavu, přičemž tento závazek nesplnila. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam, lze usuzovat jen z tvrzení, uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle , tj. nesprávného právního posouzení věci. K námitkám podle ostatních dovolacích důvodů ( , odst. 3 ) nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle přihlédnuto (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , Soudní judikatura č. 7/2004, str. 536).

Právní otázka tvrzená dovolatelkou, a to posouzení dopadu uzavření dohody o narovnání podle § 585 a násl. o.z., však postrádá zásadní právní význam. Vyplývá to již v obecné rovině z výkladového přístupu dovolacího soudu vyjádřeného v usnesení ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. (Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 203), podle něhož je-li řešení konkrétní právní otázky spojeno s posuzováním jedinečného skutkového základu, nečiní to z rozsudku odvolacího soudu rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Řešení právní otázky tu tedy postrádá jakýkoli judikatorní přesah.

Nelze tu hovořit ani o řešení právní otázky v rozporu s hmotným právem. Nejvyšší soud je vázán skutkovým základem věci, zjištěným odvolacím soudem (viz a jeho interpretace). Je soudem mimořádného právního přezkumu, nikoli soudem nalézacím. Zhodnotil-li tedy odvolací soud skutkový stav věci tak, že žalovaná ke dni skončení nájmu (t.j. ke dni 31. 10. 2003) vyklidila předmětně prostory, pak z toho nebylo možné učinit jiný závěr, než že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty pro případ prodlení s vyklizením předmětných prostor.

Na základě výše uvedeného dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná, žalované v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2008

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu