Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1154/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDR. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., zastoupené JUDr. M. K., advokátem proti žalovanému Ing. Z. K., zastoupenému JUDr. B. Ž., advokátkou o zaplacení 10,661.100,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2006,, č. j. -199, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2006, č. j. -199 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. dubna 2005, č. j. -137, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. dubna 2005, č. j. -137, a současně žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení, bylo shledáno přípustným podle , jehož se dovolatel výslovně dovolává, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Jelikož ve smyslu ustanovení věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, (jímž v případě předmětné přípustnosti může být jen důvod nesprávného právního posouzení podle ), jakož i jeho obsahovým vymezením konkrétními dovolacími námitkami, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci výše uvedeného dovolacího důvodu napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132).

Dovolacími námitkami vymezil dovolatel dvě právní otázky, které sice formuluje obecněji, ale jež nemají judikatorní přesah, takže je lze zkoumat jen z pohledu, zda řešení těchto otázek není v konkrétním případě v rozporu s hmotným právem, popř. zda tyto otázky odvolací soud nesprávně právní posoudil.

První právní otázku dovolatel vymezil „jak široce lze vykládat předmět smlouvy o prodeji privatizovaného majetku, aby byl splněn požadavek určitosti a srozumitelnosti smlouvy“. Vzhledem k tomu, že nelze kriteria pro takový výklad stanovit obecně, lze jen zkoumat, zda v daném případě předmět smlouvy požadavek určitosti z hlediska její platnosti splňuje. V řešení této otázky se Nejvyšší soud s právním názorem odvolacího soudu v daném případě neztotožnil. I když byl převáděný majetek specifikován ve schváleném privatizačním projektu č. 2624, který byl podkladem pro uzavření smlouvy (viz čl. II, písm. a) předmětné smlouvy) a i když byl nabyvatel seznámen s rozsahem a obsahem převáděného majetku jako vítěz veřejné soutěže, musí být převáděný majetek vymezen jako předmět smlouvy dostatečně určitým způsobem. Požadavek určitosti předmětu smlouvy není naplněn, je-li převáděný nemovitý majetek ve smlouvě ze dne 28. 6. 1993 vymezen odkazem na přílohu 1., která ke smlouvy připojena nebyla a ani v řízení předložena nebyla. Je nutno zdůraznit, že v případě právního úkonu učiněného v písemné formě, musí určitost právního úkonu (smlouvy) vyplývat z písemného projevu stran. Z toho vyplývá, že nebyl-li předmět smlouvy [čl. III. písm. a)] dostatečně určitý, je smlouva ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. pro svou neurčitost absolutně neplatná.

Druhou právní otázku dovolatel formuluje jako „výklad zvláštního oprávnění Fondu národního majetku nakládat s privatizovaným majetkem“ tak, aby nebyla porušena zásada „že nikdo nemůže na jiného převést víc práv, než má sám“. Tuto námitku uplatňuje ve vazbě na skutečnost, že na Fond byl majetek státního podniku převeden 1. 7. 1993, avšak předmětnou smlouvu s nabyvatelem uzavřel Fond dne 28. 6. 1993, tedy před získáním oprávnění s majetkem disponovat.

V této právní otázce nelze s argumentací dovolatele souhlasit.

Z učiněných skutkových zjištění sice vyplývá, že Fond národního majetku smlouvu o prodeji privatizovaného majetku uzavřel dne 28. 6. 1993, ač předmětný majetek byl na něj příslušným ministerstvem převeden až dne 1. 7. 1993, avšak v čl. VI. bodu 1 předmětné smlouvy se stanovilo, že smlouva nabývá účinnosti dnem, kterým bude privatizovaný majetek převeden na F., tj. dnem 1. 7. 1993. V tomto smyslu je nutno rozeznávat okamžik platnosti smlouvy a okamžik účinnosti smlouvy.

Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce určitosti a platnosti smlouvy v rozporu s hmotným právem a dovolání je proto nejen přípustné ale je též důvodné (

Nejvyšší soud z uvedených důvodů napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil ( in fine a odst. 3 věta první ) a poněvadž důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci ( posl. věta ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. června 2008

JUDr. František F a l d y n a, CSc.

předseda senátu