Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2779/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 10, zastoupené JUDr. Martinem Korbařem, advokátem se sídlem v Praze 2, Kateřinská 522/21, PSČ 120 00, proti žalovanému Ing. Z. K., zastoupenému JUDr. Bohdanou Žákovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Masarykovo náměstí 11, PSČ 787 01, o zaplacení částky 10,661.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. února 2009,                         č. j. -58, takto:               I.     Dovolání se odmítá.             II.    Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

             Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému (v pořadí druhému) rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil (v pořadí třetí) rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. října 2008, č. j. -25, ve výroku ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 10,661.100,- Kč s 9% úrokem z prodlení z částky 6,501.000,- Kč od 1. září 2003 do zaplacení, není přípustné podle ustanovení (dále rovněž jen „“), protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem dovolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( věta druhá ), není přípustné podle [ve znění účinném do 31. prosince 2000, nyní podle ustanovení ], jak dovodil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 2. června 1998, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 20, ročník 1998, pod č. 147. Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu  v  celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

             Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky platnosti smlouvy o prodeji podniku uzavřené podle o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, mezi Fondem národního majetku České republiky a žalovaným dne 28. června 1993, č. 284/93-II (dále rovněž jen „smlouva“). Tato otázka však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

             Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud v této věci již v rozsudku ze dne 11. června 2008, č. j. -231, jímž zrušil předchozí rozsudek odvolacího soudu ze dne 25. října 2006, č. j. -199, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 1. dubna 2005, č. j. -137, a rovněž uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, vyslovil závazný právní názor, že požadavek určitosti smlouvy není naplněn, je-li v ní převáděný nemovitý majetek vymezen odkazem na přílohu 1., která ke smlouvě připojena nebyla (a nebyla ani předložena v řízení), bez ohledu na to, že privatizovaný majetek byl specifikován ve schváleném privatizačním projektu č. 2624, který byl podkladem pro uzavření smlouvy, a žalovaný jako vítěz veřejné soutěže byl seznámen s jeho rozsahem a obsahem. Vázány jeho právním názorem ( a ) soudy nižších stupňů ve shodě s ním při nezměněném skutkovém stavu rozhodly. Napadené rozhodnutí tak neřeší otázku zásadního právního významu, protože ta již byla dovolacím soudem závazně vyřešena (k tomu srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2003, sp. zn. ).

             Pokud dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění, z nichž napadené rozhodnutí vychází, tvrdíc, že onou přílohou 1., na níž smlouva odkazuje, měl být svazek listin k ní připojený a spolu s ní soudu předložený, patrně přehlédla, že dovolací důvod podle ustanovení (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který lze tyto výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, nemůže přípustnost dovolání podle založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen je-li přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ).  

             Za tohoto stavu by tedy zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem. O takovou situaci však dle názoru dovolacího soudu nejde. Dospěl-li totiž odvolací soud ve shodě s právním názorem Nejvyššího soudu na základě skutkového zjištění, že smlouva neobsahuje přílohu 1., na níž odkazuje, k závěru o její neplatnosti pro neurčitost, nelze mu vytknout, že by tuto otázku řešil v rozporu s ustanovením .

             Podle ustanovení věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy dovolání ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti výroku napadeného rozsudku, v němž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání  ( věta první ), jako nepřípustné  odmítl  [ věta první a ].

             O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalovanému v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady  nevznikly.

             Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. května 2010

                                                                                                    JUDr. Miroslav G a l l u s

                                                                                                                   předseda senátu