Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 610/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2005, č. j. -116, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 31. května 2005, č. j. -87, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu   po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno (srovnej znění ). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle (tak jako v posuzované věci) musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.

Žalobkyně s odkazem na dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. b/ odvolacímu soudu vytkla nesprávnost právního závěru, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně neobohatila. I když argumentuje nesprávným právním posouzení věci, z obsahu jejích dovolacích námitek plyne, že své výtky zakládá na kritice správnosti skutkového zjištění, z něhož odvolací soud tento právní závěr dovodil. Výhrady, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nesprávně dospěl k závěru, že částku 29.353,- Kč zaplatila příslušnému celnímu úřadu za obchodní společnost V. s. r. o., a že přitom zcela pominul důkazy, kterými prokazovala, že dlužné clo odmítla za dlužníka uhradit s odůvodněním, že již není jeho jednatelkou, a zaplatila ho až pod nátlakem s výslovným sdělením, že platbu neprovádí za dlužníka, nýbrž za sebe bez právního důvodu, lze podřadit jedině dovolacímu důvodu podle Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). Tak je tomu tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. ze skutkových zjištění dovodil nesprávný právní závěr. Za nesprávné právní posouzení věci ve vyloženém smyslu nelze považovat hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, byť právě ten je rozhodující pro aplikaci konkrétního hmotně právního ustanovení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod označením C 1324/19). Argumentace žalobkyně je však založena výlučně na tom, že formuluje vlastní skutková zjištění, z nichž pak činí vlastní skutkového závěry a teprve jejich prostřednictvím uplatňuje námitku nesprávného právního posouzení v otázce vzniku bezdůvodného obohacení. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech a uvěřil jejímu tvrzení, že částku 29.353,- Kč platila za sebe bez právního důvodu a pod nátlakem pracovníka příslušného celního úřadu, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy k tomu, že žalovaná se na její úkor bezdůvodně obohatila.

Stejný dovolací důvod, tedy důvod, jež slouží k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, naplňují i rozsáhlé výtky, jimiž žalobkyně brojí proti závěru odvolacího soudu, že pokynem k peněžní operaci projevila jednoznačnou vůli plnit za dlužníka, co měl po právu plnit sám. Na tento závěr usoudil odvolací soud z toho, že plnění, jehož výše korespondovala s výší celního dluhu společnosti V., žalobkyně specifikovala nejen číslem účtu, ale i dalšími dvěma údaji, jež vyplývaly pouze z platebního příkazu č. 173/98 a jednoznačně a nezaměnitelně identifikovaly platbu jako celní dluh zmíněné společnosti. Oproti odvolacímu soudu prosazuje dovolatelka vlastní interpretaci obsahu jednostranného úkonu směřujícího k úhradě dlužného cla. Dovolací soud již v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozsudek z 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, či rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002) vyslovil závěr, že zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění. Navíc se sluší uvést, že otázka výkladu právního úkonu (§ 35 odst. 2 obč. zák.) nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které by dosud nebyly řešeny, a nebyla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s hmotným právem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 7/1999, příp. další ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. , ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. , ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. a ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. ).

Ani námitkou, že odvolací soud v podstatě porušil zásadu dvojinstančnosti, když „potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiného důvodu, než byl důvod zamítnutí žaloby tímto soudem, aniž seznámil účastníky řízení se svým právním názorem a umožnil jim se k němu vyjádřit“, nezpochybňuje dovolatelka právní posouzení věci. Výhrady k  postupu soudu při provádění dokazování lze uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu uvedeného v 241a odst. 2 písm. a/ , jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tento dovolací důvod však může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání nemůže založit. Navíc nelze přehlížet, že i soud prvního stupně poměřoval danou věc ustanovením obč. zák. a rovněž on učinil závěr (k němuž výlučně se přihlásil i odvolací soud), že žalobkyně zaplatila žalovanou částku jako celní dluh za dlužníka na základě platebního výměru Celního úřadu M. č. 173/98 a celní úřad ji jako takovou přijal.

Lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolacímu soudu tudíž nezbylo, než je podle věty první a odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. dubna 2008

JUDr. Ivana  Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu