Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1309/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se jako vlastník nájemního domu domáhal na státu náhrady zisku, jenž mu v období od 1. 1. 2002 do 19. 3. 2003 ušel v důsledku veřejnoprávní regulace nájemného, placeného ze 7 bytů z celkového počtu 10 bytů v jeho domě v P.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 10. listopadu 2005, č. j. -38, žalobu na zaplacení částky 774.608,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Na uplatněný nárok nedopadá , neboť se nejedná o odpovědnost státu za nesprávný úřední postup ve smyslu tohoto zákona a nelze jej posuzovat ani podle obč. zák. Zrušení regulačních předpisů Ústavním soudem nemá zpětné účinky ( odst 4 , o Ústavním soudu), a proto státem prováděná regulace nájemného nemůže být v příčinné souvislosti s tvrzenou škodou. Pokud v období po 20. 3. 2003 nedošlo k přijetí předkládaného zákona pro absenci konsensu politických sil, je tento stav výrazem zastupitelské demokracie a nejde o stav protiprávní, a nelze proto dovodit, že nepřijetí zákona je nesprávným úředním postupem. Ústavní soud je jedním ze státních orgánů a v rámci svých ústavních pravomocí nemůže ukládat povinnosti jiným státním orgánům a zasahovat do samotné tvorby zákonů. Soud prvního stupně dále dovodil, že ani Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterým je Česká republika vázána, nebrání státu přijímat zákony k úpravě užívání majetku v souladu s obecným zájmem, stejně tak provádění kontroly nájemného státem spadá do prostoru volné úpravy věcí a nejde o porušení vlastnického práva.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. března 2006, č. j. -57, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně s tím, že v rámci přichází sice v úvahu odpovědnost státu za činnost zákonodárného orgánu, avšak předpokladem zůstává naplnění podmínek nesprávného úředního postupu. Tím se rozumí porušení postupu stanoveného právními normami, případně postupu, vyplývajícího z povahy a funkce plněného úkolu. Žalobce se domáhá náhrady škody za období do 19. 3. 2003, přičemž do té doby bylo v platnosti jako poslední předpis regulující výši nájemného z bytů, který byl zrušen nálezem Ústavního soudu č. 84/2003 Sb., jenž nemá zpětné účinky (§ 74 odst. 4 zák. č. 182/93 Sb.). Možnost soudu vyplnit mezery v zákonech jejich interpretací ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. je vždy omezena existující zákonnou úpravou a nemůže vybočit z jejího rámce. Obecné soudy v mezích své pravomoci nemohou zásadně nahrazovat činnost zákonodárného sboru. Nárok žalobce nelze dovozovat ani podle článku 36 odst. 3y ani podle ust. obč. zák.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. a podává je z důvodu podle ust. , neboť je přesvědčen, že soud nesprávně posoudil právní otázku odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Uvádí, že Ministerstvo financí nerespektovalo nálezy Ústavního soudu a tím porušilo platný právní řád, zejména y, což konstatoval i Ústavní soud v nálezech č. 528/2002 Sb. a č. 84/2003 Sb. Žádný zákon o nájemném z bytů nebyl přijat, postupem státu bylo žalobci znemožněno mít ze svého vlastnictví přiměřený užitek a okolnost složitosti legislativního procesu to nemůže ospravedlnit. Pokud by stát postupoval ve smyslu nálezů Ústavního soudu, žalobci by škoda nevznikla, takže je dána i příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Dovozuje, že pokud zákonodárná moc neúměrně prodlužuje protiústavní stav, je povinností soudní moci uplatnit svou pravomoc v rámci systému tzv. brzd, poskytnout ochranu právům žalobce a rozhodnout o tom, zda v souvislosti s porušením práva došlo ke vzniku škody, v jaké výši a kdo za ni odpovídá. Dovolatel dále poukazuje na nálezy Ústavního soudu, zejména sp. zn. a č. 84/2003 Sb., a namítá, že on nemůže jednostranně zvýšit nájemné, ani předpokládat takovou dohodu s nájemcem a ani vypovědět nájemní vztah, takže patří do skupiny vlastníků, jež je protiústavně diskriminována. Za zcela nesprávný považuje výrok odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, neboť náklady právního zastoupení protistrany nepovažuje za účelně vynaložené. Navrhl, aby rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně byly zrušeny a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. V „doplnění dovolání“ pak poukazuje na  nálezy Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. a na rozhodnutí ESLP ve věci H.-C. proti P.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ve věci samé po právní stránce zásadní význam, posuzuje ty právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na nich rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu dovolací soud neshledal v žádné z otázek, vymezených dovolatelem.

Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že pro vznik odpovědnosti státu za škodu ve smyslu nebyl splněn základní předpoklad, a to nesprávný úřední postup státního orgánu při uplatňování veřejné moci.

Otázka, zda a za jakých okolností může být Parlament České republiky odpovědný za nesprávný úřední postup a zda nepřijetí zákona parlamentem zakládá či nezakládá podle nárok na náhradu škody způsobené nečinností státu, byla již dovolacím soudem na obdobném skutkovém základě řešena např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. , (publikovaném pod č. 7 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008), v němž s poukazem na , a y byl vysloven závěr, že proces přijímání zákonů hlasováním v Poslanecké sněmovně či v Senátu PČR není úředním postupem ve smyslu a z výsledku hlasování o návrhu zákona nelze dovozovat odpovědnost státu za škodu ve vztahu k jednotlivým voličům (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2007, sp. zn. ). Z nálezu Ústavního soudu č. 231/2000 Sb., v jehož odůvodnění se uvádí, že „Ústavní soud dospěl k závěru, že vyhláška Ministerstva financí č. je v rozporu s Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě, , a 4y a y, a proto ji podle zrušil dnem 31. prosince 2001, aby legislativě poskytl dostatek času k vytvoření nového kvalitního právního předpisu“, nelze dovozovat, že by tím Ústavní soud stanovil zákonodárnému sboru závazně lhůtu k přijetí nového právního předpisu, neboť takovou pravomocí Ústavní soud nedisponuje a podley ani podle jiného zákona jí není nadán.

Na posouzení legislativní činnosti Parlamentu ČR z hlediska předpokladů odpovědnosti za škodu podle nemají vliv ani nálezy Ústavního soudu ze dne 28. února 2006, sp. zn. a ze dne 6. dubna 2006, sp. zn. , neboť v nich Ústavní soud neřešil otázku, zda legislativní činnost či nečinnost Parlamentu ČR je nesprávným úředním postupem ve smyslu ust. Sb,, nýbrž v nich dovodil, že i přes absenci předvídané konkrétní úpravy musí obecné soudy rozhodnout o zvýšení nájemného, a to v závislostech na místních podmínkách tak, aby nedocházelo k diskriminaci.

Podzákonné právní předpisy, týkající se regulace nájemného z bytů (vyhláška Ministerstva financí č. , výměry Ministerstva financí č. 1/2002 a č. 6/2002 a ) byly až do zrušení nálezy Ústavního soudu součástí českého právního řádu a práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před jejich zrušením zůstaly podle nedotčeny, takže nájemné z bytů bylo regulováno až do 20. 3. 2003 (dne vyhlášení nálezu Ústavního soudu ČR publikovaného pod č. 84/2003 Sb., kterým byl zrušen poslední z těchto předpisů, ). Z toho je zřejmé, že v období, za něž žalobce požaduje náhradu ušlého zisku, nelze hovořit o neexistující právní úpravě nájemného. K nároku na náhradu škody z hlediska y lze pak poukázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. října 2006, sp. zn. , popř. usnesení ze dne 25.  října 2007, sp. zn. .

Právní názor odvolacího soudu, že pro vznik odpovědnosti státu za škodu nebyl splněn předpoklad nesprávného úředního postupu státního orgánu při uplatňování veřejné moci, je správný a není proto důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. a odst. 3

Dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné (srov. např. R 4/2003).

Pouze pro úplnost dovolací soud dodává, že přípustnost dovolání podle by nezaložily ani další nálezy ústavního soudu a rozhodnutí ESLP ve věci H.-C. proti P., na něž dovolatel poukazuje ve svém podání ze dne 14. 7. 2006, nehledě k tomu, že toto „doplnění dovolání“ bylo podáno až po lhůtě stanovené k podání dovolání.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle , věty první, a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , a , neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. dubna 2008

JUDr. Marta  Škárová, v. r.

předsedkyně senátu