Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 830/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně C. C. a. s., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) M., spol. s r. o., a 2) T. B., zastoupenému advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2006, č.j. -89, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. ledna 2006, č.j. -89, potvrdil rozsudek ze dne 30. září 2003, č.j. -32, ve znění usnesení ze dne 15. ledna 2004, č.j. -39, jímž Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 1. března 2002, č.j. -7, kterým uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 515.928,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení.

Odvolací soud, odkazuje na ustanovení čl. I  , , , , a (dále jen „“) a na ustanovení (dále jen „“), shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že prostřednictvím uplatněných námitek se žalovaným správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo.

Přitom akcentoval, že:

- směnka byla indosována na žalobkyni před splatností, pročež žalovaným nepříslušely námitky založené na vztazích k předchozímu majiteli;

- druhý žalovaný svým podpisem ke slovům „per aval“, „akceptace“, „podpis“, a „r. č.“ na lícní straně směnky „souhlasil se svým postavením avala na směnce“;

- o žalobkyni, která má směnku v rukou, platí, že je její řádnou majitelkou, přičemž dlužníkovi námitka, podle níž podpis indosanta neučinila k tomu oprávněná osoba, nenáleží; ten, kdo platí při splatnosti, je totiž povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosamentů;

- uplatnění práva proti směnečnému rukojmímu za výstavce vlastní směnky v soudním řízení není podmíněno předložením směnky rukojmímu;

- nárok ze směnky proti přímému dlužníku (první žalované) a jeho avalovi (druhému žalovanému) není promlčen;

- soud prvního stupně správně nepřihlédl k opožděné námitce, že správce konkursní podstaty společnosti M. L., a. s. (remitenta) uplatňuje v soudním řízení po první žalované u Městského soudu v Praze pohledávku, k jejímuž zajištění byla směnka vystavena.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustností na ustanovení Dovolatel zdůrazňuje, že u Městského soudu v Praze je vedeno řízení o zaplacení částky 1,332.815,- Kč s příslušenstvím z titulu úhrady dohodnuté leasingové ceny dle leasingové smlouvy č. 365-33133-95, jejíž úhrada byla spornou směnkou zajištěna, přičemž tohoto plnění se domáhá správce konkursní podstaty remitenta proti první žalované. Za této situace „je k placení téže částky“ první žalovaná vyzývána dvakrát, pročež žalobkyně v projednávané věci není aktivně legitimována.

Současně dovolatel setrvává na výhradě neplatnosti indosamentu, který byl uskutečněn až po prohlášení konkursu na majetek remitenta a nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že mu jako dlužníkovi ze směnky uvedená námitka nepřísluší. Současně akcentuje, že indosament byl učiněn v rozporu se , o konkursu a vyrovnání.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení , jehož se druhý žalovaný výslovně dovolává. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam  nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení  nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle  ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ).  Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení  ( a ). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle ustanovení na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zřejmé, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o výklad normy procesního práva) nemá judikatorní přesah, ani (v rovině právní) zásadní právní význam pro věc samu, a z povahy věci nemůže zakládat ani  rozpor s hmotným právem.

Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení ( ) zásadně právně významným neshledává.

Otázkou možnosti souběžného uplatnění směnkou zajištěné pohledávky a nároku ze zajišťovací směnky a případného převodu zajišťovací směnky bez současného převodu zajištěné pohledávky se totiž Nejvyšší soud zabýval již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v rozsudku ze dne 1. března 2006, sp. zn. 280/2005, přičemž závěry odvolacího soudu jsou se shora uvedenou judikaturou dovolacího soudu v souladu.

V rozsudku ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. , pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož materiální vady podpisu může namítat pouze ten, za koho byl podpis učiněn a dlužníkovi ze směnky náleží pouze zkoumat, zda je na směnce vyznačena nepřetržitá řada indosamentů, tj. že námitka, podle níž osoby jednající za indosanta (právnickou osobu) nebyly oprávněny k indosaci směnky, dlužníku nepřísluší.

Jelikož dovolatelem zpochybněné právní závěry, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, odpovídají judikatuře Nejvyššího soudu, není dovolání přípustné ani podle ustanovení ; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne27. března 2008

JUDr. Petr G e m m e l , v. r.

předseda senátu