Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3451/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala rozhodl v právní věci žalobkyně TORA GROUP, s. r. o., se sídlem v Kladně, Dr. Vrbenského 2040, PSČ 272 01, identifikační číslo 25 11 85 10, zastoupené JUDr. Pavlem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, PSČ 120 00, proti žalovanému Ing. B. W., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2005,č. j. – 116, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.075,- Kč do rukou jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále jen ), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadený rozsudek zásadně právně významným nečiní.

Tvrzením, jímž dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s tím, že soud prvního stupně nepřipustil navrhovaný „důkazní prostředek“ v jeho prospěch a že zastavil řízení o jeho námitce o „neprokázání legitimního vlastnického práva žalobkyně ke směnce“ proto, že chybně vyhodnotil vyjádření jeho zástupce při jednání a zastavil tedy řízení v rozporu s procesním právem, kterými vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení k dipozici, nezahrnuje-li otázku zásadního právního významu (k čemuž v projednávané věci nedošlo – srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ), přípustnost dovolání založit nelze.

K tomu Nejvyšší soud dodává, že jak vyplývá z jeho ustálené judikatury (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. , usnesení ze dne 27. března 2008, sp. zn. a usnesení ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. , které jsou veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu), materiální vady podpisu může namítat pouze ten, za koho byl podpis učiněn a dlužníkovi ze směnky náleží pouze zkoumat, zda je na směnce vyznačena nepřetržitá řada indosamentů; námitka, podle níž osoby jednající za indosanta (právnickou osobu) nebyly oprávněny k indosaci směnky, dlužníku nepřísluší. Tento závěr přitom nepochybně platí i ve vztahu k námitce, že není zřejmé, který z jednatelů indosanta indosament podepsal a zda vůbec šlo o jednatele indosanta.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , když dovolání žalovaného odmítl a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení bodu 5, , , a částku 20.000,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu této vyhlášky (advokát žalobkyně učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 10.000,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení , ve znění účinném do 31. srpna 2006, částkou 75,- Kč, náleží žalobkyni 10.075,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2010

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu