Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 173/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. Š., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) M. Š.,

a 2) A. Š., zastoupených advokátem, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2006, č. j. -82, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kroměříži (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne

24. února 2005, č. j. -66, určil, že vlastníkem pozemku parc. č. 2051/6

o výměře 23 m2, dosud nezapsaného u Katastrálního úřadu pro Z. k., katastrální pracoviště K., na LV č. 1408 pro obec a kat. území K., je žalobkyně. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že dohodou o zřízení práva osobního užívání pozemku ze 16. 1. 1981 bylo právnímu předchůdci žalobkyně J. Š. zřízeno právo osobního užívání pozemku parc. č. 578/3, nyní parc. č. 2647, o výměře 438 m2 v kat. území K. V roce 1996 J. Š. převedl vlastnictví pozemku na žalobkyni. Vlastnické právo žalobkyně k pozemku parc. č. 2647 o výměře 398 m2 bylo v katastru nemovitostí zapsáno k 30. 9. 1996. Žalovaní jsou tamtéž vlastníky pozemku parc. č. 2051 na základě kupní smlouvy z 27. 5. 1975. Sporný pozemek byl zaměřen geometrickým plánem ze 4. 6. 2003, číslo 2015-47/2003. Hranice mezi pozemky účastníků parcelních čísel 2647 a 2051/6 byla od roku 1981 dána stávajícím plotem. V roce 1998 v souvislosti s kolaudačním řízením hospodářské budovy postavené právním předchůdcem žalobkyně bylo zjištěno, že tato zčásti stojí na sporném pozemku ve vlastnictví žalovaných. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „žalobkyně je oprávněnou držitelkou sporné parcely č. 2051/6 k. ú. K., neboť tento pozemek měl právní předchůdce od roku 1981 do 12. 10. 1992, kdy bylo vydáno stavební povolení pro právního předchůdce žalobkyně. K rozporům ohledně hranic pozemku došlo až v době kolaudačního řízení povolené stavby, tedy v době, kdy se vlastnicí pozemku stala žalobkyně dle kupní smlouvy ze dne 25. 9. 1996“. Žalobkyně jako oprávněná držitelka nabyla vlastnictví sporného pozemku vydržením.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 14. března 2006, č. j. -82, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud uvedl, že „podle dosavadní judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ) vědomost užívání věci z jiného titulu (odlišného od práva vlastnického, např. z titulu práva osobního užívání či nájmu) dobrou víru uživatele (nájemce), že mu věc patří jako vlastníkovi, vylučuje, když vědomí užívání nemovitosti z titulu práva osobního užívání je nezaměnitelné s právem vlastnickým“. Do 31. 12. 1991 žalobkyně a její právní předchůdce mohli být v dobré víře, že sporný pozemek užívají ne jako vlastníci, ale na podkladě dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku. Od 1. 1. 1992, kdy nabyla účinnosti novela č. , právní předchůdce žalobkyně nedisponoval nabývacím titulem, od kterého by mohl dovodit dobrou víru, že mu sporný pozemek patří. Nabývacím titulem, který mohl založit takovou dobrou víru u žalobkyně, byla až kupní smlouva z 25. 9. 1996. Ta však byla narušena v roce 1998, kdy ve správním řízení byla prokázána skutečná hranice mezi pozemky účastníků.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítla, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo vážně narušeno její vlastnické právo, stejně tak jako vlastnické právo jejího právního předchůdce, k části řádně nabytého pozemku. Pokud ohledně zaměření pozemků vznikla pochybnost, která později vedla k oddělení sporného pozemku, stalo se tak na základě chyby státního orgánu (G., n. p.) a „je neudržitelné, aby za tuto chybu pykala žalobkyně“. Poukázala na to, že na sporném pozemku je postavena stavba, které v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu hrozí odstranění. Její právní předchůdce byl od roku 1981 v dobré víře, že mu sporný pozemek patří. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud ČR (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 (dále „OSŘ“) v rozsahu dovolatelkou uplatněných dovolacích námitek a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Podle je-li dovolání přípustné podle

a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Skutkové zjištění odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly nebo jinak nevyšly za řízení najevo, nebo soud pominul skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo v hodnocení důkazů je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem, vyplývajícím z postupu předepsaném v ustanovení až 135 . Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatném části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 1. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 44, svazek 1.

Odvolací soud při rozhodování převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, která vyplývají z dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze 16. 2. 1981, výpisů z katastru nemovitostí, geometrického plánu ze 4. 6. 2003, číslo 2015-47/2003,

a výpovědí svědků K. Š. a M. Š.. Při hodnocení těchto důkazů nedošlo k pochybení a učiněná skutková zjištění tak mají oporu v provedeném dokazování. Ostatně žalobkyně neuvedla, konkrétně které skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování.

Vytknout nelze nic ani právnímu posouzení věci odvolacím soudem, které je v souladu s hmotným právem a stávající judikaturou dovolacího soudu. Nabýt vlastnictví k nemovité věci vydržením může jen oprávněný držitel, má-li věc v držbě po dobu deseti let (§ 134 odst. 1 ObčZ). Oprávněným držitelem je podle § 130 odst. 1 ObčZ držitel, který je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. Pouhá detence k vydržení nepostačuje. Vědomí užívání nemovitosti z titulu práva osobního užívání (popř. nájmu), které je nezaměnitelné s právem vlastnickým, tak vylučuje dobrou víru uživatele (nájemce), že mu věc patří jako vlastníkovi [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 2. 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor“), C 1074 ].

Právní předchůdce žalobkyně užíval sporný pozemek na základě dohody

o zřízení práva osobního užívání pozemku par. č. 578/3, nyní parc. č. 2647, v kat. území K. Za tohoto stavu se zřetelem ke všem okolnostem mohl být k 1. 1. 1992, kdy se právo osobního užívání pozemku podle ObčZ ve znění po novele č. transformovalo na právo vlastnické, pouze v dobré víře, že sporný pozemek užívá z titulu práva osobního užívání pozemku, což mu neumožňovalo, aby vlastnické právo k tomuto spornému pozemku vydržel. Po 1. 1. 1992 neexistoval právní titul, o který by právní předchůdce žalobkyně se zřetelem ke všem okolnostem opíral svoji dobrou víru, že mu sporný pozemek patří, a neuplynula ani zákonná desetiletá vydržecí lhůta, poněvadž případná dobrá víra žalobkyně zanikla v roce 1998, kdy byla zjištěna skutečná hranice mezi pozemky účastníků a kdy tato skutečnost objektivně musela u žalobkyně vyvolat pochybnosti o tom, že jí sporný pozemek po právu patří

(k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 7. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněný v Souboru pod C 1176). Odvolací soud věc posoudil po právní stránce zcela správně.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ). Z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.

Protože z hlediska dovolatelkou uplatněných důvodů je rozsudek odvolacího soudu správný, bylo dovolání podle zamítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobkyně nebyla úspěšná a žalovaným náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1

a ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. ledna 2008

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu