Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3341/2007

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 3. 2006, č. j. -69, který uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 60.002,30 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně ode dne 16. 11. 2001 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl zavázán, aby žalobci nahradil náklady odvolacího řízení ve výši     16.511,- Kč k rukám zástupce žalobce.

Odvolací soud založil své právní posouzení věci na skutkovém základu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně. Dovodil, že nebyly dány důvody pro posouzení smlouvy o nájmu nebytových prostor, kterou účastníci uzavřeli dne 5. 12. 2000, jako absolutně neplatné. Žalobce požadoval dlužné nájemné s příslušenstvím za měsíc listopad 2001. Žalovaný sice prostory o své vůli vyklidil dne 15. 9. 2001, ale jeho právo nájmu nebylo zpochybněno, plnil své povinnosti ze smlouvy a tato smlouva zůstala platnou. Za žalobce podepsala smlouvu o nájmu jím pověřená osoba, žalovaný písemně i fakticky převzal předmětné prostory, ve smlouvě byl jasně vymezen účel i předmět užívání. Co se týče stavebního určení prostor, pak Městský úřad v T. rozhodnutím z 12. 12. 2000 rozšířil účel užívání i na hernu s hostinskou činností (kasino). Žalovaný ani nezpochybňoval výši sjednaného nájemného či inflační doložku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovodil jeho přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku a dovolací důvody shledal v nesprávném právním posouzení věci a ve vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jako právní otázku zásadního významu označil platnost nájemní smlouvy mezi účastníky, přičemž zdůraznil vztah této smlouvy k předchozímu nájmu prostor (mezi žalobcem a A. M.), který podle něj nebyl řádně ukončen. Odkázal na věci Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. a , v nichž se stalo sporným, zda byla nájemní smlouva mezi žalobcem a A. M. platně skončena. Dovolatel připustil, že Nejvyšší soud i Ústavní soud rozhodly v jeho neprospěch v tom směru, že žalobce prokázal existenci písemné dohody o skončení nájmu mezi ním a A. M.. V řízení před těmito soudy však došlo podle dovolatele k nežádoucímu přesunu důkazního břemene (z výpovědi svědkyně K. spíše vyplynulo, že písemná dohoda o skončení nájmu neexistuje). Dovolatel žádal, aby byly rozsudky obou nižších instancí zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce v písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo dovolání žalovaného odmítnuto.

Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný podal dovolání včas a že je zastoupen advokátem (, ). Přípustnost dovolání žalovaný opírá o a dovolací důvody označil podle , b)

Aby mohl Nejvyšší soud přikročit k meritornímu přezkumu věci podle uplatněných dovolacích důvodů, musel nejprve posoudit věc z toho hlediska, zda je dovolání přípustné.

Podle nastupuje při shodě rozsudků nižších instancí přípustnost dovolání tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Nejvyšší soud připomíná, že při dovolacím přezkumu přípustnosti dovolání podle nelze přihlédnout k dovolacímu důvodu podle (usnesení NS sp. zn. , Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132). I v rámci posouzení přípustnosti dovolání tedy mohla být vzata v úvahu jen taková tvrzení odvolatele, která se váží k namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci – tedy k dovolacímu důvodu podle (opak by platil jedině v případě, že by dovolatel označil konkrétní procesní otázku). Konkrétně to také – i s ohledem na povahu dovolacího přezkumu - znamená, že dovolací soud nemůže ničeho měnit na skutkovém závěru, který se váže ke skončení předchozího nájemního vztahu dohodou mezi žalobcem a dřívějším nájemcem A. M..

Tím je ovšem podstatnou měrou limitován obsah té právní otázky, kterou dovolatel předložil k přezkumu. K ní je nutno podotknout, že nejde o otázku, která by byla řešena odvolacími soudy nebo jednotlivými senáty dovolacího soudu rozdílně. Jedná se naopak o takovou právní otázku, která je spojena s posouzením jedinečného skutkového základu, aniž by vyvolala pochybnosti o zásadním významu či judikatorním přesahu právního posouzení věci (usnesení NS sp. zn. , Soubor rozhodnutí NS, svazek 2, C 203). Přesto považuje Nejvyšší soud za žádoucí zopakovat – stejně jako ve věci týchž účastníků sp. zn. – že považuje nájemní smlouvu, sjednanou účastníky dne 5. 12. 2000, za platnou. Její obsahové náležitosti a splněné podmínky odpovídají ustanovení , 4 , o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Za žalobce jednala řádně pověřená osoba, smluvní obsah odpovídá náležitostem vymezeným v odstavci 3 posledně citovaného ustanovení a také účel užívání byl takřka současně uveden v soulad s předmětem činnosti žalovaného. Pokud tedy žalovaný užíval nebytové prostory do 15. 9. 2001, kdy je vyklidil, pak pouhé faktické opuštění prostor ještě nepřivodilo zánik nájemní smlouvy a žalobce je oprávněn požadovat dlužné nájemné za měsíc listopad 2001.

Odvolací soud tedy posoudil věc (právní otázku) správně po stránce hmotněprávní, čímž je eliminována zbývající alternativa přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku.

Proto bylo dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítnuto ( věta první, ).

Na okraj svého rozhodnutí Nejvyšší soud poznamenává, že pokud by žalobce uplatňoval dalšími samostatnými žalobami další dlužné nájemné vždy za jednotlivý měsíc, mohlo by jít o výkon práva v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1. o. z., tedy o zneužití práva. K tomuto závěru lze dospět zejména proto, že žalovaný nebytové prostory od 15. 9. 2001 fakticky neužíval; není též zřejmé, zda žalobce neuzavřel v mezidobí novou nájemní smlouvu k předmětným prostorám. Zpochybněna může být též účelnost nákladů zastoupení žalobce.

Podle a vznikla dovolateli povinnost nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Při výpočtu výše těchto nákladů, spočívajících v odměně za úkon včetně DPH, bylo nutné přikročit ke dvojímu krácení o polovinu pro jediný úkon zástupce v řízení a pro odmítnutí dovolání (, , ). Výši odměny bylo nutné určit již podle sazby platné od 1. 9. 2006, neboť dovolací řízení bylo zahájeno po tomto datu. Podle bodu 4 činila odměna za zastoupení žalobce částku 17.500,- Kč. Po již zmíněném dvojím krácení představovala výše odměny za žalobcovo zastoupení 4.375,- Kč. S přičtením režijního paušálu 300,- Kč činila zmíněná odměna 4.675,- Kč. Tuto odměnu však bylo nutné zvýšit o DPH, takže po tomto zvýšení představovaly náklady řízení žalobce částku 5.563,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 28. listopadu 2007

JUDr. Ludvík  D a v i d , CSc., v. r.

předseda senátu