Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3286/2006

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.220,- Kč k rukám advokátky  do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. ledna 2005, č. j. , vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku „, I. kategorie, ve 4. podlaží domu  v P. , B., o dvou pokojích a kuchyňském koutu s příslušenstvím“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“). V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. dubna 2006, č. j. -43, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Z provedených důkazů vzaly soudy obou stupňů mimo jiné za zjištěno, že dne 11. května 2000 byla mezi žalobcem jako pronajímatelem předmětného bytu

a žalovaným jako nájemcem bytu uzavřena nájemní smlouva (dále jen „předmětná nájemní smlouva“, resp. „nájemní smlouva“) na dobu určitou do 30. dubna 2003, že

v článku VII. nájemní smlouvy bylo mimo jiné sjednáno, že „pokud bude nájemník plnit řádně ostatní povinnosti vyplývající z této nájemní smlouvy, bude platnost této smlouvy od 1. 5. 2003 převedena na dobu neurčitou“, a že při uzavírání předmětné nájemní smlouvy měl žalobce vůli uzavřít nájemní smlouvu na dobu neurčitou po splnění stanovených podmínek, a to uzavřením nové nájemní smlouvy, popř. dodatku ke smlouvě původní. Na tomto skutkovém základě soudy obou stupňů – s odkazem na ustanovení a , , ve znění účinném v době uzavření nájemní smlouvy /a ve znění do 30. března 2006/ (dále jen „obč. zák.“) – především dovodily, že změna nájemní smlouvy spočívající ve změně doby trvání nájemního poměru, by – pod sankcí neplatnosti – musela být učiněna písemnou formou, a že změnu nájemní smlouvy tudíž „nelze docílit zvláštním, podmíněným ujednáním v samotné nájemní smlouvě, neboť takový postup požadavku určitosti a srozumitelnosti nevyhovuje“. Zde shodně dovodily, že jazykovým výkladem ustanovení článku VII. nájemní smlouvy je možno dospět k závěru, že „strany smlouvy předpokládaly, že ke změně doby nájmu dojde aktivním jednáním, dalším úkonem, nikoli že by doba nájmu měla být změněna automaticky“, a že předmětné ujednání je možno označit jen za „příslib budoucího konání účastníků, při splnění tam uvedených podmínek“, avšak nemůže být vykládáno jako „dohoda o nájmu na dobu neurčitou“. Poté uzavřely, že nájemní vztah žalovaného k předmětnému bytu vzniklý na základě předmětné nájemní smlouvy zanikl ke dni 30. dubna 2003, že v důsledku nepodání žaloby na vyklizení bytu se nájemní smlouva obnovila na jeden rok, tj. do 30. dubna 2004 ( obč. zák.) a že byla-li žaloba na vyklizení bytu podána dne

19. května 2004, zanikl obnovený nájemní poměr žalovaného k bytu ke dni 30. dubna 2004 a od 1. května 2004 užívá žalovaný předmětný byt bez právního důvodu; proto žalobě na vyklizení s odkazem na ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák. vyhověly.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“). V dovolání především poukázal na obsah článku VII. předmětné nájemní smlouvy

a vyjádřil přesvědčení, že splnil podmínku zde uvedenou, na základě čehož mu „vznikl nájemní vztah od 1. 5. 2003 na dobu neurčitou“. V této souvislosti zdůraznil, že vždy řádně plnil a stále plní veškeré povinnosti nájemníka, a to včetně hrazení nájemného, a že ze strany žalobce mu nikdy nebylo nic vytýkáno. Podle názoru dovolatele nebylo nutné v daném případě provádět změnu předmětné nájemní smlouvy v části týkající se doby trvání nájmu písemnou formou, jelikož „řádně splnil podmínku obsaženou v nájemní smlouvě“. Má za to, že „tato podmínka, respektive zejména řádné placení nájmu, je běžně uváděno v nájemních smlouvách, které se po uplynutí tzv. zkušební doby a splnění podmínky, automaticky prodlužují, a to i na dobu neurčitou“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil „soudu prvního stupně“ k dalšímu řízení.

Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právním posouzením věci soudy obou stupňů a uvedl, že „v souzeném případě se nejedná o věc po právní stránce zásadního významu“ a že „dovolání sleduje pouze odklad výkonu rozhodnutí“. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, resp. zamítnuto, bude-li shledáno přípustným.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. dubna 2006, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srov. čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud předně shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ) a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , tj. podle ustanovení, o něž ji opřel dovolatel.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle

, jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudků ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. , ze dne 19. července 2001, sp. zn. , a ze dne 31. října 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. 46 v sešitě č. 3 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura,

a usnesení ze dne 31. října 2002, sp. zn. , ze dne 5. prosince 2002, sp. zn. , ze dne 25. září 2003, sp. zn. , ze dne 25. března 2004, sp. zn. , ze dne 27. května 2004, sp. zn. , a ze dne 7. října 2004, sp. zn. ). Otázka, k čemu směřovala v daném případě vůle účastníkůy – nájemní smlouvy ze dne 11. května 2000 – projevená v jejím článku VII., je proto otázkou skutkovou.

Zpochybňuje-li tedy dovolatel závěr odvolacího soudu, že na základě článku VII. nájemní smlouvy ze dne 11. května 2000 nevznikl nájemní poměr na dobu neurčitou,

a to poukazem na to, co bylo obsahem vůle účastníků a jak měla být jejich vůle interpretována, napadá správnost skutkového (nikoliv právního) závěru odvolacího soudu.

Z toho pro projednávanou věc vyplývá, že výtka nesprávného právního posouzení věci je založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Ve skutečnosti tedy dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly. Dovolatel však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b/ (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Lze uzavřít, že pokud dovolatel ve skutečnosti zpochybňuje správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, a z okolností uváděných v dovolání dovozuje nesprávnost závěru, že na základě článku VII. nájemní smlouvy ze dne 11. května 2000 nevznikl nájemní poměr na dobu neurčitou, nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle věty první a odmítl (pro nepřípustnost).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 950,- Kč (,

ve spojení s , ve spojení s a , ve znění do 31. srpna 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. ,

a 3 , ve znění do 31. srpna 2006), a z částky 195,- Kč představující 19 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 8. listopadu 2007

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu