Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Odo 1228/2006

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Třebíči (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 3. 2005, č.j. -59, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 100.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 14. 2. 2006, č.j. -97, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že dne 8. 4. 2002 byla mezi žalobkyní (jako věřitelkou) a žalovaným (jako dlužníkem) uzavřena písemná smlouva o půjčce (dále též „předmětná smlouva“ nebo „smlouva“), jejímž předmětem byla částka 100.000,- Kč, a že tato částka byla žalobkyní poskytnuta žalovanému, který ji však nevrátil. Dovodil, že z obsahu smlouvy vyplývá, že jejími účastníky jsou fyzické osoby, že žalovaný (nikoliv jiná fyzická osoba téhož jména, příjmení a adresy či obchodní společnost M.K. M.K., .) si předmětnou částku půjčil za účelem jejího použití jako vkladu při výrobě paletového zboží pro firmu E. I., a že mezi účastníky bylo ujednáno, že žalovaný půjčenou částku vrátí nejpozději do jednoho roku od jejího poskytnutí, a to v měsíčních splátkách v takové výši, aby dluh byl v dohodnuté době vyrovnán. Ujednání ve smlouvě, podle kterého „věřitel při nezaplacení splátek má nárok vybrat si dlužnou částku z platby materiálu E.“, shledal odvolací soud neurčitým a tudíž i neplatným (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Přisvědčil právnímu posouzení věci soudem prvního stupně, který na danou věc aplikoval ustanovení § 657, § 658 a § 517 odst. 1 věty první obč. zák. a dovodil, že žalovaný nesplnil svoji povinnost ze smluvního závazkového vztahu mezi účastníky, když půjčenou částku řádně a včas nevrátil, a protože je v prodlení se splněním dluhu, je povinen zaplatit i úrok z prodlení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání; jeho přípustnost ani uplatněné dovolací důvody neoznačil odkazem na příslušná zákonná ustanovení. Vyjadřuje přesvědčení, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu, … neboť jde o nesprávné právní posouzení věci, které vedlo k nesprávným závěrům a tím i k nesprávnému rozhodnutí“. Odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) vytýká „nesprávné zjištění skutkového stavu“ a neprovedení jím navržených důkazů, zpochybňuje jeho závěr, že na straně dlužníka vystupoval jako fyzická osoba a namítá, že ve skutečnosti šlo o vztah dvou podnikatelských subjektů, a že dlužníkem byla obchodní společnost M.K. M.K., za kterou jednal jako její jednatel, jak vyplývá z okolností uváděných v dovolání. Uvádí, že ve skutečnosti šlo o simulovaný právní úkon a poukazuje na důkazy, jimiž svoje tvrzení dokládá. Dovolatel dále namítá, že „činěné právní úkony, jak jeho, tak paní G. trpí především neshodou vůle a projevu, protože obě smluvní strany shodně projevily něco zcela jiného, než co ve skutečnosti chtěly“, že žalobkyně nepředložila předmětnou smlouvu opatřenou originálními podpisy účastníků, a neprokázala, že by částku, která je předmětem sporu skutečně poskytla. Závěrem poukázal na to, že odvolací soud rozhodl ve věci v nepřítomnosti žalovaného a jeho právního zástupce, ačkoliv tento se řádně omluvil a nedal svolení, aby bylo rozhodnuto bez jeho účasti. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření namítla, že dovolání je nepřípustné, odkázala na obsah svých předchozích podání, vyvracela skutkové námitky dovolatele a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatel.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

V projednávané věci dovolatel výslovně neformuluje právní otázku, s níž spojuje zásadní význam napadeného rozhodnutí, pouze obecně namítá nesprávné právní posouzení věci, konkrétně existence smluvního vztahu mezi účastníky vzniklého na základě předmětné smlouvy.

Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to

i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudku ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. , rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. , a ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. ). Otázka, k čemu směřovala v daném případě vůle účastníků zachycená vě datované 8. 4. 2005, je proto otázkou skutkovou. Dovolatelem uplatněný dovolací důvod tak spočívá v námitce, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování podle

Dovolatel však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit a že dovolací důvod podle nelze (jak již bylo výše uvedeno) úspěšně uplatnit v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatele, že odvolací soud jednal

a vydal rozhodnutí ve věci v jeho nepřítomnosti, resp. v nepřítomnosti jeho právního zástupce.

K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ,  stejně tak jako ke zmatečnostním vadám uvedeným v ,

a b) a totiž dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle , nezakládají.

Se zřetelem k  uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení věty první, , , věty první a

a zavázal žalovaného k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 4.875,- Kč (, . ve spojení s ustanovením , ve spojení s ustanovením , , ve znění účinném do 31. 8. 2006),  z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění účinném do 31. 8. 2006), jakož i z DPH ve výši 19 %, tj. 940,50 Kč, po zaokrouhlení 941,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 12. září 2007

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu